Tanec papírových draků

 

Tahle kniha byla celkem jasná volba už dlouho. Podobné „drsňácké“ partičky bojovníků mimo systém mě baví už od dob Kulhánka. Někdy mi skvěle sednou, někdy méně. Byla jsem zvědavá, jak dopadne moje první kniha od nového autora.

 

Anotace:

Nejsme normální. Nikdo normální by se nikdy nenechal nalejt k policii, ale my jsme extrém. Práce, co děláme, je špinavější než dvouhvězdičková štětka a za vrchol sociálního vyžití považujeme pozdravení se s někým, kdo si v posledních dvou hodinách nečistil zpod nehtů krev. Jsme PSZÚ – Policejní Sledovací a Zásahový Útvar (nebo taky Parta Slizkých Zkurvených Úchylů – což je vzhledem k tomu, že mezi námi jsou sériový vrah, pedofil, žhář, sadistka, nerd a další hříčky přírody, tak nějak přesnější). Vrána k vráně sedá – a my jsme hejno bílých vran. Neměli nás hledat, neměli nás najít, ale hlavně si neměli myslet, že jim tohle může projít! Je jedno, že jde o sektu převtělujících se telekinetiků, my totiž přicházíme s tou největší opthalmo-stomatologickou lekcí všech dob – oko za oko, zub za zub.

 

…

 

Než jsem se pustila do psaní tohoto názoru, nechala jsem všechno pár dnů uležet. Hlavně tedy ze zvědavosti, co ve mně zůstane, protože ačkoli jsem se při čtení dobře bavila a knihu jsem slupla skoro najednou, nepřipadala mi zase tak ničím výjimečná. Je to prostě taková ta typicky česká akční zábava. Spousta krve, hlášek a hrdinové, jejichž morální kredit nestojí za nic, ale stejně nakonec bojují za správnou věc. Někdo to prostě dělat musí a kdo jiný než ten, co na to má žaludek. Nápad na jednotku v podstatě gaunerů, kteří dostali novou šanci, sice není nic, co bych už neznala. Je to ale něco, co určitě nepřestane bavit. A zasazené do českého prostředí to bylo rozhodně super.

 

Zprvu příběh vypadal jako akční vyvražďovačka, kdy prostě komando jde po grázlech všeho druhu, ale jinak nic neobvyklého. Postupně se do děje zapojily i více fantasy prvky a musím říct, že v tomto případě mě to bavilo a ději to rozhodně prospělo. Pravda, náznak fantasy byl už na začátku, ale s úspěchem jsem na to zapomněla u dalších kapitol, kdy to začalo vypadat spíš jako běžná kotletovka, než se fantasy vrátilo. Bez oné nadpřirozené linky by to nejspíš tak zajímavý příběh nebyl, ale záhadní protivníci okořenili dění a vzbudili zvědavost. Bavilo mě objevovat spolu s hlavním hrdinou, jak se věci mají.

Trochu mě rušily přechody ze „současnosti“ do „minulosti“ v příběhu. Normálně s tím problém nemívám, ale tady se mi to trochu pomíchalo. Děj působil trochu zmateně v tom smyslu, že najednou tu byly opět postavy zabité v předchozí kapitole a děj najednou povídal něco hodně jiného, kolikrát přeskočil z ničeho nic do jiné země, do jiného případu. Ano, kapitoly z minulosti byly označené, možná to tedy byl jen můj problém, přes to bych spíš ocenila postupné dění bez skoků v čase. Možná by mi pak příběh připadal méně chaotický a více logický. Možná si to jen budu muset přečíst ještě jednou. Raději bych ale, aby mi celek dával smysl hned napoprvé, nejlépe už v průběhu čtení.

Autor má rozhodně čtivý styl, o tom žádná. Když už začne popisovat nějakou akci, jede mu to úplně samo a nejde se odtrhnout. Akční části tedy úplně na jedničku. Bavily mě a užila jsem si je. V postavách dal dohromady taky pěknou partičku podivínů – to mě na tom hodně bavilo. Oceňuji také vtipné hlášky, které byly konečně jiné než ty, co jsou servírovány v jiných podobných knihách až moc často a už spíš vyčpěly. Ačkoli došlo i na nějaký ten sex, líbilo se mi, že autor neudělal ze své postavy cynického prasáka.

Nejvíc ve mně nakonec zůstalo něco, co jsem naprosto nečekala. Pocit přátelství a soudržnosti v týmu individualit, které se rozhodně nedaly považovat za slušné lidi. Navzdory tomu, že autor nešel u svých postav do vyloženě duševních hloubek – to se v podobných knihách nenosí – pouto mezi hlavním drsoněm Mrtvolou a zbytkem týmu nakonec bylo. Sice u některých vyšlo najevo tak trochu posmrtně, ale bylo :) Na postavách toho jinak moc k obdivu není, ale toto určitě. Můžete být zmetek, ale ten, kdo vám kryje záda, je vždycky kámoš. A když vám někdo kámoše oddělá, jdete a pomstíte ho. Obzvlášť, když se zabíjením nemáte v zásadě problém.

 

O čem se chci zmínit ještě samostatně, je název knihy. Nejdřív mi připadal na akční hláškovku docela něžný a romantický. Musím však přiznat, že to byl právě on, který vzbudil zvědavost. A když jsem se v ději dozvěděla, k čemu se název knihy váže, nechalo to vážně hluboký dojem. Je to sice smutné, ale zdá se mi to neskutečně krásné a z ne úplně dokonale propracovaných postav to udělalo tým.

Celkově tedy za mě ano. Pokud hledáte oddechový zábavný příběh ve stylu české akční školy, máte ho tu. Sem tam sice zabzučí nějaká ta moucha, ale autora si rozhodně zapamatuju a po jeho další knize se podívám.

 

Za laskavé poskytnutí knihy moc děkuji nakladatelství Epocha. 

Jestli chcete do příběhu nahlédnout, můžete tak učinit zde.

 

O knize:

Autor: Petr Brožovský

Vydal: Epocha

Rok vydání: 2022

Počet stran: 400