Čajovna v Tokiu

 

Knihu jsem se rozhodla přečíst si na základě předchozí dobré zkušenosti s Hotýlkem na Islandu a také mě hodně lákalo prostředí. Přeci jen těch knih ze současného Japonska jsem zase tolik nepřečetla, (romantickou jen jednu a ještě historickou) a navíc už mám jistotu, že autorka dokáže prostředí krásně vystihnout.

 

Anotace:

Popadněte cestovní pas a vydejte se do země mrakodrapů, tradičních chrámů, čajových rituálů a rozkvetlých sakur. Užijte si romantiku s šálkem lahodného čaje a nechte se unášet příběhem, který si vás získá od první stránky.

Fiona je vášnivá fotografka, má cestovatelský blog a už dlouho se touží podívat do Japonska. Když vyhraje čtrnáctidenní cestu do Tokia, má pocit, že se jí splnil sen.

Jenže na místě s hrůzou zjistí, že jejím průvodcem je muž, který jí před deseti lety zlomil srdce – přitažlivý a úspěšný fotograf Gabe.

Čas strávený s Gabem je pro Fionu zpočátku za trest. Fotograf jí dává najevo, jak ho obtěžuje, že se jí musí věnovat. Tři generace místních žen ji ale přijmou mezi sebe a Fiona v jejich domě a rodinné čajovně nachází lásku a vřelost, která jí schází. Užívá si s nimi piknik pod sakurami, poznává pravý japonský čajový obřad. A právě díky nim se jí postupně vrací sebevědomí, které jí dávný incident pořádně pochroumal.

Mezitím k sobě s Gabem při toulkách Tokiem pomalu nacházejí cestu a začíná to mezi nimi znovu jiskřit…

 

…

Někdy se ve vašem životě objeví někdo, kdo vás nejdřív vynese do zářivých výšin probouzející se lásky a potom zahodí až na úplné dno. Přesně to se stalo mladičké Fioně ještě na vysoké škole a poznamenalo to její sebevědomí na dlouhé roky. Teď už dospělá Fiona přijíždí do Japonska jako výherkyně fotografické soutěže. Získala pobyt zde a jako mentora a průvodce jednoho z nejlepších fotografů. Strašně se na pobyt těší a zároveň je i trochu nejistá – jejím úkolem je totiž vytvořit fotografie, které budou později vystaveny v Londýně. Ještě že jejím mentorem je vynikající fotograf! S ním se opravdu nemusí bát, že by inspirace nepřišla a neukázal jí zajímavá místa, kde může fotit.

Jenže už na letišti dostane její už tak křehké sebevědomí další ránu. Původní mentor musel z rodinných důvodů odříct a poslal za sebe náhradu. Jejího bývalého učitele a nešťastnou lásku Gaba, také velmi známého a úspěšného portrétního fotografa. Právě on byl tím, kdo ji kdysi vynesl na nebe a nechal spadnout. Naštěstí se zdá, že už si ji nepamatuje a ještě ke všemu jí dává najevo, jak moc je mu na obtíž…

Je vůbec možné, aby ji takový člověk něco naučil? A jak vydrží po jeho boku po celou dobu japonského putování?

 

Autorka spojuje ve svých knihách dokonalé kouzlo romantiky a neznámých krajů. Toto spojení ještě umocňuje zážitek z obojího, protože jak známo, všichni tak nějak doufáme, že jinde je tráva zelenější a tudíž tam i květiny lásky lépe pokvetou než v naší běžné všednosti.

Krásná obálka úplně lákající k přečtení je u této série už naprostou samozřejmostí. Celá kniha díky ní a příjemnému formátu úplně nutí vzít ji do ruky a začíst se. Obálka je jednoznačně součástí zážitku a v nakladatelství to nepochybně dobře vědí. Drží se tedy stejného stylu a ještě tím zvyšují chuť mít v knihovně pěkně pohromadě celou sérii. S Caplinovou tedy neuděláte chybu nejen po stránce vzhledu, ale i pokud toužíte po příjemné oddechové romantice spojené s poznáním cizích krajů a zvyků.

Tahle autorka prostě ani v jednom bodě zklamat nemůže, když vím, co mám čekat. Vůbec nevadí, že už od začátku je jasné, co bude následovat, že příběh dobře dopadne a že jede přesně podle „staré harlekýnkovské šablony“. Naopak! Já osobně čtu tyto knihy právě proto, že vím, jak všechno bude a že se dočkám šťastného konce. Romantická linka byla tentokrát hodně jemná záležitost. To ale neznamenalo, že by nestála za to, jen tu nevířily tak žhavé vášně jako posledně. Mezi hrdiny bylo utvořeno příjemnější pouto, pohodovější a uvolněnější a vznikalo trochu pomaleji – což je pro mě plus. Dalo se mu pěkně věřit, dokonce i předchozí antipatie byly pochopitelné a přechod k lásce uvěřitelný. Prostě se ty city z minulosti někdy nechtějí nechat přesunout do škatulky uzavřeno. Autorka ubrala malinko i na sexuálních scénách, což z mého pohledu vůbec není na škodu. Zbývá aspoň prostor pro představivost.

Romantika byla příjemně zarámovaná prostředím Japonska. Líbil se mi zdůrazněný kontrast mezi moderním a tradičním Japonskem. Vedle shonu velkoměsta tu byl i klid japonských zahrad a svatyní. Vedle moderních restaurací se prezentovaly i tradiční čajovny.

Nejdřív, jak Fiona začala poznávat japonskou kulturu, jsem měla z textu pocit přehnaného mentorování. Jako by autorka chtěla ukázat, kolik toho ví, vysvětlovala i notoricky známé věci a z mého pohledu to šlo trochu na úkor příběhu. V její minulé knize (Hotýlek na Islandu) jsem nic takového nevnímala. Naštěstí tohle nejisté začítání brzo pominulo a příběh si mě dokázal získat – jak jsem ostatně očekávala.

Najít vztah k postavám, obzvlášť domorodým, mi taky chvíli trvalo. Byly tak hodné a uctivé (až na Gabea), že na mě působily neupřímně – hlavně tedy japonské dámy, u nichž byla Fiona ubytovaná. Přeci jen my evropané jsme zvyklí na určitý odstup mezi cizími lidmi a jsme asi poněkud nedůvěřiví, když se k nám někdo chová srdečně, aniž by nás znal. Fionu jakoby její hostitelky snad okamžitě přijaly do rodiny. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila, že toto je v Japonsku zřejmě normální a že se nejedná o hru nebo přetvářku, která by nějak byla součástí děje (musím přestat číst psychothrillery :D ). Fioniny hostitelky – matka s dcerou a vnučkou – měly opravdu krásný vztah, plný sounáležitosti, úcty a porozumění. I když se v názorech rozcházela nejmladší generace s tou nejstarší :) ale to je asi normální všude. A Fionu prostě automaticky zahrnuly do tohoto uspořádání.

Oba hlavní hrdinové řeší krom fotografování a vzájemné nutné spolupráci i spoustu soukromých trablů. Ona se potýká se svým sebevědomím, minulostí a taky s nároky své hypochondrické a na pozornost náročné matky. On je stále tak trochu ve vleku bývalé přítelkyně, která ho využila a odkopla. To, že ho odkopla, jí ale nebrání občas ho využívat dál, což jemu způsobuje ztrátu inspirace a schopnosti intuitivně pracovat a fotit – zkrátka bývalá Múza odhání všechny současné.

V této sérii bývá obvyklé, že při čtení poznám něco málo nejen o konkrétní zemi, ale i místní zvyky, tradice a v neposlední řadě také jídlo. Toto je myslím hlavní důvod, proč vůbec nevadí pořád stejná šablona vztahů mezi postavami. Zasazení pokaždé do jiného a neokoukaného prostředí strašně moc pomáhá tomu, aby byl příběh svěží a nový, i když jde pořád o totéž. A to my, čtenáři Caplinové, chceme.

Bonusem je i to, že knihy na sebe nenavazují a je tedy úplně klidně možné číst jen o těch místech, které si čtenář vybere. Jen je tu jisté (a to dost velké) nebezpečí, že si pak stejně bude chtít přečíst i ty ostatní :)

 

Za laskavé poskytnutí knihy moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. Pokud sérii ještě neznáte a láká vás začít právě touto knihou, najdeteji zde. Celá série je pochopitelně k mání také.

 

O knize:

Autor: Julie Caplinová

Série: Romantické útěky (6. kniha)

Překlad: Michaela Klevisová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2021Počet stran: 328

Další knihy autorky na bloGu:

Hotýlek na Islandu