Strašně mě baví inspirace slovanskými a podobnými méně používanými pohádkami a mýty. Úspěch proto u mě měla třeba kniha Medvěd a slavík, Píseň zimy (moje články o podobných knihách dám na konec). A tahle nová kniha tedy byla k úspěchu už na půl cesty hlavně díky tomu, že se lišila. Proto jsem neváhala s koupí, i když na čtení přišla řada až o dlouhou dobu později.
…
Nedaleko vesnice Dwernik, odkud pochází hlavní hrdinka knihy Agniezska, se nachází několik pozoruhodných míst. Jednak věž čaroděje Draka, který je pánem zdejšího kraje a pak také Hvozd. Podivný, tajemný a nepřátelský.
Stejně tak nepřátelská se však zdá být i věž a její obyvatel. Vždyť každých deset let si odnese do věže dívku, která toho roku dovršila sedmnáct let. Nikdo netuší, proč si je bere a ani co se tam s nimi děje. Jsou u čaroděje jako služebné? Vesničané se ale podřizují čarodějovým nárokům z toho prostého důvodu, že je ochraňuje před neustávajícími útoky Hvozdu. A navíc – dívkám zřejmě nic vážného nehrozí. Po deseti letech se vracejí živé a zdravé, ale nepochopitelným způsobem změněné a nezůstávají v rodné vsi dlouho.
V roce, kdy příběh začíná, je připraveno několik dívek k tomu, že si jednu z nich Drak odnese. Všechny jsou v klidu, protože dopředu tuší, že to bude Kasia ta nejhezčí, nejtalentovanější z nich. Drak se ale rozhodne unést do věže Agnieszku. Tak trochu třeštidlo ve věčně ušpiněných šatech. Proč si ji vybral? Tak to nechápe ani ona sama.
…
Na knize je spousta věcí, kterými se odlišuje od jiných. Nejde jen o pohádky, kterými je inspirovaná a které mnohem víc připomínají ty naše, poněkud temnější a hrůzostrašnější, než avizovanou Krásku a zvíře – což upřímně netuším, kde se vzalo ani od koho jsem toto slyšela (četla) první. Já jsem tam nic z toho nezachytila. Osobně si myslím, že o žádné převyprávění nejde a Ve stínu hvozdu je čistokrevně originální příběh inspirovaný úplně něčím jiným, než je stokrát přepraná Kráska a zvíře. Vyzdvihla bych hlavně opravdu úžasně nápaditou magii a perfektně zákeřné zlo.
Nikdo mi nevymluví, že ve slovanském folkloru je nejlepší zlo, a tady bylo zvláště pěkně zpracované a inteligentní a (všeho)schopné. Měla jsem z něj pocit skutečně mocného protivníka, kterého nebude lehké porazit. A taky že ano! Hvozd bojoval všemi prostředky, posiloval svou moc, šířil ji, intrikoval a to vše s nečekaně velkým úspěchem. Využil doslova každou skulinku, to dobré i to špatné v lidské povaze a jeho důvod, proč to všechno dělal, musel uznat snad každý. Nebylo to „protože proto“, že by se jednou ráno Hvozd probudil, získal vědomí a rozhodl se ovládnout svět. Jeho motivaci jsem se na konci dozvěděla a uznala za dobrý důvod, proč dát lidem na frak.
Dobro si muselo vybojovat doslova každý krok a často se ukázalo, že zlo je přeci jen lepším stratégem a je o nejmíň půl kroku napřed. Hrdinové však měli za co bojovat a jejich důvody proč v boji vytrvat byly stejně opravdové, jako motivace Hvozdu.
Proti temným čachrům Hvozdu autorka nasadila velmi pěknou magii se zajímavým fungováním. Magie hlavních postav na sebe reagovala velmi přesvědčivě a moc krásným způsobem. Autorce se podařilo docílit toho, že ze stránek přímo proudila, když se oba čarodějníci pustili do kouzlení. Líbila se mi také myšlenka, že nejen žák od mistra se může učit, ale že i mistr může získat tím, že přijme učedníka. I kdyby to bylo jen uznání jiného pohledu na věc a akceptování toho, že učený z nebe nespadl a způsobů, jak něčeho dosáhnout může být víc.
Dalším jednoznačným plusem byly postavy. Ať už šlo o hlavní nebo vedlejší, byly opravdu podařené. Jistě, mohla bych v nich hledat určité archetypy, kdyby se ovšem autorce nepodařilo je zpracovat tak, že mě podobné srovnávání ani nenapadlo. Když si vezmu třeba onoho protivného samotářského čaroděje Draka s jeho jízlivostmi na adresu Agnieszky, nejednalo se o žádnou morousovskou masku, která z něho spadne v momentě, kdy pozná, jaký talent si ve vsi uloupil. On prostě byl takový nabručený introvert a v příběhu jsem poznala proč.
Líbilo se mi, že hlavní hrdinka nebyla na první pohled ničím výjimečná. Nebyla nijak zvlášť krásná, nijak speciálně nadaná, ani ne moc ženská. Spíš byla prostě svoje, dělala si věci po svém a přemýšlela neobvyklým způsobem, pro který se těžko hledaly škatulky v jinak ukázněném kouzelnickém světě respektujícím pravidla. Proto pro ni bylo překvapením, když Drakova volba padla zrovna na ni. Na druhý pohled se dal odhalit její talent pro katastrofy všeho druhu a mimořádné nadání ušpinit a zničit si šaty. Tohle byla věc, která Draka – milovníka řádu a pořádku, vytáčela do běla. Ona sama v průběhu příběhu doznala výrazné změny, ale ve své podstatě zůstala stejná. Paní autorka u ní, stejně jako u Draka, nesáhla na to, co ji skutečně definovalo. Nechala ji vyrůst jen ve věcech, ve kterých vyrůst mohla na základě událostí, které se děly.
Příběh mi připadal příjemně vyvážený, i když ke konci pochopitelně bylo víc akce než na začátku, kdy bylo nutné poznat hrdiny a prostředí. Kniha však dokázala udržet pozornost úplně celá a bez problémů. I v pomalejších místech se pořád něco dělo a seznamování na začátku se paní autorce podařilo. Zaujmout od první stránky není úplně snadné a ne každé i velmi dobré knize se to povede. Paní Noviková slavila úspěch. Nejvíc mě bavily části, kdy byla Agnieszka ve věži nebo ve Hvozdu, královské sídlo jsem si tolik neužívala, protože se mi zdálo, že to není ono, o kom tento příběh je, i když bylo důležitou součástí. Paní autorce se nejspíš povedlo přenést na mě pocity Agnieszky, která se ve městě cítila divně a chtěla odtud co nejrychleji domů. Hlavní a nejzajímavější byl Hvozd a všechno co se ho týkalo přímo a bylo mu nejblíže.
Co jsem v příběhu tak trochu očekávala a stejně mě dokázalo překvapit, byla romantická linka. Paní autorce se zcela podařilo vyhnout se kýčům a klišé. Romantika byla velmi milá a uvěřitelná. V příběhu vůbec nešlo o ni a vlastně se přihodila jen tak mimochodem. Oba partneři na sebe reagovali přirozeně bez nějakých zbytečně vyhrocených situací. Oceňuji, že bylo jasně viditelné, z čeho jejich vztah vyšel a kde se vzájemný cit vzal, žádné lusknutí prstu a svatba na obzoru. Podle mého jim to sedlo skvěle a vůbec nevadí, že jejich vztah byl spíš jen tak na okraj. I kdyby se paní autorka nakonec rozhodla žádný do příběhu nedat, nevadilo by to.
Ve stínu hvozdu byla moje první kniha od autorky a sedly jsme si na první dobrou. Další knihy rozhodně číst budu, protože jsem si jistá, že v nich najdu zajímavý příběh, hrdiny, kteří mi budou stát za pozornost a všechno bude navíc sepsáno čtivým stylem s citem pro vyprávění.
Podobné knihy na bloGu:
Medvěd a slavík - článek
Dívka ve věži - článek
Aby zlé síly zůstaly v Hvozdu, spoléhají lidé z údolí na chladného a nevypočitatelného čaroděje, známého pod jménem Drak. Ten však za svou pomoc vyžaduje hrozivou cenu: každých deset let mu musí jít sloužit jedna dívka, která se poté už nedokáže vrátit zpátky do údolí a je z něj navždy vykořeněná.
Další volba se rychle blíží a Agnieszka má strach. Každý tuší, že tentokrát si Drak vezme její nejdražší přítelkyni Kasiu — krásnou,hodnou, statečnou Kasiu, která je vším, čím Agnieszka není. A neexistuje způsob, jak ji zachránit. Ale když Drak konečně přijde, překvapivě si vybere někoho jiného...
2 komentáře:
Tak tahle kniha mě hodně zaujala. Do této chvíle jsem o ni nevěděla, takže moc děkuji za tip. :) Skvělá a propracovaná recenze.
Díky :) Já už má nachystanou autorčinu druhou knihu. Tak doufám, že bude stejně dobrá.
Okomentovat