Francouzská revoluce nikdy nebyla a v moderní Francii tedy stále vládne monarchie. Na trůnu sedí Ludvík kdovíkolikátý. Propast mezi šlechtou a obyčejnými lidmi je stále dost výrazná.
Angie pochází tak napůl z obou světů. Matka je šlechtična z poměrně významné rodiny a otec obyčejný člověk. Angie vyrůstá s ním až do chvíle, kdy jí jediný den úplně změní život. Nejdřív ji někdo přepadne v metru za značně podivných okolností a pak se ukáže její vznešená matka s informací, že ji chce představit u dvora…
Anotace:
Odhalte temná tajemství skrytá v zákoutích Versailles! Představte si svět, ve kterém Velká francouzská revoluce nikdy neproběhla a kde se právě chystá korunovace Ludvíka XXIV. Sedmnáctiletou Angie pronásledují jednoho dne v metru dva ozbrojení muži a pokusí se jí zabít. Unikne jim jen o vlásek. Toho dne večer ji nečekaně navštíví její matka vévodkyně de Noaillesová, kterou již léta neviděla, a pozve ji na ples do Versailles, aby byla náležitě představena u dvora. Angie se tam nechce, ale takový večer by jí mohl pomoci odhalit, kdo jí usiluje o život a proč.
Na knihu mám stále, i tak dlouho po dočtení, poměrně rozporuplný názor. Pár věcí se mi líbilo, některé mi zase připadaly za vlasy přitažené. Docela mě překvapilo, že při všem tom množství nápadů, které autorka do knihy vecpala, to nebyl zase až takový maglajz, jak bych původně čekala.
Zápletka mi ze začátku připadala plytká a nezajímavá, ale často se našly i scény, které mě bavily a líbily se mi. Kniha má zcela určitě zajímavý nápad, jenom určité věci v provedení mi mírně otravovaly život. Myslím, že pomalý rozjezd a otrávenost mi způsobilo autorčino cpaní se do YA a mladí hrdinové. Tahle poloha jí moc neseděla a bylo by lépe, kdyby zvolila starší hrdiny. Do celkového tónu příběhu by to daleko lépe padlo, než pokus o pojetí monarchie jako prostoru pro řádění zdivočelé mládeže. Pokaždé, když autorka přestala o věku hlavní hrdinky kvákat a ta se začala zaplétat do politiky a dospělých záležitostí a komunikovat s dospělými postavami, líbila se mi kniha hned o něco víc. Ale to je v pohodě, každý prostě ty mladistvé hrdiny dobře nenapíše :)
Zaujal mě problém třídních vrstev a setkávání dvou světů – moderní aristokracie a normální mládeže, stačilo by i tohle, zápletka s upíry a magií asi nebyla úplně potřeba, ale Filip Orleánský jako upír měl docela charisma. Takže asi upíry jo, to bych zvládla, ale ty magické kejkle už se mi zdály navíc a ze začátku bylo nepochopitelné, proč tam vlastně jsou. Postupně se však zápletka s magií stávala zajímavější a konec parádně vygradoval. Jako divný mišmaš to působilo jen ze začátku. Škoda, že se autorce nepodařilo spojit vše lehčeji a přirozeněji.
Menší výtku bych měla i k tomu propojení moderní doby a historických záležitostí. Moderní monarchii by slušelo moderní pojetí. Určité věci nemusely být – buď píšete historický román a pak si tam rvěte kordy, krinolíny a podobné věci a nebo moderní monarchii. Kordy? Inu dobrá, ale nebudu je hrdinům připínat k džínsům. Nechám je nosit třeba jen na určité slavnostní a oficiální události s odpovídajícím oděvem. Krinolíny? Proboha proč? I dneska jsou luxusní hadry, které si holky mohly navléknout. Po téhle stránce „artefaktů“ se to tedy úplně nepovedlo a působilo to celé jako parodie, kterou si napíšete proto, že se vám takové věci líbí a ne proto, že promyslíte, jak to bude v knize působit na čtenáře. Celé to vypadalo, jako by monarchie v některých věcech zcela zamrzla a na druhou stranu využívala moderní technologie. Působilo to na mě nepravděpodobně – příklady toho, jak funguje moderní monarchie, jsou konec konců známé. Ale víte co, svým způsobem to pokušení chápu. Doba Krále slunce prostě měla své kouzlo, i když do této knihy se moc přenést nepovedlo.
Nebylo to ale u všeho. Některé věci měla paní autorka vyřešené zajímavě a opravdu ozvláštnily a zpestřily děj. Líbila se mi myšlenka šlechtického vlaku nebo tajná policie. Některá známá jména z historie byla použita zajímavým způsobem a postavám byla přisouzena odpovídající role v moderním příběhu. Občas mi některé scény připomněly Angeliku :). Ty zajímavější věci mohly mít víc prostoru. Škoda.
Jedním z mých větších problémů s touto knihou byla protivná a těžko vysvětlitelným způsobem nesympatická hlavní hrdinka. Jako osobnost, která měla být pro příběh vůdčí, mě prostě nedokázala ničím zaujmout. To bohužel platí i pro dva její nejlepší kamarády a stejně tak smečku mladých šlechticů, se kterými se seznámila u dvora.
Nejzajímavější postavy byly ty, které nedostaly zrovna moc prostoru – Filip Orleánský a král Ludvík. Zdá se mi škoda, že autorka nevyužila zrovna tyhle dva více, když se jí podařilo je napsat zajímavé a s motivacemi ke konání, které mohly fungovat, kdyby postavy dostaly svůj prostor. Oproti tomu trio hlavních hrdinů mi fakt pilo krev a vůbec bych se nezlobila, kdyby některé jejich scény připadly zrovna těm přehlíženým aktérům.
Podivně nepřesvědčivé vztahy mezi hrdiny a to nejen mezi kamarády, nepřáteli nebo lidmi, co se nějak potřebují. To bych asi i nějak přežila. Vadila mi zejména naprosto nulová chemie mezi párem, který se měl přímo magicky přitahovat. Jako kdy? Kde? Na které straně to prosím bylo? Asi by to chtělo malinko víc než odbýt to jiskření několika větami typu návod z Ikea.
Celkově kniha nebyla vůbec špatná po stránce čtivosti. Nedělalo mi problém ji přečíst. Byla nenáročně napsaná a tento styl psaní dokázal udržet u stránek. Snadno se četla a snadno se na ni zapomíná. Žádný převratný objev to nebyl. Spíš prostě průměr, který bylo příjemné si přečíst, ale pravděpodobně se ke knize už vracet nebudu. Milovníci lehčích příběhů a nebo ti, kteří mají chuť na něco nenáročného, by si ale klidně mohli přijít na své.
2 komentáře:
Kniha mě už dlouho láká, hlavně kvůli prostředí Francie, které mám moc ráda. :) Jsem ráda, žes mi ji připomenula.
Rádo se stalo. Snad se bude líbit :) Díky za komentář a přečtení.
Okomentovat