26. 7. 2020

Město duší



Dovedete si představit, že ve světě, kde vládne přetvářka a faleš, existuje společnost, ve které je zakázáno skrývat své emoce? Kde nemůžete zatajit své pravé já?


Autor: Martina Čekalová
Série: Město duší (1. díl)
Vydal: Fragment
Rok vydání: 2019
Počet stran: 328




Můj názor:

Poslední dobou se mi čtení knih začínajících (i pokročilých) českých autorů docela vyplácí. V naprosté většině se mi přihodí nový oblíbený autor. S tímto jsem šla i do této knihy, která je prvotinou. Modrým hodnocením na DK jsem se nenechala odradit. Už jsem si zvykla na to, že tohle hodnocení moc vypovídající nebývá – aspoň teda pro mě ne. Ke knize jsem přistupovala jako k prvotině a YA žánru a jako takovou ji budu hodnotit.

Raven je příslušnicí trochu zvláštního druhu lidí. Díky (nebo možná kvůli) genetické mutaci zaviněné vládním experimentem s imunitním systémem člověka má schopnost zhmotnit svoji duši do podoby zvířete. Tahle duše je pak jejím průvodcem a pomocníkem, ale také do jisté míry prokletím. Kvůli její zvláštnosti je totiž nesmírně těžké opustit Soulcity, město, kde se narodila. Nikoho s duší za jeho hranice nepustí, dokud se nedokáže plně ovládat a utajit svou zvláštnost před lidmi venku. A i když to dokáže, není žádná jistota, že ho rada Soulcity jen tak nechá jít. 

Raven má opuštění města ještě ztíženo tím, že je zvláštní i na poměry vlastníků duší. Má jisté speciální schopnosti, které z ní dělají jinou mezi jinými.

Nápad, který autorka ve svém příběhu zpracovala, mě hodně zaujal, i když ho v žádném případě nemůžu považovat za originální. V jisté, poměrně hodně známé sérii, už toto téma zpracované je a v Městě duší funguje na úplně stejném principu a celkem i do detailů. No co. Je mi to jedno :). Zážitky na horách mi zase malinko připomněly jinou známou sérii, ale ne zas až tak moc. Obojí klidně může být náhoda nebo inspirace – fakt na tom zase tolik nezáleží. Je to taky dítě Wattpadu, kde sklidilo značný úspěch, ale i to mi je v zásadě jedno. Dávno neplatí to, že je Wattpad plný škváru a už jsem se i víckrát přesvědčila, že něco z něj se opravdu číst dá. Jen je potřeba si pečlivě vybrat. Třeba zrovna Město duší.

Knížka je čtivá, to nelze popřít. Mně však trvalo překvapivě dlouho, než mě pohltila natolik, abych od ní neodcházela k jiným činnostem. Přibližně první třetinu jsem četla hodně rozkouskovanou, než se začalo něco dít. Začátek byl na mě tedy poněkud zdlouhavější. Zbytek už jsem stáhla s chutí a zároveň. 

Zlomilo se to ve chvíli, kdy jsem si našla cestu k postavám a hlavně, když se objevil Chriss. S ním se dostalo mezi postavy trochu víc lidskosti. Možná to bylo jeho plachostí, předvedenou slabostí a neprůbojností, protože ostatní byli dost za drsoně a moc drsoňů škodí – i když to lze obhájit výcvikem, dušemi a způsobem života. Moje vnímání hlavní postavy se plynule přesunulo od Raven k němu, protože pro mě měl mnohem větší potenciál. Zdálo se, že on je ten, který musí ujít největší cestu. Ne ona. Raven sice měla také s čím bojovat, ale…  Nedokážu vysvětlit proč, ale pro mě by bylo asi příjemnější číst knihu z jeho pohledu. Nebo mít kombinaci jeho a Ravenina náhledu.

Paní autorce se totiž povedlo něco, co se dost často nezdaří – napsala přesvědčivě „divného“ hlavního hrdinu. Jasně, romantický vztah tady byl jak na talíři už od začátku, ale Chriss byl fakt divnej. Ne jen jako divnej. Ne ale tím způsobem, který od dobrých vztahů s ním odrazoval, i když to tak zdánlivě působilo. A navíc se ukázalo, že důvod té věci byl naprosto dokonale přesvědčivý. Pro mě bylo pochopitelné, proč zrovna on Raven přitahuje, co mají společného a i když nebylo těžké to uhodnout, stačilo to. 

Jako bod navíc počítám, že paní autorka to s romantikou nehnala na ostří nože. Podařilo se jí vychytat přesnou míru, která k příběhu seděla. Nedá se říct, že by se ve všech představených vztazích vyhnula divným klišé, ale zrovna tento hlavní se jí dost povedl. Osobně jsem čekala větší slaďák a nakonec jsem ráda, že se moje očekávání nenaplnilo.

V Raven se podařilo vytvořit mladou holku, která má vlastní cíl a jde si za ním a zároveň se i trochu bouří a sem tam udělá nějakou pitomost. Připadala mi uvěřitelná. Schválně neříkám sympatická, protože do toho jí přeci jen kousek chyběl. V zásadě jsem s ní neměla problém, jen bych uvítala nějaký výraznější posun a vývoj, jako jsem viděla u Chrisse. Raven za ním trochu zaostávala, ale počítám, že to se v dalším pokračování změní. Na konci jedničky totiž postava Raven dostala hodně věcí k přemýšlení a bude na ně muset nějak reagovat.

Docela mě překvapilo, kolik vedlejších postav paní autorka v knize má. Skupina duší nadaných dětí byla dost početná a o většině jsem se nic moc nedozvěděla a nedostalo se jim ani dost prostoru. Děj se pochopitelně točil hlavně okolo Raven a ostatní více nebo méně sekundovali. Tohle početné křoví postav mi ale čtení nijak nekazilo, řekněme, že to podstatné jsem o nich věděla.

Co mě naopak moc nepřesvědčilo, byla zkaženost vlády v Soulcity. Nejsem si doteď úplně jistá, v čem vlastně spočívá jejich zápornost a proč je normální soulciťané nesnáší. Obzvlášť Ravenina nenávist byla dost silná a já jsem nikde nenašla přesvědčivý důvod. To, že byl hlavní radní slizoun, mi tak úplně nestačí.

Další věc, která je pro mě i po dočtení trochu záhadou, je podstata zápletky. Jo, rozumím tomu, že se děje cosi divného a konkrétně Raven a její rodina v tom mají zásadní roli, hlavně kvůli jejím schopnostem. Jenže nejsem si úplně jistá, v čem to vlastně spočívá. Hodně věcí bylo nakousnuto a ponecháno bez odpovědí. Na konci se sice něco málo vysvětlilo, ale pořád to zanechává hodně otázek. Už v polovině lze pochopit, že proti Soulcity stojí jiná skupina nadaných, ale nikde na mě nevykoukl důvod, proč proti radním někdo vystupuje. Co dělají tak špatně? Jen to, že zadržují lidi ve městě? To může mít důvody a nejen takové, že je nutno naučit se sebeovládání. Jen to, že je vrchní radní slizoun? To politici bývají dost často, ale proto ještě nejsou grázlové. Paní autorka se prostě tolik soustředila na Raven a Chrisse, že někde uplavalo politické pozadí příběhu. Nebo jsem možná hloupá a potřebovala bych situaci v knize zřetelněji vysvětlit, protože mezi řádky mi to evidentně uteklo. Počítám ale, že více se dozvím v druhém dílu, protože už konec prvního byl výrazně akčnější a konečně se trochu poodkryly karty zápletky.

Na konci se paní autorce podařilo mě i mírně znejistět, co se motivací a pozadí některých postav týká a to se mi líbí. Hodně to láká na druhý díl, abych se dozvěděla víc. Hlavně tedy jestli zdání přeci jen klame :). Hlavně ohledně Chrisse se objevila spousta otázek a překvapení. A také konečně začalo vystrkovat růžky ono postrádané gró problému.

Knize nemám (až na výše zmíněných pár věcí) moc co vyčítat. Příběh se čte docela dobře a pokud nejste náročným čtenářem fantasy a počítáte s tím, že máte v ruce YA, není nic, co by vám mělo čtení kazit. Kniha sice patří spíš k průměru, ale to fakt neznamená, že by čtenář měl u příběhu nějak trpět. Já si druhý díl přečtu a docela se na něj i těším. Po tom závěru prvního jsem přeci jen zvědavá :).


Za laskavé poskytnutí e-knihy moc děkuji Palmknihám. Pokud vás kniha láká, můžete mrknout sem, kde najdete ukázku a můžete si knihu do čtečky pořídit.



Anotace:

Dovedete si představit, že ve světě, kde vládne přetvářka a faleš, existuje společnost, ve které je zakázáno skrývat své emoce? Kde nemůžete zatajit své pravé já?

Přísně střežený vládní experiment, jehož cílem bylo lépe pochopit lidský imunitní systém, se zvrtnul. Proto bylo postaveno město, které není na žádné mapě, řídí se jinými zákony než venkovní svět a opustit jeho pomyslné hranice je pro jeho obyvatele mnohem těžší, než se na první pohled zdá. Mé jméno je Raven a v tom městě žiju. Jsem součástí komunity, která měla zůstat celému světu utajena. Ale tenhle plán nevyšel…



2 komentáře:

TheMellory řekl(a)...

Souhlasím, čeští autoři jsou z velké většiny velmi kvalitní a hodnocení na DK není ani pro mě příliš vypovídající. ;) Pokud jde přímo u tuhle knihu, ještě jsem ji nečetla, ale rozhodně mě zaujala (tématem, ale i díky tvé recenzi) a doufám, že se k ní brzy dostanu. :)

Nikolaoss řekl(a)...

Snad se ti bude líbit. Je to taková příjemná oddechovka. Myslím, že vyloženě zklamat snad nikoho nemůže :) Díky za komentář a přečtení.