Normanské královny Anglie

Autor: Alison Weirová
Překlad: Zdeněk Hron
Nakladatel: BB art
Rok vydání: 2018
Počet stran: 504

Můj názor:

Nové knize od mé oblíbené spisovatelky jsem pochopitelně nemohla odolat. Ani jsem se o to nepokoušela. 

Alison Weir si tentokrát vzala na paškál období anglických dějin, které já osobně moc neznám a připadá mi v literatuře poněkud opomíjené. A aby to neměla až tak jednoduché, zúžila svůj pohled ještě o trochu víc. Námětem nejnovější knihy se staly normanské královny Anglie.

…

Hned na začátku musím přiznat, že se mi do knihy začítalo poněkud obtížněji, než tomu bývá u paní autorky zvykem. 

Kniha začala úvodním slovem paní Weir, což se ukázalo jako dobrý krok – ne sice pro čtivost, ale pro orientaci v době a díle určitě. Některé důležité informace ohledně tehdejší doby, způsobu života a zdrojů, že kterých paní autorka při své práci vycházela, byly uvedeny právě zde. Důležité bylo také vysvětlení rozdílu mezi jednotlivými dámami. Tehdejší pojmenovávání dětí bylo poněkud nepraktické a tak se některé královny jmenují stejně, byť jejich jméno může být uváděno v různých podobách. Paní autorka proto vysvětlila, jak Matyldy odliší - ať už přídomkem odkazujícím na jejich původ nebo právě jinou podobou jména. 

Pak už přišel na řadu samotný příběh normanských královen.

Kniha se může zdát na první pohled málo čtivá – není to klasická beletrie. Navíc na začátku jsem měla pocit, že se v té záplavě jmen utopím. Jenže to by to nesměla být Alison Weir. Ta umí zpracovat čtivě snad všechno. Nakonec se mi podařilo se začíst, jen co jsem trochu poznala historické osobnosti, o které šlo, a přešel mě pocit, že vůbec netuším, o kom je zrovna řeč. 

I tak jsem ale četla spíš pomalu a po kouskách, abych stihla informace vstřebat. Není to tedy kniha, která se dá zhltnout za večer či dva. Pokud nebudete číst pozorně, může se vám stát, že vám jednotlivé dámy začnou poněkud splývat dohromady :)

Pramenů, ze kterých mohla paní Weirová skládat střípky historie dohromady, se bohužel nedochovalo mnoho ani o mužích, natož o tehdejších ženách, byť královny požívaly velké vážnosti a výhod až nečekané samostatnosti. 

Možnost, s jakou mohly řídit své životy dle vlastní vůle, byla opravdu značná. Něco takového jsem nečekala a panovnicím, které přišly po nich, se o něčem takovém ani nesnilo. Královny měly vlastní majetek – dost významný na tehdejší dobu – se kterým mohly po libosti nakládat, pobíraly z něj výnosy a dost často jej po smrti přiřkly církvi. 

Jednalo se především o pozemky, usedlosti, hrady a třeba i výnosy z přístavů a cel za dovoz zboží. Tehdejší propojení světské moci s církevní a vliv náboženství byl nezanedbatelný. Královny zakládaly, obvěňovaly a podporovaly kláštery. Velmi významně se zasloužili o charitativní oblast, ať už zakládáním špitálů pro chudé přidružených ke klášterům či zřizováním „pečovatelských domů“ pro malomocné, opět provázané s kláštery a církevními institucemi. 

Podporovaly také vzdělanost, umění, sponzorovaly třeba i výstavbu mostů. 

Také se do značné míry podílely na politice svých mužů a praktikovaly svoji vlastní politiku. 

Zdály se mi neuvěřitelně schopné a tyto jejich kvality byly dokonce očekávány a ceněny. V žádném případě nemůžu říct, že by byly pouhými ozdobami na načančaných židlích nebo pěknými stojany na drahé šaty, jako tomu bylo někdy v budoucnu. 

Jedna z jejich nejdůležitějších povinností však byla stejná – porodit dědice. Nebo lépe víc dědiců vzhledem k tehdejší úmrtnosti dětí.

V dochovaných pramenech jsou většinou vyzdvihovány jako vzory ctnosti, zbožnosti, dobroty a krásy, což můžeme brát trochu s rezervou – ono se tak tehdy o významných osobách prostě psalo. Bylo docela vtipné to číst. Paní Weirová však nepodlehla dochovanému vychvalování a velebení těchto dam, ale pustila se do výraznějšího zkoumání a objevila mnohdy zajímavé skutečnosti a životní události, které ve své knize předkládá. Musím uznat, že královny v jejím vylíčení, vypadají opravdu jako velmi zajímavé osobnosti a jejich životní příběhy stojí za pozornost.

Pochopitelně královny nelze vytrhnout z jejich doby, a tudíž v knize nebyly opomenuty ani historické události, které se za jejich života udály. Získala jsem tak pohled nejen na tehdejší Anglii, ale rovnou na celou Evropu. Klidné a mírumilovné doby to rozhodně nebyly. Boje o moc byly na denním pořádku, politikaření a církevní záležitosti se také nedaly zahanbit a připravily oněm osobnostem skutečně zajímavý rámec. 

Díky této knize jsem se seznámila s historickým obdobím anglických dějin, o kterém jsem zatím žádnou knihu nečetla. Poznala jsem královny, o jejichž mužích jsem ledacos slyšela, ale o nich samých jsem nevěděla nic. Objevila jsem zajímavou spletitost šlechtických rodů a kořeny některých známých historických postav, například Tudorovců nebo i Anny Boleynové.

Knihu doporučuji všem zájemcům o historii. Zde jde především o ni, nikoliv o beletrizovaný příběh. Pokud nejste vyloženě odborník, bude pro vás hodně informací nových. Jestli se zajímáte o anglickou historii, je kniha vyloženě nutností. Paní Weirová totiž umí podat pravdivé a doložené informace čtivým způsobem, takže nebudete mít pocit, že čtete učebnici.

Pokud ve vás paní autorka probudí zájem o dané období, naleznete na konci knihy i rozsáhlý seznam pramenů a bibliografie, ze které čerpala. Můžete se tedy do dalšího bádání ponořit na vlastní pěst.

Za poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Knihu do vaší čtečky seženete zde a můžete nahlédnout i do ukázky.

Anotace:

Příběh anglických středověkých královen je živý a vzrušující, plný tragédií, vznešených dramat, a dokonce i komedií. Představuje letopisy lásky, vášní, intrik, vražd, válek, zrad, proradností a smutku, které se doslova hemží hrdinkami, ženskými zloduchy, amazonkami, státnicemi, cizoložnicemi a milenkami. Mnohé samozřejmě pozastřely čas a nedostatek známých podrobností – těch se však přesto dochovalo tolik, že nám umožňují zrekonstruovat různé dramatické příběhy. V této knize si autorka vytkla za cíl shromáždit jednotlivé útržky, zbavit je staletých romantických mýtů a legend a proniknout pod vrstvy středověkých předsudků a pověr zachycených v dobových pramenech až k vyváženějšímu a autentickému názoru na život anglických královen ve století následujícím po dobytí země Normany.

 Líčení začíná od Matyldy Flanderské, která byla oporou Vilému Dobyvateli při vpádu do Anglie v roce 1066, a vrcholí bouřlivým životem císařovny Maud, jež se považovala za samostatně vládnoucí anglickou královnu a za dosažení svého cíle bojovala až do trpkého konce. Před očima nám vyvstává pět normanských královen jakožto nesmírně vlivných postav a úchvatných povah.

 Normanské královny Anglie (1066–1167) nejsou pouhou řadou jednotlivých životopisů, ale spíše jednolitou historií vzájemně propojených životů a důkladně propracovaným obrazem anglických dějin v dobách zásadních společenských převratů.