Nezkoušej na mě zapomenout

... Ani v pekle!

Autor: Petr Heteša
Nakladatel: Brokilon
Rok vydání: 2017
Počet stran: 422

Anotace:

Chinco není čtvrť pro rozmazlené hraběnky a zhýčkané citlivky s implantovanými enzymatickými zesilovači, neurotransmiterovými urychlovači a dalšími podpůrnými mozkovými biotechnologiemi. Chinco je přirozený stav věcí ve své původním podobě, v jaké byl svět ještě před iPhonem 6. Chinco je městská rezervace se zakonzervovaným technickým vývojem. Z hlediska zpovykané civilizace jde ovšem o nádor uprostřed technologického megaměsta, které blaho svých obyvatel kontroluje a usměrňuje čidly, kamerami a senzory. Proč se ale ta úžasná civilizační technická struktura rozhodne řešit jeden ze svých problémů zrovna v zaostalém Chincu? Pochopili konečně, že jedinou cestou je návrat k původnímu a přirozenému, nebo jde naopak o velký skok na vyšší level, mimo jakékoli lidské vědomí? V podstatě by mi to mohlo být úplně ukradené, kdyby mi ty kusy mrtvol s černými svíčkami okolo nezhoršovaly statistiky. Nesnáším ty namyšlené pablby z Města s implantovanými mobily, kteří si naivně myslí, že Kriminálka Chinco nemá vlastní mozek. Má. A nepotřebuje žádné neurotransmiterové urychlovače, aby jí (tedy mně) došlo, že tady jde o víc než o brutálně uřezané ruce nebo hlavy.

Můj názor:

Kdysi dávno, když byla galaxie ještě mladá, jsem četla "něco" od Petra Heteši. Mám takové tušení, že to byly Tekuté krystaly. Mlhavě si pamatuji, že mě to tenkrát bavilo. Nejspíš proto jsem při bloumání knihkupectvím vybrala další hetešovku. Chtěla jsem knihu, u které si odpočinu. Nic náročného, ale zároveň čtivého, vtipného a akčního. Nemohla jsem vybrat lépe...

Uprostřed technicky vyspělého města Baltimore leží divoké území, ve kterém se moderním vynálezům, čipům, posilovačům, voperovaným mobilům a jiným androidním pomůckám Velkého bratra nedaří. Lidé zde chtějí být lidmi, žít normální život. Chtějí si dát panáka po večeři, cigáro, jít zapařit do baru. A především nechtějí být neustále pod kontrolou centrálního počítače.

Chinco. Poslední výspa starých zlatých časů v Americe.

A právě v tomhle Chincu žije vypravěč příběhu Chris Stowall, komisař místní kriminálky.

Jednoho krásného dne se najde mrtvola a jako vyšetřovatel je k ní povolán komisař Stowall. Nebožtík byl zjevně zavražděn a to dost podivným způsobem a vzhledem k většímu množství černých svíček okolo a magického obrazce lze předpokládat, že si tu vyřizovaly účty nějaké okultní skupiny. V rámci klidu a míru ve městě a ušetření papírování se Stowall chystá mrtvoláka stopit, aby Chincu nepokazil statistiky zločinnosti, jenže pak se ukáže, že umrlec nebyl jen tak někdo. Že to byl dokonce významný Kdosi z Města. Vyšetřování se proto stane nutností, začnou do něj šťourat Měšťáci a navíc se časem objeví další mrtvola. Kolem případu se začnou vynořovat různé podivné skutečnosti a "posila", která byla z města vyslána, aby pomohla s vyšetřováním, je podivně skoupá na sdílení informací...

Panu autorovi se už od prvního představení hlavního hrdiny Chrise Stowalla podařilo vytvořit ve mě dojem, že Chris je "kámoš". I když byl komisařem kriminálky Chinco, přistupoval ke své práci s příjemnou ležérností. Skoro bych se nebála říct, že to měl dost v paži :). Kromě "vpažizmu" byla jeho výraznou vlastností inteligence, neústupnost a schopnost zakousnout se do případu a nenechat se odradit, což se každému policajtovi z kriminálky hodí. Mimo to byl také věčně nasátý Jackem Danielsem, kouřil Camelky, miloval vůni baltimorských blat za okny policejní stanice a krákorání havranů, kteří obývali místní stromoví. Pan autor ho stvořil jako výraznou postavu, veskrze sympatickou a kupodivu z něj neudělal děvkaře, čímž u mě on i jeho postava nasbírali body navíc.

Komisař Stowall, a no tak dobře - Chris (dovolím si mu tykat), pochopitelně nežil ve vakuu, bylo kolem něj spousta dalších postav, z nichž nejvýraznější byla Městem hledaná novinářka a redaktorka online časopisu Newshit, Lisa Latterová, všetečná šťouralka, která svými zveřejňovanými informacemi způsobovala infarkty na vyšších místech. S Chrisem si napinkávali informace a vyšetřování se tak krásně posouvalo kupředu. 

Ostatní postavy ve mě tak výrazný dojem nenechaly a přes to, že Chris měl parťáky, šéfa, posilu z Města a další přicmrndávače (a někteří byli dost svérázní), byla to především jeho "one-man-show", co mě u knihy drželo.

Prostředí, do kterého pan autor svoje postavy umístil, bylo skvěle vymyšleno. Na první pohled to možná vypadalo trochu jako Divoký západ, kde neplatí žádná pravidla. Zvlášť ve srovnání s okolo se tyčícím městem, kde naopak nic než pravidla nebylo. Jenže ona tam ta pravidla byla, i když dost specifická a spíš by bylo lepší je nazvat zvyklosti. Dodávalo to Chincu příjemně punkovou atmosféru.
V průběhu čtení jsem nabývala jistoty, že bych byla jedna z obyvatel Chinca - o to víc mi bylo sympatičtější prostředí a postavy. Hlavnímu hrdinovy jsem dokonale rozuměla, proč by v Městě nechtěl žít a stoprocentně jsem s ním souhlasila. V Chincu mě pan autor protáhl doslova vším - policejní stanicí, kanály, opuštěnými budovami, gotickými večírky, bary... dokonce i do Města jsem se s hlavním hrdinou zaskočila podívat.

Jedním z nejvíc kladných jevů v knize jsou úžasné dialogy. Pan autor je umí stvořit tak, že nepůsobí uměle a násilně. Leckdy jsem se i zasmála podařeným hláškám. Dokonce ani při nich pan Heteša nijak netlačí a vyznívají proto přirozeně. Díky tomu dokážou pobavit, i když jsou leckdy mírně černohumorné. To ale zrovna mně vyhovuje. Pan autor oplývá senzační slovní zásobou a rozhodně se nebojí ukázat, co umí. Žádnou jazykovou nudu a jednotvárnost není na místě očekávat. Jsem ráda, že to není překladovka, ale míč z domácího hřiště. Všechny ty narážky, dvojsmysly a žertíky a slovní hříčky jsem si tak vychutnala ještě víc. Mám ráda autory, kteří umí využít rodný jazyk na maximum a pohrát si s ním.

Děj ani na okamžik nikde neváhá a zběsile upaluje vpřed. Na to, kolik je v knize nacpáno událostí a akce, je všechno senzačně zvládnuto. Pan autor nic neuspěchal a zároveň všemu věnoval dostatečnou pozornost, díky tomu mi neutíkaly žádné souvislosti. Vysvětlení zápletky mě sice napadlo poměrně brzo, ale při čtení to nijak nevadilo - odhalila jsem jen základní myšlenku, nikoliv všechny ty spletitosti okolo, takže pro mě měl příběh pořád dost překvapení.

Kniha velmi snadno strhne pozornost a ještě snadněji ji udrží, proto byla ideálním společníkem na cesty. Díky její zábavnosti, lákavé a napínavé zápletce a dobrým dialogům nebyl problém se začíst a soustředit se na ni i ve vlaku.

Netuším, jestli je tahle příjemná čtivost součástí všech knih pana Heteši, protože na tu první si pamatuji opravdu mlhavě. Každopádně to budu muset zjistit a co nejdříve si pořídit další. Tenhle styl mě baví a skvěle si u něj odpočinu.

Knihu bych doporučila všem, kdo si potrpí na to, co je označováno jako braková literatura. Já tomu raději říkám zábavná oddechovka. Kniha pobaví, příjemně naladí a nabídne i detektivní zápletku. Pokud s knihami pana Heteši začínáte, jako já, tahle určitě nebude chybou. Spíš vás nakopne k tomu rozšířit sbírku. Pokud žánr a pana autora oblibujete, nechápu, že jste knihu ještě nečetli :).