Blackout - Zítra bude pozdě

Thriller o kolapsu evropských dodávek elektrické energie. Otřesný, ale realistický scénář. 

Autor: Marc Elsberg
Překlad: Bc. Matouš Hájek
Nakladatel: Omega
Rok vydání: 2017 (vychází v říjnu)
Počet stran: 325

Anotace:

Jednoho chladného únorového dne zhasnou světla v Itálii. A nejen tady. Chvíli nato ve Švédsku, pak v Německu, Francii, Rakousku, Belgii a Holandsku. Všude v Evropě se hroutí elektrická síť, přestanou fungovat výtahy, metra uváznou v tunelech...

Italský bývalý hacker a programátor Piero Manzano věří, že ví, kdo je za to zodpovědný, a tak se to snaží sdělit odpovědným orgánům. Ale nikdo mu nevěří. Až francouzský komisař Europolu François Bollard je ochoten ho poslouchat.

Ale když mladá a atraktivní novinářka Lauren Shannon objeví, že z Pierova počítače byly odeslány podezřelé emaily, začne klást nepříjemné otázky, a Bollard jej začne podezřívat. Manzano má proti sobě mazaného a neviditelného soupeře a je z něj lovná zvěř.

Mezitím se situace v ulicích stává stále více dramatičtější. Zdá se, že v Evropě nic nefunguje. Několik evropských jaderných elektráren je v kritickém stavu a ohrožují životy milionů lidí. Závod s časem začíná. Závod, který lze jen stěží vyhrát. 

Můj názor:

Elektřina je už natolik běžnou součástí našich životů, že už téměř nevnímáme, co všechno vlastně pohání a co je navázáno na její dostatek. Zájem většiny lidí o elektřinu končí u zásuvky na zdi jejich bytu nebo domu. Co se však nachází za tou zásuvkou? Jak to funguje a a co se stane, když to fungovat přestane? To byl základ zápletky knihy Blackout, která se dostane na pulty knihkupectví na podzim letošního roku.

Děj příběhu se odehrává jednoho únorového dne. Z ničeho nic zhasnou všechna světla a evropská města se ponoří do tmy. Začne to v Miláně a pokračuje přes Německo, Francii… prostě všude. Nejdříve všichni předpokládají, že jde jen o běžný výpadek a proud brzy zase poteče, jenomže elektřina nejde ani druhý den, ani třetí… Běžní lidé se začínají ptát už hodně nahlas a odpovědné orgány a zaměstnanci elektráren už tuší, že nahodit proud nebude jen tak. Systémy hlásí chyby, které znemožňují znovu spustit elektrárny a nikdo neví, v čem je problém.

Zdroj

Na to, kde by mohl být zakopaný pes, náhodou narazí bývalý hacker a počítačový expert Piero Manzano a snaží se svoje zjištění předat lidem, kterým by mohlo být k užitku. Nikdo mu ale nevěří a nikdo nemá čas a chuť se s ním bavit, až se najde Francois Bollard. Je zaměstnán jako komisař u Europolu, takže je dostatečně vysoko, aby jeho už někdo poslouchal. Začíná závod s časem. Podaří se nahodit proud včas, než bude příliš mnoho škod, příliš mrtvých?

V příběhu, který pan autor předložil, se vyskytovalo poměrně velké množství postav. To se koneckonců nabízí už tím, že se děj přesouvá po celé Evropě. Možná právě to bylo příčinou toho, že jsem si k žádné doopravdy nevytvořila žádný vztah. Osudy obyčejných lidí, i když se v příběhu vyskytovaly, nebyly tím nejdůležitějším v knize – ti by ale možná vzbudili alespoň soucit a mohla bych jim fandit při překonávání těžkostí. Středem vyprávění byly krizové štáby, řekněme odborníci a odpovědné osoby a ti se neměli zase tak špatně, abych k nim pocítila nějaké vazby. Jediný, ke komu jsem se dostala blíž, byl Piero a i tak mi byl celkem lhostejný. Co mě ale fascinovalo, byl pohled na celkovou situaci z pohledu těch, co mají možnosti katastrofu řešit. Dokonce nechyběly ani krátké návštěvy v myšlenkách toho „Jeho“, toho, kdo to všechno spískal. A Jeho myšlenky naznačují, že bude hůř. Pěkně to zvyšovalo chuť číst dál.

Zdroj

Kniha byla členěna na delší kapitoly – jednotlivé dny, které uplynuly od vypnutí proudu, v každé kapitole/dni pak pan autor prostřídal všechna místa, na kterých jsem aktéry knihy sledovala. Ačkoliv hned ze začátku se ve vyprávění střídalo místo a osoby - opravdu hodně často, třeba i po několika odstavcích, neměla jsem v orientaci problém. Vždy na začátku každého prostřídání bylo uvedeno, kam se děj zrovna přesunul a za chvilku nebyl problém zařadit si tu kterou z mnoha postav na místo, kam patřila.

Zažila jsem tak situace obyčejných lidí, ale i špiček krizových štábů, kteří se snažili situaci řešit, přičemž více prostoru na stránkách bylo věnováno lidem "neobyčejným". Pan autor se zabýval řešením problému a jeho dopady na obyvatele států, takže jsem tu měla pohledy do strojoven a velicích místností elektráren, do kanceláří krizových štábů, kteří zuřivě hledali příčinu situace a její řešení. Kde se děj nejvíce dotkl obyčejných lidí, byla část v nemocnici a v ubytovacích zařízeních a při shánění jídla. Každopádně děj kolem těchto lidí spíš procházel, než že by si výrazněji všímal jejich situace. Byl to spíš jen doplněk pro dokreslení atmosféry knihy. To mi nevadilo. Zajímalo mě co se děje ve velínech, jak postupují...  Co se děje v ulicích jsem si raději ani moc představovat nechtěla.

Při čtení knihy jsem si uvědomila jednu věc - co všechno je závislé na elektřině. Při drobných výpadcích člověka obtěžuje maximálně to, že si neposvítí a chvilku mu nejede lednice. Někdo se možná zasekne ve výtahu nebo nejdou semafory, ale všechny důležité věci se pokryjí ze záložních zdrojů a proud za chvilku vždy nahodí. Ne tak v této knize. Tady postupně běžely dny, jeden den byl ještě v pohodě, pak přišel třetí, pátý... stav bez proudu nebral konce. Kolabovaly věci, nad kterými mě nikdy nenapadlo ani přemýšlet - zdravotnictví, doprava, potravinový průmysl a zásobování, obchod, komunikace... a morálka a slušnost lidí. Problémy začaly mít i jaderné elektrárny, protože neměly proud na chlazení zastavených reaktorů. Vše se navíc odehrávalo v zimě, takže si lidé ani nezatopili.

 

Zdroj

Kniha vlastně nebyla ani moc napínavá a dramatická. Jednalo se o popis katastrofy a následků. Líbilo se mi, že z příběhu pan autor neudělal střílečku amerického stylu, ale držel se čistě v rámci mapování situace. Nelze mu upřít schopnost čtivě psát a vecpat do příběhu velké množství faktů, které ale zároveň dokázal vysvětlit tak srozumitelně, že jim porozuměl i laik, jako jsem já. Dostalo se mi spoustu informací o fungování elektrických sítí a elektráren. Z poznání, jak snadno by mohl podobný problém vzniknout a jaké komplikace způsobit, úplně mrazilo. Jen o několika věcech jsem pochybovala – za prvé myslím, že obyčejní lidé by začali dělat binec, bouřit se a rabovat daleko dříve, než jim pan autor v příběhu dopřál. Všechno vlastně, až na několik popsaných incidentů, plynulo podivně poklidně. Za druhé si nemyslím, že by odpovědné orgány nechaly v případě podobné katastrofy tak výrazně zasahovat civilistu, jako zde Piera.

Až na poslední dvě výtky nemám žádnou mouchu, kterou bych v knize našla. Čtení mě bavilo, informace v knize pro mě byly dostatečně nové a zajímavé. Styl pana autora sice nebyl žádný supertrhák, ale byl dobře čtivý a podle mého názoru se hodil k příběhu, který mi byl vyprávěn. Myslím, že byl předložen velmi realistický obraz toho, co by se mohlo stát, až nepříjemně realistický…

Knihu bych doporučila všem, koho baví katastrofické scénáře, těm by se mohla líbit určitě. Najdete tu krásné ohrožení lidstva bez zásahu zelených mužíčků. Dále pak těm, které zajímá pohled do nezvyklého oboru a chtějí vědět, co by bylo, kdyby vypnul proud – to byl i můj případ. A vy ostatní, kteří nepatříte ani do jedné skupiny, zkuste zajít na podzim do knihkupectví a nakouknout na první stránky. Příběh má slušný potenciál zaujmout hodně čtenářů.

Za poskytnutí knihy tak dlouho před vydáním moc děkuji nakladatelství Omega. Na knihu můžete zatím nakouknout zde a později bude k mání i u Dobrovského na pultech.