Thriller o kolapsu evropských dodávek elektrické energie. Otřesný, ale realistický scénář.
Autor: Marc Elsberg
Překlad: Bc. Matouš Hájek
Nakladatel: Omega
Rok vydání: 2017 (vychází v říjnu)
Počet stran: 325
Anotace:
Jednoho chladného únorového dne zhasnou světla v Itálii. A nejen tady. Chvíli nato ve Švédsku, pak v Německu, Francii, Rakousku, Belgii a Holandsku. Všude v Evropě se hroutí elektrická síť, přestanou fungovat výtahy, metra uváznou v tunelech...
Italský bývalý hacker a programátor Piero Manzano věří, že ví, kdo je za to zodpovědný, a tak se to snaží sdělit odpovědným orgánům. Ale nikdo mu nevěří. Až francouzský komisař Europolu François Bollard je ochoten ho poslouchat.
Ale když mladá a atraktivní novinářka Lauren Shannon objeví, že z Pierova počítače byly odeslány podezřelé emaily, začne klást nepříjemné otázky, a Bollard jej začne podezřívat. Manzano má proti sobě mazaného a neviditelného soupeře a je z něj lovná zvěř.
Mezitím se situace v ulicích stává stále více dramatičtější. Zdá se, že v Evropě nic nefunguje. Několik evropských jaderných elektráren je v kritickém stavu a ohrožují životy milionů lidí. Závod s časem začíná. Závod, který lze jen stěží vyhrát.
Mezitím se situace v ulicích stává stále více dramatičtější. Zdá se, že v Evropě nic nefunguje. Několik evropských jaderných elektráren je v kritickém stavu a ohrožují životy milionů lidí. Závod s časem začíná. Závod, který lze jen stěží vyhrát.
Můj názor:
Elektřina je už natolik běžnou součástí našich životů, že už
téměř nevnímáme, co všechno vlastně pohání a co je navázáno na její dostatek.
Zájem většiny lidí o elektřinu končí u zásuvky na zdi jejich bytu nebo domu. Co
se však nachází za tou zásuvkou? Jak to funguje a a co se stane, když to
fungovat přestane? To byl základ zápletky knihy Blackout, která se dostane na
pulty knihkupectví na podzim letošního roku.
Děj příběhu se odehrává jednoho únorového dne. Z ničeho
nic zhasnou všechna světla a evropská města se ponoří do tmy. Začne to
v Miláně a pokračuje přes Německo, Francii… prostě všude. Nejdříve všichni
předpokládají, že jde jen o běžný výpadek a proud brzy zase poteče, jenomže
elektřina nejde ani druhý den, ani třetí… Běžní lidé se začínají ptát už hodně
nahlas a odpovědné orgány a zaměstnanci elektráren už tuší, že nahodit proud
nebude jen tak. Systémy hlásí chyby, které znemožňují znovu spustit elektrárny
a nikdo neví, v čem je problém.
Zdroj |
Na to, kde by mohl být zakopaný pes, náhodou narazí bývalý
hacker a počítačový expert Piero Manzano a snaží se svoje zjištění předat
lidem, kterým by mohlo být k užitku. Nikdo mu ale nevěří a nikdo nemá čas
a chuť se s ním bavit, až se najde Francois Bollard. Je zaměstnán jako
komisař u Europolu, takže je dostatečně vysoko, aby jeho už někdo poslouchal.
Začíná závod s časem. Podaří se nahodit proud včas, než bude příliš mnoho
škod, příliš mrtvých?
V příběhu, který pan autor předložil, se vyskytovalo
poměrně velké množství postav. To se koneckonců nabízí už tím, že se děj
přesouvá po celé Evropě. Možná právě to bylo příčinou toho, že jsem si
k žádné doopravdy nevytvořila žádný vztah. Osudy obyčejných lidí, i když
se v příběhu vyskytovaly, nebyly tím nejdůležitějším v knize – ti by
ale možná vzbudili alespoň soucit a mohla bych jim fandit při překonávání
těžkostí. Středem vyprávění byly krizové štáby, řekněme odborníci a odpovědné
osoby a ti se neměli zase tak špatně, abych k nim pocítila nějaké vazby.
Jediný, ke komu jsem se dostala blíž, byl Piero a i tak mi byl celkem
lhostejný. Co mě ale fascinovalo, byl pohled na celkovou situaci z pohledu
těch, co mají možnosti katastrofu řešit. Dokonce nechyběly ani krátké návštěvy
v myšlenkách toho „Jeho“, toho, kdo to všechno spískal. A Jeho myšlenky
naznačují, že bude hůř. Pěkně to zvyšovalo chuť číst dál.
Zdroj |
Kniha byla členěna na delší
kapitoly – jednotlivé dny, které uplynuly od vypnutí proudu, v každé kapitole/dni
pak pan autor prostřídal všechna místa, na kterých jsem aktéry knihy sledovala.
Ačkoliv hned ze začátku se ve vyprávění střídalo
místo a osoby - opravdu hodně často, třeba i po několika odstavcích, neměla
jsem v orientaci problém. Vždy na začátku každého prostřídání bylo uvedeno, kam
se děj zrovna přesunul a za chvilku nebyl problém zařadit si tu kterou
z mnoha postav na místo, kam patřila.
Zažila jsem
tak situace obyčejných lidí, ale i špiček krizových štábů, kteří se snažili
situaci řešit, přičemž více prostoru na stránkách bylo věnováno lidem
"neobyčejným". Pan autor se zabýval řešením problému a jeho dopady na
obyvatele států, takže jsem tu měla pohledy do strojoven a velicích místností
elektráren, do kanceláří krizových štábů, kteří zuřivě hledali příčinu situace
a její řešení. Kde se děj nejvíce dotkl obyčejných lidí, byla část v nemocnici
a v ubytovacích zařízeních a při shánění jídla. Každopádně děj kolem těchto
lidí spíš procházel, než že by si výrazněji všímal jejich situace. Byl to spíš
jen doplněk pro dokreslení atmosféry knihy. To mi nevadilo. Zajímalo mě co se
děje ve velínech, jak postupují... Co se
děje v ulicích jsem si raději ani moc představovat nechtěla.
Při čtení knihy
jsem si uvědomila jednu věc - co všechno je závislé na elektřině. Při drobných
výpadcích člověka obtěžuje maximálně to, že si neposvítí a chvilku mu nejede
lednice. Někdo se možná zasekne ve výtahu nebo nejdou semafory, ale všechny
důležité věci se pokryjí ze záložních zdrojů a proud za chvilku vždy nahodí. Ne
tak v této knize. Tady postupně běžely dny, jeden den byl ještě v pohodě, pak
přišel třetí, pátý... stav bez proudu nebral konce. Kolabovaly věci, nad
kterými mě nikdy nenapadlo ani přemýšlet - zdravotnictví, doprava, potravinový
průmysl a zásobování, obchod, komunikace... a morálka a slušnost lidí. Problémy
začaly mít i jaderné elektrárny, protože neměly proud na chlazení zastavených
reaktorů. Vše se navíc odehrávalo v zimě, takže si lidé ani nezatopili.
Kniha vlastně nebyla ani moc napínavá a dramatická. Jednalo
se o popis katastrofy a následků. Líbilo se mi, že z příběhu pan autor
neudělal střílečku amerického stylu, ale držel se čistě v rámci mapování
situace. Nelze mu upřít schopnost čtivě psát a vecpat do příběhu velké množství
faktů, které ale zároveň dokázal vysvětlit tak srozumitelně, že jim porozuměl i
laik, jako jsem já. Dostalo se
mi spoustu informací o fungování elektrických sítí a elektráren. Z poznání, jak
snadno by mohl podobný problém vzniknout a jaké komplikace způsobit, úplně
mrazilo. Jen o několika věcech jsem pochybovala – za prvé myslím, že obyčejní
lidé by začali dělat binec, bouřit se a rabovat daleko dříve, než jim pan autor
v příběhu dopřál. Všechno vlastně, až na několik popsaných incidentů,
plynulo podivně poklidně. Za druhé si nemyslím, že by odpovědné orgány
nechaly v případě podobné katastrofy tak výrazně zasahovat civilistu, jako
zde Piera.
Až na poslední dvě výtky nemám žádnou mouchu, kterou bych v knize
našla. Čtení mě bavilo, informace v knize pro mě byly dostatečně nové a
zajímavé. Styl pana autora sice nebyl žádný supertrhák, ale byl dobře čtivý a
podle mého názoru se hodil k příběhu, který mi byl vyprávěn. Myslím, že
byl předložen velmi realistický obraz toho, co by se mohlo stát, až nepříjemně
realistický…
Knihu bych doporučila všem, koho baví katastrofické scénáře,
těm by se mohla líbit určitě. Najdete tu krásné ohrožení lidstva bez zásahu
zelených mužíčků. Dále pak těm, které zajímá pohled do nezvyklého oboru a chtějí
vědět, co by bylo, kdyby vypnul proud – to byl i můj případ. A vy ostatní,
kteří nepatříte ani do jedné skupiny, zkuste zajít na podzim do knihkupectví a
nakouknout na první stránky. Příběh má slušný potenciál zaujmout hodně čtenářů.
Za poskytnutí knihy tak dlouho před vydáním moc děkuji nakladatelství
Omega. Na knihu můžete zatím nakouknout zde a později bude k mání i u
Dobrovského na pultech.
4 komentáře:
Vidím to hodně podobně. Příběh se mi líbil, o tom žádná. Ale pár detailů mi nesedělo :-)
Díky za komentář a přečtení :) někde jsem četla i recenzi, ve které autorka psala, že tam nesedělo i pár informací ohledně těch elektrárenských věcí, ale to já, jako laik, naštěstí neodhalím :) každopádně je dost děsivá představa, že by se to fakt stalo
Pěkná recenze. :) Já knížku už četla a byla jsem z ní zklamaná - kvůli té realičnosti. (Ad recenze: jaderka se ochladí sama i bez proudu. A například, kdyby to teď v testech Dukovany nezvládly, tak jím úřady (= Drábová) nedají povolení, aby mohly dál fungovat. Jen odbočka. :D)
Vidíš, to třeba já vůbec nevím. Měli tam popsané možnosti chlazení i bez proudu, ale nebyly dlouhodobě udržitelné. Nevím, nepátrala jsem... :) Díky za komentář a přečtení.
Okomentovat