Velká Rača

... aneb první jarní výlet...

Velká Rača

První březnový víkend byl ideální čas na první letošní chodecký výlet. Jednak hlásili, že by mělo být celkem hezky a dvak už na mě jde prostě jaro a tudíž je potřeba z města vypadnout aspoň na otočku.

Cestou v autě jsme řešili záhadu mizejícího sněhu, doufali jsme, že aspoň na Slovensku bude. Přece jen Rača už je malinko výš než Brno. Proto jsme byli trochu zklamaní, když jsme v Oščadnici vykulili svoje maličkosti z vozu a kromě celkem studeného větru zimu nepřipomínalo nic. Nad potokem už dokonce rašily kočičky. Každopádně jakmile jsme se ocitli trochu více v horách, sněhu bylo také dost a možná i ty sněžnice bychom užili, i když to šlo i bez nich. Počasíčko nám cestou vzhůru přálo, svítilo i sluníčko a foukalo. Proti chladu byl přibalen i tradiční Tatranský čaj.

Cestou na Velký Príslop

Na vrcholu Kykuly už bylo sněhu požehnaně a provázel nás celou cestu přes Velký Príslop až na Raču, kde jsme měli zamluvené pelechy na noc. Večer na chatě byl již tradičně hrací a pohodový, dobře se jedlo a parádně se spalo. Mimochodem, na chatu doporučuji mít s sebou zloté na placení, eura sice berou taky, ale kurz se nezdál výhodný :).

Ráno byla mlha hustá tak, že by se dala krájet, ale pouze na vršku Rači. Dole už bylo pěkně a dokonce nebyl ani sníh – bylo bláto :). Hodně bláta! Takže ze sněhu krásně umyté pohory byly docela brzo zase pěkně zabahněné.

Stromy polomáčené...

Trasu můžu doporučit, není nijak extrémně náročná, jen závěrečný stoupák na Raču se docela táhne a pěšec je nakonec rád, že vidí chatu :). Pokud ale nezvolíte závodní tempo, zvládne výlet normálně zdatný chodec bez problémů. Mimochodem, do toho úžasného kopce na Raču se běhá i závod, a když nad tím tak přemýšlím, moc to závodníkům nezávidím :).