Někteří ji možná pamatují ze starého blogu, tak ti snad prominou, že mám dnes náladu zrovinka na ni. Ti co nečetli alespoň počtou.
O čem? O přáních, snech a dalekých cestách ... :)
Chtěla bych…
Chtěla bych…
si jednou obléct šaty z podzimního listí,
co přes to, že mi nepatří, mi k štěstí dokonale padnou…
Pak chtěla bych
utopit pohled v křišťálově modrých studánkách
a se sluncem se držet za ruku.
S ním do dlaní nabrat vodu živou, jenž ve víno se promění…
Malovat prsteníčkem
na plátno zlatem zkropené, tenkou linkou přání
a dva oblázky ze studánky vzít si do dlaní …
Ještě bych chtěla
Stanout na vrcholcích hor a do údolí shlédnout s tím,
že dál už není kam se hnát, že můžu zůstat tiše stát
opřená o pevnou skálu shlížet do krajů,
o kterých si jen sním…
A vědět, že cesta až sem byla cíl…
oblázky na památku pevně stisklé v dlaních…
Žádné komentáře:
Okomentovat