Lenivé páteční odpoledne

Tak už nám napustili přehradu.
Je zatím pěkně čistá, tak uvidíme, jak dlouho to vydrží. Koupat se, to jsem se zatím neodvážila, ale aspoň jsem si užila sluníčka na dece při kreslení a focení cestou domů.
Ideální místo na lenivé páteční odpoledne.

Výlet do Jurského parku

Zajet do Dinoparku bylo rozhodnutí z hodiny na hodinu.
Atrakce je to spíše pro děti, takže jsme si to užili tak nějak na půl huby. Co se nám líbilo byla brána u vstupu, která vypadala přesně jako ta, co ji měli v Jurském parku. Také se tak pěkně „sama“ otevřela před vláčkem, který nás vezl od zoo. A samozřejmě také fotografické atrakce, jako například puklé vejce nebo fotosaurus – toto nás bavilo víc, než přítomné dětičky :)

Není to špatný výlet, když máte štěstí a nemotají se všude tisíce lidí

Lezení s Čuníkem

Druhý letošní Sloup se moc nepovedl co do počasí, každý den nás hnal déšť ze skal po odlezených dvou cestách, ale jinak to byl příjemný víkend.
Na Hřebenáči se moc lozit nedalo – okolo byla všude voda až na jednu stranu, zůstali jsme tam jen pátek večer a odlezli dvě cesty, než se spustil šílený liják. Naštěstí brzopřestal. Pánové mohli spát pod širákem a já v rozepnutém stanu :)
V sobotu jsme se usadili za hřištěm. Tam jsou cesty mnohem lepší, není to tam tolik oklouzané. Ovšem po dvou cestách opět slejvák.
Aspoň ten hokej večer dopadl dobře :)

A proč lezení s Čuníkem? Máme nového maskota :) Kdo viděl fotky pochopí.

Studená

Narazila jsem na ni mezi veršíky po dlouhé době. Sice se může na první pohled zdát, že se sem teď, na začátku léta moc nehodí, ale ona není o zimě. Mám ji docela ráda, abych se přiznala :)

Ledová

Noc.
Křišťálová…jasná… mrazivá
zimní…
Svět zamrzlý jak v kostce ledu…

Mráz stírá výraz z tváří
loutek z ledového divadla.
V představení, v němž i cit studí jako rampouchy
tající v horkých dlaních.

Kdo tahá za provázky
spících marionet?
Snad ten, co píše řádky, jimiž se řídí den
se škodolibým výrazem
škrtne jediným tahem další z dialogů.

A pak se dívá
jak spíš…

Beskydy, okolí Bumbálky

Výlet do Beskyd se úplně nevyvedl po stránce počasí – sem tam pršelo, bylo mlhavo a po ránu docela zima. Nakonec to, myslím, nikomu z nás nevadilo.
Plánovaný úsek cesty po hřebeni jsme neušli úplně celý, což byla trochu škoda, ale zase jsme si cestu protáhli kousek jinudy a to stálo za to :) okolí Bumbálky můžu všem doporučit.

Čarodějnický Hřebenáč

Na čarodějnický víkend jsme jeli do Krasu zalozit na Hřebenáč.

V sobotu, když jsme vyjížděly s Eduš z Brna, bylo opravdu nádherně. Lezli jsme až do večera dokud bylo ještě vidět, za co se člověk chytá :) Pak jsme dali buřtíky u ohýnku a po propršené noci – což je ve stanu paráda, mám ráda jak kapky buší do plátěného domečku – jsme vyrazili opět na Hřebenáč.
Zatímco pánové zaútočili na 7+ku, dámy se vydaly do podzemních prostor. Odpoledne jsme lezli zase všichni společně.
Krásný víkend se povedl!

O čem?

Jedna ze starších, ale ne zas tak moc.
Někteří ji možná pamatují ze starého blogu, tak ti snad prominou, že mám dnes náladu zrovinka na ni. Ti co nečetli alespoň počtou.
O čem? O přáních, snech a dalekých cestách ... :)

Chtěla bych…

Chtěla bych…
si jednou obléct šaty z podzimního listí,
co přes to, že mi nepatří, mi k štěstí dokonale padnou…

Pak chtěla bych
utopit pohled v křišťálově modrých studánkách
a se sluncem se držet za ruku.
S ním do dlaní nabrat vodu živou, jenž ve víno se promění…

Malovat prsteníčkem
na plátno zlatem zkropené, tenkou linkou přání
a dva oblázky ze studánky vzít si do dlaní …

Ještě bych chtěla
Stanout na vrcholcích hor a do údolí shlédnout s tím,
že dál už není kam se hnát, že můžu zůstat tiše stát
opřená o pevnou skálu shlížet do krajů,
o kterých si jen sním…

A vědět, že cesta až sem byla cíl…
oblázky na památku pevně stisklé v dlaních…