Čtyři dobří lháři

 

Proč jsem si knihu vybrala? Téma mě prostě baví. Skupinka středoškoláků, kteří se dostanou do situace, kterou by nejspíš nikdo zažít nechtěl, je populárním tématem v YA thrillerech, které u Grady vycházejí. A zatím mě žádný z nich nezklamal. Proto jsem sáhla i po dalším z nich.

 

Anotace:

Čtyři teenageři. Vystrašená starší sestra. Problémový surfař. Nejistý génius. Rozmazlená fiflena. Nemají spolu nic společného, až na dvě věci. Všichni mají svá hanebná tajemství. A všichni naléhavě potřebují peníze. Když se jim tedy po podivné nehodě školního autobusu dostane do rukou taška s milionem liber v hotovosti, uzavřou dohodu. Peníze si nechají a nikomu nic neřeknou. A nikdo si ničeho nevšimne. Nebo ne?
Jenže pak je někdo začne pronásledovat a jim nezbude nic jiného než držet pohromadě. Dokážou však něco takového ustát, když je každý z nich prvotřídní lhář?

 

…

 

Musím říct, že tuhle knihu jsem díky anotaci otevírala dost natěšená na skvělou napínavou četbu. A nebyla jsem zklamaná už od začátku. Zápletku odpálí jedna divoká jízda autobusem, která nedopadne dobře. Čtveřice mladých lidí, co se ten den náhodně sešla v autobuse, se sice od vidění zná ze školy, nejsou ale kamarádi, nepatří do stejných sociálních vrstev a rozhodně o sobě navzájem nemají dobré mínění, ať už je k tomu názoru vede cokoli.

Když autobus „zastaví“ hlavním hrdinům zůstane jako zázrakem zdravá kůže a k tomu kabela plná peněz. V prvním okamžiku, kdy jim jde o krk, sice dokážou všichni spolupracovat a zachránit se, ale už tady je vidět, že si nevěří ani náhodou a jsou jen skupinkou dětí, která je povahově naprosto nekompatibilní. I tak se kupodivu domluví na tom, že si peníze nechají a rozdělí, ale už teď si navzájem lžou a táhnou sice zdánlivě za jeden provaz, ale každý jiným směrem.

Knize nelze upřít skvěle vymyšlené postavy, jejich rozdílné povahy, výchovu i rodinné prostředí a zázemí každého z nich. Právě zmíněné rozdílnosti zakládají na všechny problémy, které nastanou a prakticky znemožňují těm čtyřem, aby se na čemkoli dohodli, spolupracovali nebo spolu prostě jen vydrželi udržet tajemství a dohodu. Většině z nich byli ti druzí a jejich důvody a potřeby úplně ukradené a starali se o své. Sliby a dohody porušovali už ve chvíli, kdy vznikaly – už tehdy věděli, že se zařídí jinak a tak prostě lhali ostatním. Opravdu jsem to chápala jen u Layly a Kaie, kteří vážně jen těžko mohli na něco čekat. Fliss byla panovačná a rozmazlená kráva s přebujelým sebevědomím a Liam oproti tomu sebevědomí spíš neměl a na to, jak byl chytrý, se příliš nechal unést emocemi a naivitou.

Jejich důvody pro šlohnutí peněz byly dost rozdílné. Od opravdu ne snad omluvitelných, ale každopádně pochopitelných důvodů, až po ty úplně nesmyslné, vzešlé z nezkušenosti nebo jen z nějakého osobního problému nebo strachu.

Záhy se ukáže, že peníze na stromech nerostou a každé někomu patří. Obzvlášť takové, kterých je plná kabela. Tato konkrétní kabela nepatří žádným milým lidem a ti se rozhodně nehodlají smířit s tím, že peníze zůstanou ztracené. A děcka se rázem ocitají v průšvihu doslova mamutích rozměrů. Nevěří si, lžou si, pohrdají sebou, nerespektují se a nectí vzájemné dohody – ale musí zkusit spolupracovat a neprozradit se rodině, okolí, policii ani darebákům, kteří jim jdou po krku a nezastaví se před ničím. Jak dlouho si myslíte, že se neprozradí? :D Postavy jsou děti a jakkoli si myslí, že jsou chytré a jejich plány neodhalitelné, dělají prostě chyby a špatná, zbrklá rozhodnutí a zápletka se tím přiostřuje a zamotává.

 

Příběh od začátku solidně odsýpá a od chvíle, kdy děcka nastoupí do autobusu, se rozjíždí jeden velký kolotoč napínavých situací a nečekaných zvratů a komplikovaných osobních vztahů.

Ve vyprávění se střídají jednotliví aktéři, každý dostane svou trošku prostoru, aby se obhájil, abych ho poznala, pochopila a přijala za „svoji“ postavu a fandila mu nebo ne. Tohle mám na podobném typu příběhů ráda. Postavám je snáze vidět do hlav, o to lépe lze poznat jejich uvažování a motivace ke lžím a nedodržení dohod. Také to komplikuje vytvoření jednoznačně odsuzujícího závěru a zvyšuje šanci najít s postavami soucit. Kdo by nelitoval kluka žijícího na ulici, kterého odkopla máma kvůli nové rodině a ani se o něj neobtěžovala postarat jinak nebo mu to aspoň na rovinu říct do očí. Kdo by nefandil holce, která chce jen zachránit život nemocnému bratrovi, nic pro sebe, „jen“ živého bratra. Někdo zase udělá pro lásku opravdu všechno, byť se to zdá nepochopitelné obzvlášť, když ten druhý ho jen okatě využívá. Dokonce i ta rozmazlená kačena má v životě něco, co jí podráží nohy a ti, kteří by měli stát za ní a pomoci s řešením, selhali. Každý z nich má tajemství a důvody, proč potřebuje nebo chce peníze. Některé pochopitelné, jiné naprosto ne. Ale tím, že jim vidíme do hlav, se názory mění a chování některých je rázem o něco přijatelnější.

Kromě šlohnutí peněz zde bylo do děje zahrnuto i plno dalších problémů – které byly důvodem samotného šlohnutí a vlastně i každého dalšího nečestného jednání dětí.  Ani jeden z hrdinů neměl úplně ukázkový život, každý řešil nějaké problémy. Ať už šlo o zdraví, lásku, problémy v rodině, nezájem rodičů, život na ulici, dokonce znásilnění a vydírání. Autorka prostě postavám naložila slušný ranec věcí, s nimiž by se špatně vyrovnával i dospělí, natož děti, které se ještě ke všemu ocitly v pokušení rancem peněz, který by jejich problémy zdánlivě vyřešil. Ve skutečnosti naložil ještě větší a já jsem trnula strachy, jak to celé dopadne.

Na začátku jsem nepochybovala, že to prostě dobře dopadnout nemůže, ale přiznávám, že to, kam se všechno dostalo a závěrečné vysvětlení, to jsem ani náhodou nečekala. Za to rozhodně přiznávám knize body.

 

Pokud chcete správně napínavý YA příběh, myslím, že s touto knihou se nespletete. Čtení je svižné, originální a nápad na zápletku pecka. Autorka navíc všechno udržela pohromadě a navzdory tomu, že některé věci by nejspíš v reálu fungovaly jinak, při čtení mě to ani nenapadlo a jen jsem si užívala čím dál víc se utahující smyčku kolem čtyř vyděšených puberťáků.

Tohle rozhodně patřilo k těm lepším YA thrillerům, které se mi dostaly do ruky. Příběh by mě bavil i jako film.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Ke knize se dostanete tudy.

O knize:

Autor: Sarah Wishart

Překlad: Lucie Frolíková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2025

 

Další YA thrillery na bloGu:

Návod na vraždu pro hodné holky, Hodná holka, zlá krev, Chtějí být jako my, Já, smrt, Seznam mrtvých, Štvaná zvěř

Měsíčník - listopad 2025

 

Podzimní období je v plném proudu a letos se zdá být obzvlášť pohodové. Trochu mi chybí přípravy na listopadové NaNoWriMo, které bohužel zahynulo někdy v loňském roce, což je škoda. Zatím se nenašlo nic jiného, co by mě lákalo stejně. Možná naplánuju něco na dlouhé zimní měsíce :D Teď ale ještě ohlédnutí za jedním z těch podzimních.

 

Ohlédnutí za říjnem

Letos jsem si opravdu užila říjnovou děsivou výzdobu. Jak padá tma, přichází ten pravý čas pro světýlka a podobné kraviny. Miluju! Ale teda kolik to sežere svíček :D

Nezbylo nic jiného, než odstartovat akci nákupu vánočních dárků – těším se na vánoce, ale na to marketingové šílenství, záplavu reklam a závody v utrácení teda ani náhodou. Jako vážně? Kolekce a mikulášové v obchodě už na začátku října? Normálně mě letos napadlo, že se na nějaké nakupování vykašlu, jak moc mě tyhle nátlaky trhu štvou. Maximálně nějakou drobnost a hotovo. Stejně má pak člověk akorát byt plný krámů a pět kilo nahoře :).

Zběsilá sezona v práci je tu. Mákneme si, ale práce šlechtí. Letos bych si mohla sáhnout na nějaký slušný titul. Hraběnka, možná… :D

Definitivně jsem propadla Guild Wars :D Co jsem nečekala, že mě chytne zrovna WvW, ale když se najde dobrý Comm, který má dobrou strategii, komunikuje s armádou a vyhrává bitvy, je to pecka a jde to jako po másle. Očividně mě tahle část hry baví od chvíle, kdy jsem na téměř vždy vítězné straně :D Překvapení! Kdo by to byl čekal :D Pokud mohu doporučit jedinou hru pro její skvělou komunitu, je to tahle. Tolik hráčů, kteří vám pomůžou nebo poradí, i když vás neznají, jsem jinde fakt neviděla.

 

Jak to šlo v říjnu s vybraným čtivem?

Výběr padl na tři strašidlácké kousky. Každá měla bý strašidelná jiným způsobem a každá mě bavila-nebavila taky svým vlastním jedinečným způsobem :)Vysloveně strašidelná v tom hororovém slova smyslu nebyla ani jedna. Ale já se stejně nerada bojím :)

Uteč, než doroste měsíc  – u této knihy oceňuji hlavně nápad, který byl opravdu pecka. Bavilo mě to, i když nemůžu říct, že by šlo o nějaké dech beroucí zpracování. Četlo se to v pohodě, ale nepřineslo takovou tu potřebu dočíst třeba v jednu v noci.

Noc oživlých mrtvol – tohle jsem nedala. Ne snad, že by kniha byla špatná, ale prostě povídky, no… Povídky nejsou a nebudou nic, co by mě dlouhodobě bavilo číst. Nevím, proč to pořád dokola zkouším. Vadí mi skutečnost, že sotva mě příběh zaujme, je konec. Očividně potřebuju víc stran :)

Hon na Adeline –  tahle byla více méně dle očekávání. Bavila, četla se sama. První díl mě nicméně zaujal více. Tady měla stejný úspěch spíš první polovina knihy.

 

Nej kniha minulého měsíce:

 Poslední dobou sleduju, že se mi vybírá extra špatně. Ve smyslu, že knihy jsou si více méně rovny a žádná nijak extra nevyčnívá nad standard. Tento měsíc to bylo úplně stejné. Nakonec jsem vybrala knihu zajímavou svým nápadem přes to, že zpracování nebylo vysloveně strhující. Kniha mě každopádně bavila a mohu ji doporučit. Takže vítězem je:

 

Co plánuji přelouskat v listopadu?

Původní plán byl pokračovat ve strašidelných kouscích. Jenže minulý měsíc to úplně neklaplo, tak jsem raději vybírala úplně náhodně, co mi pod ruku přišlo.

Jedna od českého autora

 Ve větvích Yggdrasilu – proběhly kolem mě dobré ohlasy a knihu vynesly do popředí zájmu.

Jedna bazáčová

Charlotte: Ztracená vzpomínka – od tohoto nečekám naprosto nic. Snad jen nenáročnou zábavu.

Jedna z rozečtené série

Temnostín  – první díl se mi líbil moc. Doufám, že druhý nezklame.

 

Konec hlášení!

Pirueta

 

Kombinace hokejisty a baletky mě docela lákala. Od autorky už jsem jednu knihu četla, takže jsem věděla, do čeho jdu a co od určitých okamžiků v příběhu asi tak očekávat. Tohleto druhé rande s autorkou mě ale v několika věcech příjemně překvapilo.

Anotace:

Elias je nově draftovaný hokejista v NHL. Média ho pronásledují na každém kroku, a všechny hlavně zajímá, s kým právě chodí. Začínající baletka Sage by naopak víc mediální pozornosti potřebovala, aby získala angažmá ve vysněném divadle a hlavní role. Předstíraný vztah by pomohl Eliasovi i Sage. Ale jak dlouho asi zůstane u pouhého předstírání?

…

Romantiky ze sportovního prostředí mám ráda. Ne že bych preferovala zrovna hokejisty, to úplně říct nemůžu. Ale je jich teď zrovna nejvíc, tak jsou po ruce. A tady dostal hokejista zajímavý protějšek v podobě baleríny. To pro mě představovalo zajímavou kombinaci.

Hlavní zápletka, která má spojit ústřední dvojici dohromady, je už osvědčená a oblíbená klasika – předstíraný vztah. Pro něj to má přinést nápravu pošramocené pověsti a pro ni žádoucí pozornost fanoušků a následně větší šanci při angažmá v baletním představení. Skutečný vztah samozřejmě není v plánu a nepočítá s ním ani jeden z dvojice. My čtenáři s ním ale počítáme od začátku :D

 

Sage měla sen. Byla balerína a strašně moc toužila po angažmá u baletního souboru, kde by mohla tančit hlavní role. Zatím však jen obrážela konkurzy bez většího úspěchu a brala alespoň menší role v malých souborech a menších akcích. Krom toho vedla taneční lekce pro děti. Život jí celkem házel klacky pod nohy. Od rané dospělosti se musela starat o mladšího bráchu a peněz se nedostávalo. Sage ale byla ten typ, který všechno zvládne, o všechny se postará a všechno nakonec nějak zařídí bez ohledu na sebe. Zdálo se, že na jejích ramenou by mohl stát celý svět a ona by ho udržela. Sama a bez pomoci. Jenže pak jí šťastná náhoda přihraje do cesty Eliase.

Eli byl tak hodnej a milej kluk, až jsem si občas říkala „co to sakra je“ :). Chvílema působilo skoro neuvěřitelně, že by vůbec mohl existovat tak ohleduplný, pečující chlap s empatií vůči ženě, která se mu líbí. Ale proč ne? K němu to vlastně sedělo. Nebyl žádný holkař ani pařan ani nic podobného. Spíš domácky založenej člověk, kterej potřebuje mít svou jistotu a zázemí. Rád vařil a rád trávil čas v domácím kruhu s nejbližšími. Sice si prošel bouřlivějším obdobím, ale celkem se mu to vymstilo, takže teď už ví, co v životě rozhodně nechce. Oproti jiným literárním hrdinům představoval docela příjemnou změnu. A ne, nepůsobil jako nudný bambula :)

Oba dva měli jednu věc společnou. Jejich biologičtí rodiče stáli za starou bačkoru. A to ještě hodně mírně řečeno. Eli měl přeci jen štěstí v neštěstí a našel zázemí u milujících adoptivních rodičů. Sage se musela postarat sama nejen o sebe, ale i o mladšího bratra, který navíc měl cukrovku. To, čím si v dětství prošli a ještě stále procházet museli, je formovalo do osobností, jakými se stali.

Oba noví hlavní hrdinové mi byli v mnohém sympatičtější než předchozí pár Aiden/Summer. Vůbec mi ale nevadilo, že se zmíněnou dvojicí se potkám i v tomto příběhu.

Pobavilo mě, jak autorka dokázala u obou postav vynechat typické stereotypní představy o hokejistech a baletkách. Zejména tedy u baletek – Sage dlabala na nějaké diety, rozhodně nebyla malinká a drobná a celkově z ní nečišela žádná něžná, elegantní a tichá krása – a rozhodně jsem si ji nepředstavovala jako nějakou křehotinku. Eli, krom toho, že byl vysoký a urostlý, byl spíš něžný typ. Ani trochu sebevědomý ranař. Jejich vztah byl taky mnohem zdravější a vyrovnanější, oba byli fakt dobří lidé, kteří si vzájemně přáli úspěch, pomáchali si, podpořili se, vytvořili pro sebe domov jako klidnou oázu. Autorka ukázala, že lze utéct klišé a přitom mohou postavy zůstat uvěřitelné. I když se přiznám, že jsem získala dojem, že Sage by asi v reálu profi baletkou být nemohla.

 

Příběh patřil k oněm velmi milým vyprávěním, která se čtou prakticky sama. Nebylo pro mě problémem najít si k postavám cestu a oblíbit si je. Obě zvolená povolání hrdinů byla zajímavá, i když jsem si jich dle očekávání neužila tolik, jak bych chtěla. Pro příběh to bylo, zejména co se baletu týká, dostatečné a hlavně to tam na rozdíl od mnohých jiných knih alespoň bylo.

Hezkou a příjemnou stránku do příběhu vnášel hlavně Eli. Vážně už jsem dlouho nezažila hrdinu, jehož image autorka nepostavila čistě jen na tom, že je svalnatý a pohledný drsňák. V Sageiných kapitolách se prolínala trochu melancholie říznutá odhodlaností a nezlomností její vůle. Tato dvojice k sobě v mnoha ohledech sedla úplně perfektně. Vztah se tvořil opravdu pomalu, ale jiskření mezi nimi rozhodně nechybělo.

Všechno bylo takové něžné a pěkné, až do chvíle, než se Eli konečně rozhoupal a začalo mezi nimi něco více fyzického (rozuměj sexuálněji laděného). Eliho přerod v chlapa, který najednou mluvil sprostě a při techtlích mechtlích byl spíš takový ostřejší, na mě nepůsobil dobře. Vzhledem k předchozímu tónu knihy mi to bylo spíš nepříjemné. A to mi normálně podobné věci zase tolik nevadí. Jenže k postavám a příběhu se to nehodilo. Vůbec by se to obešlo bez všech postelových scén. Oceňuji nicméně, že se autorka dokázala vyhnout slovním obratům a stereotypům v těchto scénách běžných, které mi lezou krkem :) tyč ohromujících rozměrů ovšem zůstala. Proč, sakra? Proč si každý autor myslí, že potřebujeme znát rozměr? :D

Stejně tak mi úplně nesedl rozkol mezi postavami, který je v podobných příbězích nutností. Ne že by důvod byl nesmyslný, ale zdálo se mi, že se všechno – neshoda i urovnání, prostě uspěchalo vzhledem k tomu, z jak závažného důvodu (pro Eliho) problém vzešel.

Poslední kapitoly se samozřejmě nevyhnuly typickému dojáku, který takto nahuštěný na posledních stránkách působil trochu… no prostě moc dokonale a přeslazeně. Vyústění zápletky v baletním souboru bylo trochu nepřesvědčivé a uspěchané a vůbec nic by se nestalo, kdyby podobnou zápletku autorka vynechala. Tak nějak to sem prostě nepatřilo. Nešlo ale o nic, co by knihu nějak pokazilo.

 

Autorka zařadila do příběhu i několik ryze současných témat, nad nimiž stojí za to se zamyslet, ale nijak k tomu nenutí a kdo nebude chtít, nemusí jim přikládat v příběhu větší význam a může je brát prostě jen jako součást děje a zápletky. Prvním tématem je nespravedlivě pošramocená pověst člověka novináři honícími se za bulvární senzací – a to je opravdu časté téma v knihách. Tak časté, jako je reálné. Opět tedy možnost k zamyšlení, čí je to vlastně vina. Kdyby nebyl pro zboží kupec, nebyla by poptávka a tím pádem ani všehoschopní ulhanci vymýšlející si drby o slavných lidech. Dalším tématem, které bohužel je taky až nepříjemně reálné (byť možná ne přímo ve zmíněném oboru) je, řekněme, výhodnější přístup k některým věcem pro lidi s mnoha sledujícími na sockách z důvodu jednak větší pozornosti lidí a dvak finančního prospěchu. Osobně to považuji za zajímavé morální dilema. Přeci jen velký počet uživatelů je nutno si nějak odmakat. Otázkou ovšem zůstává hodnota takového „makání“. Čímž nepopírám, že hodně vlivníků si opravdu odmaká svoje a přinášejí zajímavý a hodnotný obsah. Pak jsou tu ti druzí, kteří si o hodnotném obsahu mohou nechat jen zdát, nebo je lidi sledují z jiných důvodů. Zde konkrétně se zajímavost Sage pro sledující vyklubala pouze z toho, že s někým konkrétním chodí. Kolik ze sledujících se zajímalo skutečně o ni? Kolik přišlo na její stránky jen hledat vady a vysmívat se? Kolik se skutečně zajímalo o balet? Ach ty sociální sítě.

 

Tahle kniha se mi líbila o hodně víc než první autorčin román, který jsem měla v rukou. Celkově vyznívala opravdověji a něžněji, než předchozí příběh a autorka se tolik nevyžívala ve žhavých scénách. Děj mi připadal uvěřitelnější a víc jsem si ho užila. Hrdinové nebyli takoví suveréni a měli za sebou opravdu nelehké okamžiky. Dost to bylo vidět i na tom, jak se k sobě vzájemně chovali. U Sage jsem nenašla žádnou přehnaně sebevědomou drzost jako u Summer, i když si taky uměla do Eliho pěkně zarýpat. Neslo se to ale spíš v milejším a odlehčenějším a místy vtipném duchu.

Pokud se vám líbí osvědčená klasika sportovní romantiky a předstíraného vztahu mezi trochu uzavřeným klukem a sluníčkovou holkou, pomalý vývoj vztahu s trochou toho žhavějšího v poslední třetině, nebudete zklamaní.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Milovníci romantiky ze sportovního prostředí račte za knihou tudy.

 

Předchozí díl série na bloGu:

Zakázané uvolnění

 

Anotace:

Autor: Bal Khabra

Série: Mimo led (2. díl)

Překlad: Eva Kadlecová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2025