Vlku zaslíbená

 

Kniha mě lákala, ale pořád jsem tak nějak odkládala nákup v obavách, že to bude zase jen další variace téhož, co už na knižním trhu je dlouho. Nakonec mě definitivně zlákala nabídka ve společném čtení za kilčo a knihu jsem koupila. A nelituji ani náhodou!

 

Anotace:

Reda je první Druhorozená dcera po několika staletích, takže její život má jediný účel: má posloužit jako oběť Vlkovi z Lesa – v naději, že ten světu navrátí bohy, které uvěznil.

Redě se téměř uleví, když odchází. Sužuje ji nebezpečná síla, kterou neumí ovládat. Drží se jediné jistoty – že v Divém lese už nebude ohrožovat své blízké. Že už se to nebude opakovat.

Ukáže se však, že legendy lhaly. Vlk je muž, ne zrůda. Její magie je drahocenná schopnost, ne prokletí. A jestli se ji nenaučí ovládat, prastará božstva proměněná v monstra Divý les pohltí… a spolu s ním i celý její svět.

 

…

 

Začátek příběhu byl celkem pomalý, nicméně nutný. Autorka musela představit svůj nový svět, jeho nejvýznamnější legendu (a vlastně i víru) o ztracených králích a Divém lese a především dvě hlavní postavy. Sestry, jednu předurčenou vládnout a druhou, která se musí obětovat náboženské tradici.

Zatímco vyvolená budoucí královna Neiverai nechce, aby její sestra odešla do lesa, zdá se s tím být mladší Redarys podivně smířená. Na to, jak je jinak bojovná a nezkrotná, nakráčí do lesa až příliš ochotně, když přijde čas.

Kniha se v tom momentu, kdy Redarys zmizí v lese, dělí na dvě dějové linky. První sleduje právě ji, jak si buduje nový život mezi krvelačnými stromy a postupně přichází na to, o čem vlastně je víra, kterou jí odmala vtloukali do hlavy. Poznává Vlka, který ji měl původně přijmout jako oběť a místo ní propustit zajaté krále. A také zjišťuje, že Vlk nejen že o její oběť nestojí, ale navíc je odhodlaný udělat všechno pro to, aby se vůbec nijak obětovat nemusela a přežila. Reda postupně objevuje nový svět a začíná chápat mnoho souvislostí. A nakonec pochopí i to, v čem měla původně spočívat podstata její oběti, než ji náboženství časem tak divně zkomolilo.

Druhá linka sleduje starší sestru princeznu Neiverai, která se snaží ze všech sil Redu osvobodit a vrátit ji z lesa domů. Naprosto věří náboženství, ve kterém byla vychována a udělá cokoli, aby porazila domnělého nepřítele zosobněného Vlkem a Divým lesem. Při tom čím dál více podléhá vlivu nové velekněžky, na níž je od začátku vidět, že o dobro království jí tak úplně nejde. Na Neiveraině příběhové lince je jasně vidět, že cesty do pekel jsou dlážděné dobrými úmysly a pokud se někdo nechá zfanatizovat jakoukoli vírou a slepě věří tomu, čemu věřit chce, nedopadne to dobře.

 

Pokud bych chtěla hledat, našla bych v příběhu inspiraci hned několika známými pohádkami. Autorka ale se svou inspirací pracuje úplně suprově a všechno krásně propojila v jeden překvapivě dobře fungující celek. Nebylo mi tedy divné, když se různé pohádky trochu promíchaly a už vůbec jsem neměla pocit, že čtu něco, co by tu už stokrát bylo. Kniha zdaleka není obyč knížkou o vyvolené princezně, která zlomí nepřízeň osudu a místo bídné smrti najde lásku v náručí krásného, byť poněkud zakletého prince. Toto je opravdu fantasy, kde o temnotu, magii a krvavé rituály není nouze.

Když jsem se dostala k té magii, musím říct, že tato v knize mě opravdu bavila. Dost často v knihách bývá, že za užití magie se musí něčím zaplatit. Tady to byla krev a autorka se nebála prolít jí opravdu celkem dost. Les chránil před zlem a držel ho pevně spoutané, ale nešlo to samo. Za bezpečí se platilo krví lidí, kteří s lesem směnili svou službu za splněné přání. Chudák Vlk musel cmrndat svou krev po stromech až nemilosrdně často. Les si je zároveň držel pevně připoutané, takže nemohli odejít. Magie tu nefungovala jen v lese, kde Vlk bojoval proti temnotě používáním vlastní krve, ale byla aktivní na obou stranách. Ono totiž náboženství, ve které lidé mimo les věřili, bylo šikovně podchyceno a zmanipulováno černou magií a Divý les s Vlkem tak získali soupeře, který vlastní krvavou magií hatil jejich snahu zadržet zlo bující v kořenech lesa. V tomto bylo skvěle vidět nápadité rozložení rolí obou sester. Oceňuji, že nebyla důležitá jenom Reda a na druhou sestru se nezapomnělo, sotva první vkročila do lesa. Líbilo se mi i to, že se jejich role v podstatě prohodily a propojily krvavou magií. Obě sestry tak vlastně bojovaly za sebe navzájem, ale i proti sobě (i když ze začátku nevědomky). Strašně se těším, jak budou obě v příběhu pokračovat, protože konec nabral zajímavý zvrat.

Romantická linka byla v tomto příběhu sice očekávaná, ve smyslu kdo s kým, ale rozhodně dobře udělaná. Vztah těch dvou se vyvíjel od prvního setkání pěkně pomalu a uvěřitelně. Navíc autorka tím, že je propojila něčím víc, než láskou, dosáhla toho, že nemusela popisy citů hnát do krajnosti. Jejich pouto bylo více vyjádřeno společnou magií a tím jak je propojovala a jak ji vnímali silnější, když přijali, že patří k sobě. Fakt to oceňuji, protože temně nebezpečná přitažlivost a do krajnosti vyhnaná bezdůvodná vášeň v jiných knihách už je docela klišé. Eammon nejdříve s Redou spolupracovat nechce – a když jsem se postupně dozvídala proč, nebylo se celkem čemu divit. Ale Reda se nenechá odbýt a postupně se jí daří prorazit hradby okolo Vlkova samotářství a paličatého odmítání pomoci, kterou (jak sám věděl) potřeboval. Bylo dobře, že ho autorka neudělala nabručeného jen tak, ale jeho chování mělo skutečně důvod. Navíc kdo by nebyl trochu bručoun, když trčí osamělý v začarovaném lese a ještě k tomu ví, že boj s temnotou je tak trochu nad jeho síly.

 

Dalším bonusem knihy jsou opravdu krásné popisy. Hlavně popsání lesa a jeho magie pěkně zdůraznilo pocit skutečného nebezpečí, které postavám hrozilo. Les je zároveň krásný a nebezpečný, velmi živý a odhodlaný dostát svému účelu. Líbilo se mi, jak autorka popisovala jeho krutost s tím, že les jako takový krutý není, jen dělá, co musí, aby udržel zlo ve svých hranicích. Lidi, kteří v něm žijí, jsou lesem postupně přetvářeni a měněni. S tím, jak Reda přicházela na jeho tajemství, se měnila také. Dokázala vnímat detaily více než na začátku a autorka stejně tak dokázala pocit tohoto vnímání a pochopení předat čtenáři.

Pokud máte rádi knihy Naomi Novikové (které vážně doporučuju), tak toto je něco podobného. Čtivý, zábavný a napínavý příběh se zajímavou magií. Ten les je rozhodně paráda. Takže jo. Za mě kniha za přečtení rozhodně stojí.