Dirigentka

 

Když jsem se rozhodla přečíst tuto knihu, bylo to hlavně proto, že mě přitáhla zajímavým životním příběhem Antonie Bricové. Klavíristky a první dirigentky. Věděla jsem, že to bude silné, protože to tyhle příběhy o lidech, kteří dokážou prorazit navzdory společnosti a jejím pravidlům, bývají.

Před knihou byl film, jehož scénář napsala stejná autorka. Po dokončení filmu zpracovala scénář i do knižní podoby.

 

Anotace:

Antonia má sen, že jednou bude dirigovat mezinárodně uznávaný orchestr. Problém je ale v tom, že je žena a píše se rok 1926. Od dívek se očekává, že se vdají a budou mít děti, ne že půjdou na konzervatoř. Ona je ale pevně odhodlaná jít za svým. Studuje hru na klavír a po nocích hraje v jazzovém klubu.
Na koncertě se seznámí s manažerem Frankem, mladíkem z bohaté rodiny, který má mnoho kontaktů mezi hudebníky. Přestože pocházejí z různých společenských vrstev, zdá se, že jejich láska všechno překoná.
Když Antonia konečně dostane příležitost studovat dirigentský kurz, stojí před nemožnou volbou – má poslechnout své srdce, nebo se vydat za možná nesplnitelným snem?

…

Příběh se začíná psát v roce 1926, v dobách, kdy ženy nehrály v orchestrech, kdy vdát se znamenalo pro ženu konec kariéry, ať měla touhu nebo talent jakýkoli. V dobách, kdy se smáli ženě, která se chtěla stát dirigentkou. A pokud se nesmáli, klepali si na čelo a mnozí se stavěli aktivně proti podobným změnám společenských poměrů.

Ženou, která se rozhodla prorazit ten skleněný strop v mužském světě hudby, byla Antonia Bricová. A v jejím příběhu poznáte, že nejen ona, ale i ostatní ženy, které se chtěly v té době věnovat profesionální kariéře (nejen) v umění, to rozhodně neměly lehké.

 

Antoniino vyprávění začíná v roce 1926, kdy Antonia – tehdy ještě pod jménem Willhelmina, které dostala od svých pěstounů – pracuje (mimo jiné) jako uvaděčka v koncertní síni v New Yorku. Tahle práce jí umožňuje poslouchat velká díla klasické hudby hraná místním orchestrem a živí plameny její touhy stát jednou za dirigentským pultíkem.

Už od prvních kapitol je Antoniino zaujetí hudbou patrné. Žije prakticky jen tím a nejen proto, že ani nic moc jiného v životě nemá. Prostě byla jednou z těch Bohem políbených duší, které jsou opravdu fascinovány tím, co se rozhodly dělat. Autorka to uměla krásně předat, i když si nelibuje v moc popisném stylu a emocemi v textu taky zrovna nehýří. O klasických dílech jsem se z textu dozvěděla docela dost a doporučuji si některé z nich při četbě i poslechnout :)

Antonii jako postavu – a vlastně i jako skutečného člověka – nešlo neobdivovat. Za svým snem šla skutečně odhodlaně. Byla ochotná obětovat mnohé, aby si splnila to, po čem touží. V tomto ohledu by mohla být mnohým ženám inspirací a příkladem. I když je kniha poměrně strohá a nezabíhá do zbytečných detailů, je vidět, že se Antonia skutečně nadřela. Nic jí nespadlo do klína samo a navzdory talentu musela dřít. Protože byla žena, tak více než její mužští kolegové. Musela se vyrovnávat s překážkami, které jim do cesty nikdo nestavěl. Musela bojovat nejen s nedostatkem peněz, ale i s posměchem okolí, genderovými předsudky a zvyklostmi té doby. Na jejím příběhu je velmi hodně vidět, že nic není zadarmo a úspěch je vždycky něčím vykoupený. Že si člověk prostě musí v určitých chvílích zvolit cestu, po které půjde a kterou naopak nechá neprošlápnutou.

 

Kniha se na začátku věnuje Antoniinu životu v Americe, jejím prvním krokům k tomu, aby si svůj sen splnila. S tím, jak jde život, přicházejí i velká přátelství, velké lásky a zdánlivě nepřekonatelné překážky. Studium Antonii zavede zpět do rodného Holandska, kde hledá své kořeny, ale i do Německa a dalších zemí. V tomto období příběh hodně přeskakuje mezi roky, takže není potřeba mít obavu, že by v knize bylo zbytečně něco navíc. Spíš naopak bych řekla, že docela hodně věcí chybělo a autorka byla zbytečně stručná. I když vzhledem k rozsahu knihy už tam o moc víc nacpat nemohla.

Autorka se věnuje hlavně sledování Antoniina života a její cestě za úspěchem. Nemůže se ale vyhnout ani vedlejším postavám, které jejím životem projdou. Dvě hlavní linky patřily Frankovi a Robinovi. Lidem, kteří byli v Antoniině životě velmi důležití. Tyto dva životní příběhy na mě působily na konci nedotaženě, ale je jasné proč. Autorka se zarazila v místě, kdy hrdinka dosáhla kýženého úspěchu, stala se dirigentkou. Linky některých vedlejších postav tak prostě skončily nedovyprávěné, což mě zejména u Robina docela mrzelo. Tento životní příběh byl neméně zajímavý než dirigentčin a to, že nebyl ukončený, způsobilo, že vyzněl úplně naprázdno a jeho poselství se úplně vytratilo. A přitom to bylo poselství a osud, ze kterého jsem si v knize sedla na zadek asi úplně nejvíc.

Zajímavá romantická linka v příběhu pochopitelně nechyběla. Láska v životě potká a možná i inspiruje snad každého. U Antonie měla její láska být spíš rozptýlením a odvedením od původního cíle, protože jak jsem už psala, byla to doba, kdy se ženy vzdávaly svých snů ve prospěch rodiny a manžela. U příběhů inspirovaných skutečnými životy se ostatně moc v tomto řádit nedá, autoři se musí držet aspoň trochu reality a tak vztah těch dvou vyzněl kupodivu romanticky snad ještě víc. Víc tím, že se Antonia svých snů nevzdala. A zároveň tím, že ten, koho milovala, za ní nakonec stál, i když vztah s ní nebyl podle jeho představ. Autorka romantickou linku dokázala popsat tak, že každý musí pochopit, jak důležitý ten vztah pro Antonii byl a jak těžké muselo být rozhodnutí ho neupřednostnit.

 

Příběh není psaný nikterak složitě. Čte se prakticky sám a je natolik zajímavý, že knihu prostě neodložíte. Sice je jasné, jak to nakonec dopadne, ale i tak je radost číst, jak všichni nepřející nakonec ostrouhají mrkev. Smutné je, že klacky pod nohy hrdince házely i ženy, od kterých by člověk spíš čekal, že budou ochotné pomoci. V příběhu bylo krásně vidět, jak urputní dokážou být lidé, když nechtějí dovolit uspět někomu, kdo se vymyká a nerespektuje pravidla doby a společnosti. Zajímavé je na tomto příběhu i to, žemírně připomene, že i když se mnohé změnilo a ženy mají hodně věcí jednodušších a více dveří otevřených, vybírat si musejí pořád. Dost často je volba stejná – kariéra nebo rodina. A když zvolí to první, nemusí to být a není všemi přijato jako správné, jako oprávněná volba vlastní životní cesty.

Autorce se podařilo vykreslit přesvědčivě obraz a atmosféru oné doby - ne zase tak vzdálené minulosti. I když emocemi šetří, v knize nakonec žádné nechybí a jsou přesně na místech, kde mají být. Při čtení mě přepadala chuť pustit si skladby, o kterých mluví nebo chuť zažít večer v jazzovém klubu v tehdejší době. V tomto ohledu tedy kniha obohatí také.

Jednoduše shrnuto. S touto knihou nemůžete šlápnout vedle. Pokud máte rádi zajímavé příběhy podle skutečné události, nebo příběhy o ženách s nezlomným duchem, rozhodně vás Antoniin příběh nemůže zklamat.

No a já si jdu pustit ten film :)

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Knihu můžete prolistovat i rovnou zakoupit zde.

 

O knize:

Autor: Maria Petersová

Překlad: Lucie Libovická

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 272