Rebelky z Oxfordu: Jak svrhnout vévodu

 

Knihu jsem si chtěla přečíst hned, jak jsem ji uviděla v nabídce. Po tom, jaký střídavý úspěch u mě měli Bridgertonovi a trochu mě přestali bavit, jsem doufala v nalezení jiné série, která si podrží úroveň a vynechá jistou naivní romantiku, která mi kvůli své zjednodušenosti nesedí. Nechci to zakřiknout, ale vypadá to, že Rebelky z Oxfordu mají více než dobře nakročeno k tomu se takovou sérií stát.

 

Anotace:

 

Píše se rok 1879 a svět ovládaný muži se otřese v základech.

Annabelle Archerová dostane jedinečnou příležitost stát se jednou z prvních studentek Oxfordské univerzity. Stipendium jí poskytne dámský spolek, který se snaží prosadit volební právo pro ženy. Má to ovšem jednu podmínku ­– Annabelle musí na oplátku najít vlivného muže, který se postaví za zájmy spolku. Jejím cílem se stane chladný a vypočítavý vévoda z Montgomery, který na příkaz královny řídí britskou politiku.

Když si Annabelle najde cestu na jeho panství, rychle si uvědomí, že největší výzvou bude mu odolat. Vévodu tvrdohlavá intelektuálka dohání k šílenství, a co je ještě horší, zdá se, že kvůli ní úplně ztrácí svou chladnou rozvahu. Ale nebyl by nejlepším stratégem v zemi, kdyby se s ní nepokusil vyjednat docela jinou dohodu…

 

…

 

Podle anotace vypadá dílo od začátku na knihu, která bude oddechovým románkem s průhlednou romantickou linkou, na jakou jsem z podobných knih zvyklá a ničím mě nepřekvapí (a nebaví mě). No… ano i ne :) Romantická linka nechybí, ale rozhodně není hloupá, protože vztahu hlavních hrdinů dala autorka více než skvělé pozadí. Oddechová kniha určitě je, ale zároveň jí nechybí ani otázky k zamyšlení. Hlavně tedy ty otázky o životě žen a manželek v tehdejší době.

Kniha se věnuje závažnému tématu společenského postavení žen v tehdejší době a boji sufražetek za ženská práva. Samo o sobě by to byl dost dramatický a vážný příběh, ale autorka ho romantickou linkou odlehčila, aniž by něco z vážnosti tématu zlehčovala. Vlastně musím říct, že mě překvapilo, jak dobře může být zpracovaný příběh, který je ve své podstatě historickým románkem.

 

Na začátku knihy jsem se seznámila s hlavní hrdinkou Annabelle, která dosáhla na svou dobu obrovského úspěchu. Podařilo se jí získat stipendium na Oxford, kde se stane jednou z vůbec prvních ženských studentek! Že to nebude jen tak snadná životní cesta je vidět hned na začátku, kdy musí v podstatě lstí přimět svého bratrance – pána rodiny – aby jí vůbec dovolil na studia odjet. Protože k čemu vlastně ženská potřebuje studia? Údělem ženy není být vzdělaná, ale rodit děti, starat se o domácnost a muže a hlavně nevyčnívat.

Annabelle je sice pouhou dcerou faráře, ale bylo jí dopřáno slušné vzdělání a tak je přesvědčená, že by je dál rozvíjet prostě měla, obzvlášť když se netouží vdát a ani se jí moc nechce do smrti dělat pomocnou sílu v bratrancově domě. Stipendium ke studiu získala od ženského spolku a s tím se pojí malý háček. Protože dluží sufražetkám za šanci studovat na univerzitě, musí se zapojit taky do jejich boje za práva vdaných žen a žen obecně. A tak, při jedné akci, kdy rozdávají letáky vlivným mužům a snaží se přitáhnout pozornost k jejich věci, potkává Annabelle jistého vévodu z Montgomery. A to je zatraceně vlivný muž. Jeho podpora by se sufražetkám hodila a když už na něj Annabelle tak šikovně narazila, další přesvědčování mocného muže je na ní. A s tím se pojí další malý háček. Vévoda je nejen zatraceně mocný, je taky zatraceně přitažlivý.

 

Pokud bych chtěla knihu hned na začátku zhodnotit celkově a jen několika slovy, musela bych říct, že se autorce povedlo prostě všechno. Ať už vezmu postavy, téma, příběh nebo romantickou linku, všechno k sobě perfektně ladí, zapadá to do sebe a skvěle se to doplňuje až tak, že je kniha doslova k neodložení.

Autorka stvořila vtipné, hravé a chvilkami i vážné a dojemné vyprávění o životě ženy, která nechce jen trpně snášet svůj osud, ale získat od života právo rozhodnout o něm sama – aspoň o některých věcech. Protějšek jí dělá muž, který je vysoce postavený až tak, že rozhoduje o životě mnohých. Tato svoboda a moc s sebou zároveň nese hodně nesvobody, odpovědnosti a bezmoci nad vlastním osudem. Oba dva se skvěle doplňují. Jsou si v mnoha věcech podobní a v některých odlišní přesně tak, aby to vyvolalo to správné jiskření, spoustu diskuzí o závažných i méně závažných věcech a slovních střetů, které sice pobaví, ale nejsou prvoplánové a plytké. Mezi těmito dvěma vážně dobře napsanými postavami vzniká vztah, který je velmi jiskřivý a spalující a zároveň má trochu hořký podtón. Při jejich společenském postavení je naprosto vyloučené, aby Annabelle byla Sebastiánovi něčím víc než milenkou a i to by byl pěkně pikantní skandálek. Věc, která jejich vztah komplikovala, tedy nebyla žádnou vymyšlenou povrchní blbinou a o to byla lepší. Tušila jsem, jak to asi skončí, navzdory tomu byl pořád na místě jistý díl pochybností.

Annabelle není úplně nevinná debutantka, ale zároveň má v sobě zakořeněnou jistou morální úroveň a má představu o svém životě. Není to žádná hlupačka, která se bez rozmyslu vrhne vévodovi do náruče a dělá drahoty jen na oko, jak to v podobných knihách bývá. Ona si uvědomuje následky, protože na ni by případný poměr měl mnohem větší dopad. Především by přišla o možnost studovat, o přítelkyně, které by se k ní sotva znaly, kdyby žila ve skandálním vztahu, její děti by nikdy nemohly být uznány a navíc by musela snést, že se její milý ožení, aby měl právoplatného dědice.

 

Takhle to vypadá, že je příběh spíš dramatem, než odpočinkovou romantikou. Nenechte se zmást. Kniha je o lásce. Nechybí v ní nic, co v podobných knihách bývá a co krásně dokresluje atmosféru, kvůli které tyhle příběhy čtu. Užila jsem si večírků, plesů a všech podobných věcí, které mě na knihách z podobné společnosti baví. Je tu ono kouzelné pozvolné poznávání se hlavních hrdinů. Vévoda umí být velmi dvorný a vychovaný, když chce a konečně odhodí předsudky vůči vesnické holce, která se mu vetřela do života. Nechybí nenápadné doteky, tajně ukradené polibky a ano – nechybí ani scény po desáté hodině. I když musím poznamenat, že jich není moc a autorka projevila obdivuhodný vkus při jejich psaní. Jsou dostatečně vášnivé, ale bez klišé a trapností. Zkrátka: Kniha nabízí krásnou romantiku mezi velmi sympatickými postavami. Jiskření mezi nimi bylo opravdové a věci, které jim vztah komplikovaly neméně.

Zajímavé je taky téma ženské emancipace a prosazení se v dosud mužském světě. Sufražetky bojují za práva žen a nemají to lehké. Že si nad jejich názory klepou na čelo muži asi nikoho nepřekvapí, ale jsou proti nim i ženy. Mnohé ženy se pevně drží svých okovů, na které jsou zvyklé. Mají strach se za sebe postavit, neumí si ani představit jiný svět, než který znají. I hrdinka pořád naráží na jeho mantinely, které ji omezují způsobem, jenž je dneska nepochopitelný. K tomu všemu nemá snadný život. Musí pracovat, protože potřebuje peníze, do toho náročné studium a to vše v kontrastu k vysoké společnosti, do které hrdinka nepatří, i když je kvůli pomoci sufražetkám nucená se v ní pohybovat.

Když se odhlédne od těchto témat, je to prostě čistá romantika, ale zaručuju, že odhlížet nebudete chtít. Protože rámec, jaký toto romantickému vztahu dává, je naprosto originální. No a taky zjistíte, že romantiky je v knize nakonec přeci jen víc :) přesně tolik, kolik je potřeba.

 

Kniha bude skvělá pro fanynky Bridgertonových, které chtějí o něco méně prvoplánový příběh. Více propracovaný a bohatší o události okolo šťastného páru. Osobně si myslím, že by mohla zaujmout i ty čtenářky, které podobnou literaturu nevyhledávají, protože jim připadá naivní a hloupá. Tato kniha taková není.

Varování! Neberte si knihu do vany. Já jsem se tak začetla, že jsem málem umrzla v chladnoucí vodě. Ano, upřímně přiznávám, pohltila mě tak, že jsem úplně zapomněla na okolní svět.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Pokud se chcete seznámit s rebelkami z Oxfordu, hledejte tady.

 

O knize:

Autor: Evie Dunmore

Série: Rebelky z Oxfordu (1. díl)

Překlad: Michaela Martincová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 376