Knihu jsem tak nějak musela mít. Jako to bývá u většiny, které mě zaujmou obálkou a anotací. Tahle speciálně vypadala, že bude stát za přečtení. A to taky stála, ale… Přeci jen jsem vyšťourala nějaké to ale, které knihu řadí spíš k průměru, než k mým největším knižním hvězdám. Vyloženě zklamaná jsem sice nebyla, ale rozhodně jsem čekala mnohem víc.
Anotace:
Strhující fantasy, ve které knihy žijí vlastním životem a mohou i zabíjet.
Elisabeth vyrůstala v jedné z austermérských veleknihoven. Od malička procházela kolem spoutaných grimoárů – kouzelných knih, které se po osvobození změní v běsnící monstra z kůže a inkoustu. Když při útoku na veleknihovnu jeden z nejmocnějších grimoárů uprchne, Elisabeth se ocitne uprostřed gigantického spiknutí a je obviněna ze zločinu. A co hůř, k soudu ji bude doprovázet čaroděj Nathaniel Thorn, který je ztělesněním čirého zla… Nebo je vše jinak?
…
Nejzajímavější na knize mi přišel nápad. Jako asi většině lidí. Na zpracování „živých“ knih jsem byla opravdu zvědavá. A tato část knihy mě (snad jako jediná) nezklamala. Knihovny byly fascinujícím prostředím plný knižních osobností od těch poměrně neškodných až po smrtící kousky. Paní autorka krásně vysvětlila, proč tomu tak je a možnost stvořit pomocí magie a lidských (nebo prostě živých) artefaktů cosi žijícího vlastním životem a druhdy nebezpečného, byla originálním prvkem děje. Líbilo se mi i to, že některé knihy trávili svůj čas v normální knihovně, zatím co jiné byly uvězněny v okovech a různých ochranných pouzdrech, přičemž ty nejnebezpečnější měly dokonce celu ve sklepení. Podle stupně nebezpečnosti se s nimi taky zacházelo a to ještě umocňovalo dojem, že jsou opravdu živé. Kdybych byla mágem, šla bych do toho a vyráběla takové grimoáry :) samozřejmě jen ty milé, laskavé a neškodné.
Knihovníci, kteří tyto grimoáry opatrovali v knihovnách, už zdaleka nebyli tak zajímaví, jako jejich svěřenci a vlastně i zbytek postav, ale k tomu se dostanu. Teď zpět ke grimoárům. Autorce se povedlo vtisknout knihám skutečné osobnosti a vlastnosti. Při čtení je krásně cítit, co pod kterou knižní vazbou dřímá, jak to přemýšlí a jak moc škodlivé to je. A co teprv, když se ty nejškodlivější utrhnou ze řetězu a začnou řádit. To mě bavilo! Navíc mi to dávalo dokonalý smysl. Když přeci stvoříte knihu se zlým úmyslem pomocí zlých kouzel a částí těl obětí, nemůže vzniknout nic dobrého.
Svět nikterak extra propracovaný nebyl, možná bych ocenila malinko více informací, ale na druhou stranu to nebylo něco, co by mi vyloženě kazilo požitek při čtení. Bohužel jsem ale úplně nepochopila, kde přesně se nacházím. Prostředí mi připadalo středověké, ale život a chování postav tomu odpovídal jen částečně. Našli se tu i věci jako novináři a podobně. Protože autorka moc podrobně nepopisuje, místy mi připadalo, že jsem v temném středověku, třeba v knihovnách nebo při cestování, a pak ve městě hupky do téměř viktoriánské éry. Knihovny jsem si představovala jako hrady a město trochu jako Londýn, ale třeba to tak mělo být, jen si tím nejsem moc jistá :)
Magie byla zajímavá. Ať už šlo o ony grimoáry nebo podstatu moci kouzelníků. Líbily se mi dědičné rody i nutnost připoutat k sobě „rodinného“ démona, pokud jste chtěli čerpat jeho magii a patřit tak k těm opravdu mocným. Škoda, že rody nedostaly v knize více prostoru, jenže to by zase byla kniha na více dílů a to, že nemá pokračování, byla jedna z věcí, která mě na čtení příběhu lákala. Navíc bych si nejspíš tolik neužila grimoáry a to by byla škoda. O způsobech kouzlení jsem se ale moc nedozvěděla a vlastně vyloženě čarodějnicky se projevoval hlavně Nathaniel a démoni. O ostatních bylo spíš řečeno, že používají magii a že jsou velmi mocní a knihovníci se jich obávají a pohrdají jimi. Dědicové rodů mi tak připadali spíš jako nádoby pro démony, aby mohli na svět, než plnohodnotní kouzelníci. Bez nich mágové moc z většiny ztráceli. Chválím ale, že používání moci démona kouzelníky i něco stálo a ze své magie neměli jen výhody. Nevím ale, jestli toto ještě považovat za plus a nějak to výrazněji chválit, protože se mi už nestává, že bych v knize narazila na moc bez určitých osobních obětí.
Příběh působil trochu nedotaženě a „detektivní“zápletka byla průhledná a místy nedávala moc smysl. Děj na stránkách se mi zdál dost předvídatelný – jak po stránce zápletky, tak po předvídatelnosti romantické linky i odhalení záporáka. Nemůžu si stěžovat na to, že by se kniha nečetla dobře nebo nudila. Nenašla jsem v ní ale nic, co by bylo vysloveně úžasné a neodolatelné – tedy až na ty grimoáry, no. Pořád si však myslím, že se z toho dalo vytřískat víc.
Z postav mi připadal jednoznačně nejlepší démoní služebník Nathaniela Thorna, Silas. Mísil se v něm krásný rozpor mezi spoutáním smlouvou a démoní podstatou a touhou získat to, proč na svět vůbec byl ochoten přijít a spojit se s kouzelníkem. Vypadal jako opravdu hodný a slušný člověk a mě se líbilo, jak neustále ubezpečoval Elizabeth, která měla sklon naivně v jeho dobrotu uvěřit, že mu nemá věřit. Že je tím, čím je, i když v tuto chvíli oddaně slouží Nathanielovi a zdá se, že je snad jeho jediným přítelem.
Nathaniel sám taky nebyl úplně špatný. Chybělo mu ale nějaké výraznější charisma a i když byl mocným kouzelníkem, v jádru byl prostě vyděšený kluk, což jen maskoval sarkasmem hraným drsňáctvím. To mi trochu nesedělo k jeho výchově a prostředí, odkud pocházel. Zdálo se mi, že mezi kouzelníky není pro dětství ani křehkost místo. Rozhodně ne mezi těmi, kteří dobrovolně uzavírají smlouvy s démony. Ano, byl mladý, zažil v dětství hrozné věci, ale mně prostě vadilo, jak se k tomu stavěl. Nathaniel zaujal ke svému dědictví postoj, který mi sympatický nebyl – izolovat se od světa je pro hrdinu k ničemu. Čekala bych víc, když ví, jak na houby současný stav je. Čekala bych aktivitu, snahu využít moc k něčemu dobrému, touhu po změně – prostě udělat s odkazem něco, co má smysl. Podle všeho měl velkou moc a její jedinou ukázkou byla šou při zatýkání Elizabeth a příprava sálu na ples. Jako jo, na konci se trochu vzmužil a pohnul k nějaké aktivitě, jenže to už jsem mu to moc nevěřila a jeho motivace se mi nezdály dost silně ukázané. Pro mě neměly tu sílu překonat jeho dřívější rezignaci.
Když už jsem u hlavního hrdiny, musím se zmínit i o hrdince. Elizabeth byla trochu nemastná neslaná. Moc mě ani nenapadá, co bych o ní řekla. Možná, že byla statečná, ale jí se věci v podstatě jen děly a ona reagovala. Sice dobře, ale pořád nebyla moc aktivním hrdinou ve svém příběhu. Jen procházela a reagovala. Pokud měla nějaké výraznější rysy, byla to bezbřehá naivita a nezkušenost. Ano, byla celý život zavřená v knihovně, ale pracovala s tak nebezpečnými knihami, že by nejspíš měla vědět, že tomu, co hezky vypadá a hezky mluví, se nemusí vyplatit věřit. Kde se vzal její cit k Nathanielovi, to opravdu netuším a už vůbec nevím, kdy se vlastně on zamiloval do ní – proto mi to připadalo jako slabá motivace ke změně. Prostě tam tihle dva byli, tak na sebe zbyli?
Záporák byl jen naivní blbec, který dělal, pro co se domníval být předurčen, aniž by se jen na chvilku zamyslel nad tím, zda to náhodou není celé kravina. Upřímně pro mě asi největší záporácké zklamání, co jsem kdy zažila. Jeho plán měl tolik děr a po dlouholetých zkušenostech, jaké měli kouzelníci z velkých rodů mít, mu mělo být jasné, že to rozhodně nedopadne tak, jak si představoval. Navíc byla snaha předvést ho jako prohnaného politického manipulátora. To se ale projevilo jen tím, že ze sebe dělal celebritku a využíval k tomu tisk. To mi nepřipadá dost záporňácké, prostě klamání veřejnosti, které je běžné. Za ten zvrat v závěru, ale autorce docela tleskám.
Pokud od knihy moc nečekáte. Nejspíš nebudete mít po přečtení výhrady. Já jsem ale, vzhledem k marketingovému šílenství okolo, něco čekala a to byla nejspíš chyba. Nikdy nevěř démonům a marketingu :D Kniha je prostě průměrná oddechovka s krásnou obálkou a sice zajímavým, ale ne úplně využitým potenciálem a ne úplně dotaženým dobrým nápadem. Pokud by byly skvělé postavy, tak mi to nejspíš nebude tolik vadit, ale ani v tomto mi to s knihou nezajiskřilo.
Myslím, že nadšení budou spíš hodně mladí čtenáři, zejména ti, kteří se žánrem teprve začínají. To není nic špatného! Každý příběh má své čtenáře. Tento byl pro ty, kteří zatím nemají moc s čím srovnávat. A těm ho i doporučím. Určitě na něm najdou to svoje.
Žádné komentáře:
Okomentovat