Knihu jsem si vybrala v období, kdy jsem měla chuť číst podobné romanťárny. Většinou mě to bere v nějaké náročnější době, kdy si u podobných knih pěkně odpočinu a myslím chvíli na něco jiného. V letošním roce se takový příběh, jaký ukrývá tahle kniha, obzvlášť hodí. Oč složitější je realita, o to příjemnější příběhy jsou potřeba.
Anotace:
Laurie si je jistá, že člověk se na první pohled zamilovat prostě nemůže. Život přece není scéna z romantického filmu, že? Ale jednoho šedivého prosincového dne si z okna londýnského autobusu všimne muže. A on si všimne jí... Ten magický moment, kdy se jeden druhému podívají do očí… A vzápětí autobus i s Laurie ze zastávky odjíždí.
Je jí jasné, že toho blonďáka se zelenomodrýma očima už nikdy neuvidí. Přesto jej po celý další rok hledá na každé zastávce a v každé kavárně v Londýně. Ale marně. Co na tom záleží?
Jenže na vánočním večírku jí její nejlepší kamarádka Sarah představí svého nového partnera Jacka. Prý je to láska jejího života. Jack ovšem není nikdo jiný než „blonďák ze zastávky“. Laurie se rozhodne jít Sarah z cesty a žít si svůj vlastní život. Ale co když má osud jiné plány?
Následuje deset let plných přátelství, lásky, zlomených srdcí, promarněných příležitostí a nečekaných rozhodnutí. Osud si s Laurie, Sarah i Jackem zahrává a vede je po klikatých cestičkách, které však nakonec možná povedou ke štěstí.
…
Pokud si myslíte, že zamilovat se na první pohled prostě není možné, hlavní hrdinka knihy Laurie by s vámi určitě souhlasila. Tedy až do jedné osudové chvíle v autobuse, kdy ji přesně takové zamilování se potrefí. Jenže život není pohádka a možnost promluvit si a seznámit se uteče těm dvěma mezi prsty. Laurie svého neznámého celý rok hledá, jenže náhoda se nezopakuje. Potká ho po roce, když už hledání téměř vzdala a tentokrát příjemné pocity nezakouší. Její vytoužený muž Jack je jí představen jako nový partner nejlepší kamarádky, která je do něj zamilovaná až po uši. A z Lauriiny lásky na první pohled je najednou bolest na ten druhý. Naštěstí to vypadá, že Jack si ji už nepamatuje – taky je to už rok, co se letmo zahlédli, takže žít s tím tajemstvím a udržet ho v sobě bude muset jenom Laurie…
Kapitoly v knize se střídají z pohledů obou hlavních postav. Laurie a jejích myšlenek je přeci jen trochu víc, což bylo dobře. Laurie mi sedla. S Jackem už to bylo horší. Asi jsem pochopila ten první moment, kdy se do něj hlavní postava zamilovala, ale s pochopením toho, na čem láska stojí dál, už to bylo horší. Podle mě nestačí jen marná touha nebo pocit, že někoho nemůžu mít – i když jasně, sehraje to svou roli. Jack pro mě prostě neměl to správné kouzlo. Příběh naštěstí ano a musím uznat, že mezi Laurie a Jackem to dokázalo pěkně zajiskřit.
Na postavách se mi líbilo hodně věcí a budu se věnovat raději jim než těm, které se mi nelíbily. Tak předně – hlavní romantický pár nebyly dokonalé osobnosti. Měli každý svoje povahy, svoje vady a vrtochy. Stejně tak měli oba i kladné stránky, obdivuhodné stránky a také určité osobnostní zvláštnosti, díky kterým mi mohli bít blízcí. Líbilo se mi i to, že se paní autorka nesnažila udělat z Jacka pana Úžasňáka. Příliš dokonalé hlavní mužské postavy jsou většinou spíš na škodu. Pravda, zde možná mohla trochu přitlačit na kladných stránkách povahy, ale co už :) U Laurie bylo zase možné obdivovat její vnitřní sílu a takovou až skoro dětskou radost ze života, i když třeba zrovna neměla to, co chtěla.
Paní autorka obsáhla ve své knize poměrně dlouhé časové období a některé její postavy se dokázaly úměrně tomu změnit. Vlastně i musely, protože některé události člověka změní, ať chce nebo ne. Nejvíc to bylo vidět na dvojici hlavních hrdinů Jackovi a Laurie. Ve svých životech si prošli mnohým - dobrým i zlým. Spojovali je společní přátelé. Potkali i jiné lidi, navázali jiné vztahy. Ono první letmé setkání a nezapomenutelný pohled se však táhl příběhem jako červená nit a ani jeden z nich se nedokázal té vzpomínky tak úplně pustit. Ovlivňovala je pořád - míň, nebo víc, ale bylo to tam. Zvědavost, pocit, že se nestalo něco, co se stát mělo…
Autorka píše skvěle uvolněně a opravdově, její styl a humor mi byl příjemný na první dobrou. Díky jejímu stylu a tomu, jaké myšlenky a slova vložila do úst svým postavám, jsem byla už od začátku součást jejich přátelství a vztahů.
V knize „Den, kdy jsem zahlídla lásku“ mi naservírovala romantickou knihu, která je nesmírně opravdová, bez všech klišé – nebo pokud už nějaké použije, protože život je občas klišé sám o sobě, vůbec to tak nepůsobí. Možná jen pro toho, kdo sám lásku na první pohled nezažil. Dokáže psát tak, že jsem věřila, že se to všechno stalo. Zároveň jsem věděla, že život (v této knize) příběh možná nenapíše tak, jak bych já chtěla (že možná dvě hlavní postavy přeci jen neskončí spolu) a autorka zůstane svému stylu a své pravdě věrná. Z toho je jasné, že jsem si konec sice troufala odhadnout, ale nejistota byla celou dobu přítomná. Co když se víc přidrží reality a postavám nepomůže k sobě najít cestu? O to víc mě procházení stránkami bavilo, protože jsem netušila, co všechno se může stát. A nebyla to pokaždé procházka mezi růžemi. Líbilo se mi i to, že postavám jejich cesta příběhem nebyla nijak usnadněna, za své chyby a špatná rozhodnutí platili a dobré úmysly vždycky nepřinesly dobrý pocit nebo zaslouženou odměnu.
Trochu mi vadilo, že se dalo snadno uhodnout, kdo je určený k tomu, aby skončil s kým. U některých postav šlo poměrně snadno poznat, že jsou určené pouze k epizodní roli a jejich šance něco v příběhu urvat prostě není. Ale to už prostě tak je a ve většině knížek to není problém. Tady to autorka víc než bohatě vynahradila tím, že připravila páru zajímavou cestu k sobě, ne zrovna jednoduchou a mě při čtení občas způsobovala pochybnosti, jestli se něčeho jako šťastný konec vůbec dočkám. Nakonec i ony epizodní postavy měly na hrdiny ten patřičný vliv a možná i díky nim hrdinové pochopili, co chtějí a co ne.
Kromě romantiky a vztahových problémů paní autorka nevynechala ani jiné stránky života. Důležité bylo přátelství, hledání té pravé práce, rodina i ztráta někoho blízkého a nutnost s tím bojovat a jít dál. Ve vztazích se řešilo nejen to, jak moc se postavy milují, ale jestli se milují tak moc, aby kvůli sobě navzájem úplně změnili své životy a jestli je dobře pro někoho obětovat všechno, co utváří nás samotné. Tyhle složitější věci byly v ději zakomponovány docela s lehkostí a já jsem byla zvědavá, jak se hrdinové rozhodnou nebo jak se s nimi dokážou popasovat.
Nejdůležitější okamžiky v knize paní autorka nechala na období těsně před Vánoci nebo přímo na svátky, takže se ke kouzlu romantiky a osudové lásky přidalo ještě i kouzlo a atmosféra tohoto období. Trochu jsem litovala, že jsem si čtení nenechala až na prosinec. Letos by kniha rozhodně přispěla k budování vánočního opojení. Dá se však bez problémů číst i v jiných měsících.
Konec byl na mě trochu moc přepálená citovka, ale v podobných knihách to prostě tak bývá. Čtenářky si určitě přijdou na své. Určitě nebudou litovat přečtení a navíc si hned budou moct dát i další kousek z pera paní Silverové. Já se přidám. Novinku už mám doma nachystanou ke čtení a moc se na ni těším.
Knihu ráda doporučím milovnicím romantických příběhů, které se v životě klidně mohou stát. Stačí se zasnít a uvěřit :).
Za laskavé poskytnutí knihy moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. Pokud se chcete začíst, najdete knihu v papírové podobě zde. Milovníci e-knih najdou knihu tamtéž.
O knize:
Autor: Josie Silverová
Překlad: Dominika Křesťanová
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)
Rok vydání: 2019
Počet stran: 368
Podobné knihy na bloGu:
Hotýlek na Islandu
2 komentáře:
Moc pěkná recenze. :)
Knihu jsem dočetla včera a byla příjemným únikem do světa se šťastnými konci. Tohle je přesně druh knihy, kdy člověk téměř jistě ví, jak příběh dopadne a stejně si čtení užívá a je napjatý... :)
Já jsem si úplně jistá nebyla, autorka zdaleka nebyla tak přímočará, jak jsem zvyklá z jiných knih. Na druhou stranu, byla to romantika, tak jsem to čekat mohla :) Díky za komentář a přečtení.
Okomentovat