Opium a absint

 

Kniha lákala od první chvíle nejen obálkou, ale i příběhem. Vraždy zdánlivě v upírském stylu, New York, konec 19. století a zvědavá slečna z lepší společnosti – to znělo jako skvělá kombinace. Obálka navíc napovídá ještě jedno zajímavé téma a to drogy v lékařství v tehdejší době a závislost pacientů na nich. Prostě se odolat nedalo :)

Anotace:

Má tajemné vraždy v New Yorku na svědomí člověk, nebo upír?
Sestra Tillie Pembrokeové je nalezena mrtvá a bez kapky krve. Jen dvě malé ranky na krku naznačují, kudy z ní unikl život. Právě tou dobou, na konci 19. století, vyšel v Americe Stokerův Dracula, a tak se představivost mnoha lidí upřela k možnosti, že v New Yorku začal řádit upír.

Tillie je náruživá a zvídavá čtenářka, proto ji takové vysvětlení sestřiny smrti nemůže uspokojit. Nedá si pokoj, dokud záhadě nepřijde na kloub. V pátrání ji brzdí ošklivé zranění, které utrpěla při pádu z koně. Na zmírnění bolestí jí lékař předepíše laudanum, opiovou tinkturu, a někteří lidé z jejího okolí ji drogou až podezřele ochotně zásobují.

Do pátrání se snaží zapojit logiku a vědu, objevuje dokonce další oběti podivného vraha, jenže stále vyšší dávky opia jí zastírají mysl. I pro dívku spoléhající na vlastní rozum je tak stále těžší rozlišit, co je skutečné a co ne, a hlavně komu ze svých blízkých může věřit.

 

…

 

Svět, v němž žije hlavní hrdinka Tillie Pembroková, má svoje vlastní pravidla statečně vzdorující době, která spěchá kupředu mílovými kroky. Je to svět lepších vrstev, boháčů a starých rodin se zvučnými jmény. A je to taky značně povrchní a omezený svět. Pro ženu je důležité dobré jméno, dobré vychování a dobrý sňatek. Nějaké její osobní preference jsou nedůležité a nedej bože, aby snad měla nějaký názor na něco jiného než šaty nebo se chtěla vzdělávat studiem na škole. To slušně vychovaná dívka prostě nedělá a ani po ničem takovém netouží. Tillie je sice slušně vychovaná, ale pravidla života v její společenské vrstvě se od ní odrážejí jako hrách od zdi. Je svobodomyslná, zvídavá a chce v životě něčeho dosáhnout a nechápe, proč by se s tím měla tajit nebo se za to dokonce stydět. Má trochu nezodpovědnou a hodně dobrodružnou náturu. Také netrpí předsudky a pohrdáním vůči nižším společenským vrstvám. Je pro ni dost těžké se přizpůsobit požadavkům rodiny, protože na to prostě nemá povahu.

Zdá se tedy být ideální osobou pro úkol, který si předsevzala. Když přijde o život její sestra za dost divných okolností, rodina na to moc neupozorňuje, rozhodne se zapomenout a zamést věc pod koberec, aby nebyla společenská ostuda. Tillie má jiný názor a protože policie vyšetřovat nehodlá a rodina na objasnění smrti netlačí, pustí se do toho sama. Po úrazu na koni je ale téměř neustále pod vlivem laudana, na němž se pomalu stává závislou. A tahle závislost jí život moc neusnadňuje, ale to ani společenské povinnosti, které po ní její rodina chce.

 

Kniha je zajímavou směskou historického společenského románu a detektivky. Místo chytrého chlápka ve středních letech s dýmkou je tady hlavní „vyšetřovatelkou“ mladá dívka z lepší společnosti, která má myslet na vdavky, ale mnohem víc ji zajímá, kdo jí zabil sestru a proč to vypadá, jako by ožili upíři z nejnovější populární knihy Dracula. To bylo zajímavé podání hlavní hrdinky a kupodivu působila postava Tillie dost přirozeně a hodně sympaticky. 

V jejím příběhu a osobní situaci se mísil pohled dívky, která vyrostla a žije v lepší manhattanské společnosti a prostě tím musí být do nějaké míry ovlivněna. Zároveň však zažívá pro ni nové situace v životě chudších vrstev, služebnictva, novinářů, lékařů i dětí z ulice a je pochopitelně ovlivňována i tímto světem. Tím, že je zvědavá a chce se sama živit novinařinou, netrpí nadřazeností vůči společensky méně významným lidem a chová se k nim s věrohodnou otevřeností, i když určitou opatrností (zdaleka méně, než by měla :)). Paní autorce se v tomto podařilo namíchat akorát ten správný poměr, aby byla Tillie skvělou hrdinkou a další postavy jí mohly důvěřovat, pomoci, svěřit se nebo ji využít k vlastním záměrům. Byla sice zvědavá a chytrá, ale prostě jí na určité věci chyběly zkušenosti a jistá otrlost a vrozená opatrnost, kterou nepostrádaly postavy z nižších vrstev.

Všechna tato prostředí, kterými je Tillie konfrontována, jsou zajímavě a dostatečně podrobně popsána a jejich rozdílnost dělá knihu a příběh ještě zajímavější. Paní autorka neváhala využít i některých historických událostí v kultuře i společenském životě tehdejší doby. Ať už se jedná o první vydání knihy Dracula, stávku kamelotů nebo převratné způsoby léčby v tehdejší medicíně. Ze své hrdinky sice udělala něco jako vyšetřovatelku, ale zároveň udržela případ v takové rovině, že nebylo podezřelé, když na něco přišla šťouravá „slečna-novinářka“. Postup jejího „pátrání“ byl trochu jiný, než bývá zvykem a vlastně ani nebylo divné, když na to přišla zrovna ona ani způsob, jakým na to přišla.

Příběh byl celou dobu lehce napínavý, prodchnutý záhadou, kterou představovaly vraždy v upířím stylu. Na celé věci ale něco nesedělo a paní autorka se netajila s tím, že z vraha udělaly upíra především novinové články. Lehké fantastično, které naznačuje anotace, tak bylo jen něco, čeho se chytil tehdejší bulvár a společenské drby a není potřeba se obávat, že z toho nakonec autorka udělá jen další upířinu.

 Tillie sice, dost často oblbnutá drogami, sklouzávala k myšlence, že to snad upír bude, že by existovat mohl, ale protože už je taková, hledá racionální vysvětlení, nikoli senzaci. Jenže propadala čím dál víc závislosti na „lékařských“ drogách, které jí její okolí shánělo až pozoruhodně ochotně. Nutilo to přemýšlet nad jejich důvody a podezření se tak mohlo pěkně roztáhnout na víc osob. Při čtení jsem cítila stejnou nejistotu jako Tillie a pochybnosti, komu vůbec může věřit. Měla jsem tolik podezřelých… A byla jsem úplně vedle :)

Jako zajímavý prvek tehdejšího života tu navíc bylo ono závisení na laudanu a vytloukání klínu klínem. Tehdejší závislí (kupodivu šlo spíš o ženy) byli totiž léčeni heroinem a podobná léčba se nevyhnula ani hlavní hrdince. Paní autorka zachytila dost přesvědčivě vznik závislosti a boj s ní. Možná bych ocenila trochu víc „omámené“ stavy, protože se mi zdálo, že by podobné drogy v takových dávkách, jako užívala hrdinka, musely nutně ovlivňovat daleko víc, ale co já vím. Možná ne a já jen moc koukám na některé moderní filmy. Každopádně to tu bylo a při čtení to nebylo úplně příjemné. Z Tillie bylo vidět, že není úplně v pořádku a vděčnost s jakou přijímala od „přátel“ pomoc v podobě drogy, byla dost reálná a dalo se z toho pochopit, jak vážný problém závislost na něčem je.

Všechno výše popsané tvoří zajímavou a dobře čtivou směs, kterou jsem zhltla doslova na posezení. Pokud máte rádi historické detektivky, které celkem věrně zachycují dobu, v níž se odehrávají, nenechejte si to ujít. Jako bonbonek pro čtenářky je tu i nenásilná a jemná romantika, ta však čtenáře, kteří to moc nemusejí, nebude nijak rušit.

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. Knihu v papírové i e-formě najdete zde.

O knize:

Autor: Lydia Kang

Překlad: Lucie Libovická

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2020

Počet stran: 384