… třetí kolo…
Tentokrát s pochybnostmi, otráveností světem a extrémní leností.
Ale opět úspěšně.
Letos to začalo pochybnostmi a s blížícím se listopadem i jakousi nechutí a nevírou, že v této době dokážu vůbec psát (líná dělat cokoli). Ne, že bych nevěděla co psát – v plánu bylo pokračování loňského příběhu. Spíš jako bych zapomněla jak na to. Celou tuhle vypjatou pandemickou situaci jsem pročetla až do posledního říjnového týdne a teď přišel čas to otočit – začít ta slova, která nalezla dovnitř z cizích knih zase plivat ven do svého vlastního příběhu. Jenže číst je pohodlnější, že :) a čumět na dokumenty ještě víc.
Kupodivu se všechno změnilo hned první den, kdy se dostavilo to správné nadšení a chuť pokračovat. Taky naskočily mé oblíbené heurékáče – takové ty stavy, kdy se záhady a slepá místa prostě řeší nějakým divným psacím zázrakem. No okej, hned první den to sice jednu postavu stálo krk, ale i tak je to scéna (i zápletka) úplně parádní, která pohne děj malinko jinam, než jsem loni myslela, že pošlape. Znáte takový ten stav, kdy se v ději začne něco samo ubírat směrem, který už nejde nijak zvrátit? Tak to bylo ono. Objevila se taky jedna paličatá postava, která si hrabe prostor pro sebe. No, je s ní sranda, i když jde někdy ostatním na nervy. Nechám ji ukázat, co umí.
Letos taky pokračovala ve škodění věc, která mě zase až tak nepřekvapila. Po práci je prostě problém napsat víc, jak tisícovku a spíš je to ještě míň. Hlavě se nechce začínat. Prostě se do toho pořádně nepotopím a ani se mi moc nechce nasazovat šnorchl. Naštěstí jsem se pořád ještě mohla potápět o víkendu a dovolená to jistila :) Týden dovolené je jistota, která v listopadu prostě musí být.
Kupodivu také letos rušil okolní svět víc než jiné roky. V práci nastaly trochu divoké časy a co se děje všude jinde asi nemusím vysvětlovat. Nešlo to moc ignorovat a přispívalo to k otrávenosti a nechuti něco dělat. Letošek se prostě nepovedl celosvětově. NaNo ale nakonec úspěšné bylo – padesátku jsem měla dokonce s předstihem a kdyby nebyla ta nechuť, šlo by to snad i rychleji. Navzdory otravě realitou jsem nikdy neměla problém psát, když už jsem začala.
Dopsán celý příběh samozřejmě není. Měl být, ale věci se komplikují a postavám se ještě nechce spěchat do konce a některé věci prostě nejde odbýt pár slovy a přeskočit už vůbec ne. Stejně je ale pořád v plánu dopsat to letos a pustit se od ledna do revizí - no, ale znám se, takže tuším, jak to asi s tím letoškem dopadne :).
Chvíle, kdy budu potřebovat bety, se nezadržitelně blíží. Asi je mi z toho trochu blbě :D
Žádné komentáře:
Okomentovat