Na tvůrčích spisovatelských stránkách se diskutuje o tom, jak se tomu jako autor vyhnout, jako by se jednalo o nějaký strašlivý přečin, když se autor něčeho takového i v menší míře dopustí. Skoro vraždu koťátka.
Připadá mi, že už je to takový literární Hon na čarodějnice
Klišé.
Nejdřív nechme promluvit slovník cizích slov. Co je to
klišé?
• zautomatizovaný nebo otřelý slovní obrat
• cokoli, co se stalo všedním, otřelým či nezajímavým proto, že je toho
nadužíváno
Pominu teď první bod, protože jednak něco takového z pusy
občas vypustíme všichni a druhak to někdy nemusí vadit, pokud většinou spíš
použijeme vlastní hlavu a zkusíme věc opsat jinak. A někdy to ani jinak nejde
než se otřít o otřelé.
Mě zajímá spíš druhý bod.
K této myšlence mě nakopla anketa „co je podle vás
největší autorské klišé“ na FCB stránkách Odstartujte svoji knihu. Bylo tam v návrzích
hodně věcí, které se opravdu často opakují. Nemůžu říct, že to tak není a nechci popřít, že některá z těch klišé za určitých okolností přímo vyhledávám :)
Všimla jsem si ale jedné zajímavé
věci – když je to „něco“ napsané blbě, považuje se to za klišé. Když to autor
zvládne, najednou tohle označení v hodnocení díla mizí. Pokud jsou dobré postavy a pohlcující
příběh, i když je to pořád to samé klišé, najednou to nikomu nevadí. Nikdo si
nestěžuje.
Takže jak to je?
Připadá mi, že toto slovo dokáže shodit naprosto cokoli na
světě. Celý život je jedno velké klišé. Často i ty nejlepší příběhy jsou na
nějakém založené. Konkrétně u knih bych takto mohla sejmout prakticky všechny,
které mám, obzvláště z žánru YA. Zrovna ale u tohoto žánru přeci MUSÍ být
všem jasné, že autor literatury, určené k zábavě a oddechu, naservíruje a někdo jiný vydá to, co lidé chtějí číst. Chtějí! Proto je to
pořád dokola, ne proto, že by nikdo nedokázal napsat něco jiného. Funguje to a
pak jsme zase u toho, jestli se stokrát omleté napíše dobře nebo ne.
Co tak přistupovat ke každé knize jako k individualitě? Ano – o všem se už někdy psalo. Psalo se o tom blbě, nudně a tuctově, ale i skvěle,
čtivě a originálně…
Jenže v příbězích jde už od počátku lidstva vlastně
pořád o to samé: v romaňtárnách o lásku, ve fantasy o vyvolené hrdiny, ve
fantasy YA o úžasné vyvolené holky, v knihách ze středních škol o puťku,
která přebere nejlepšího kluka největší pipině (a pipina je blond), v erotických
knihách o divokou celonoční píchačku (s desetinásobným orgasmem), v detektivkách o
vyšetřovatele (alkoholika), který zamete s nejfikanějším vrahem všech dob…
Takže co přestat řešit jestli je něco klišé, ale spíš si říct, jestli tohle
bylo dobře napsané nebo ne. Pokud se totiž budeme chtít vyhnout klišé v knihách
úplně, nejspíš budeme muset přestat číst. A nebo číst takové ty vysoce umělecké a intelektuální počiny, u kterých se tak dobře usíná a špatně relaxuje :)
A přiznejme si, stejně to chceme. Jen to chceme dobře
napsané.
Představte si detektiva blbého jako dřevo, který nikoho
nechytí. Romantickou knihu, kde se nikdo nezamiluje a už vůbec ne do někoho, kdo je mimo hrdinčinu ligu. Fantasy bez hrdiny ať už
více či méně vyvoleného. Puťku na střední, která zůstane puťkou bez svého
školního hrdiny a o maturitním večírku bude doma bečet do polštáře. Erotickou
knihu, kde ženská nesbalí toho super týpka a když už, tak se s ním ani
jednou neudělá (a on nebude mít pinďoura jako žulový obelisk, ale spíš jako
baby mrkvičku).
Nuda, co? O čem by ty knihy pak byly?
Závěr: I klišé se snese, když je dobře napsané. Co snese!
Sežere, spolkne, spokojeně pomlaská a ještě se bude oblizovat. Knihy jsou o fantasii, snech a prožívání těch snů - a sny většinou bývají klišé. Naše, tajné a soukromé vítězství nad světem.
A jo, už jsem narazila na knihy, kterým klišé opravdu vyčíst
nejde. I mezi YA. Ale o tom tenhle článek není.
P.S.: Fuj, teď jsem „to slovo“ napsala tolikrát, že ho
normálně nesnáším :)
2 komentáře:
Mě osobně nevadí, když se v knize nějaké to klišé :) objeví. Myslím, že někdy to bez toho ani nejde.
Díky za komentář a přečtení :) já to vidím stejně, hlavně, když je kniha dobrá a čtení si užiju.
Okomentovat