Srdcetápání

 

Autorka u mě měla úspěch už se svou první knihou Hladoví a tak jsem neváhala, když mi nabídla k přečtení svoji další knihu v pořadí. Tentokrát nezvolila cestu pointy, ale nakladatelství Petunky s nímž knihu vybavila lákavým vizuálem, stejně laděnou záložkou.

 

Anotace:

Vysoká škola je zavedla do města, kde se ztratili. Ne místně, ale citově. Vyznat se v mapách jim nedělá problémy, ale vyznání jdou mnohem hůř. Noah lásce nerozumí, Izák jí rozumět nechce, Jakub se pere se strachem z odmítnutí a kéž by Leo takový strach měl, ale ten ho postrádá. Ema je nešťastně zadaná, Laura nešťastně nezadaná a Kryštof je jenom nešťastný.  Naštěstí existují filmy, víno, sypané čaje, opilé noci, nahá kůže a andělé... ti bibličtí, padlí, jezerní, posvátní, co jsou snad jen obyčejnými lidmi jezdícími tramvají.
Každá jedna láska je hlavní rolí obrovského příběhu. Ale jaký budou mít konec? Vyzná se Noah své milé a Izák sám sobě? Vrátí se Jakub v čase a odpustí Laura minulost? Budou andělé stát při Kryštofovi, nebo ho utopí na kachlíkách v přízemí? Co když jim láska zlomí křídla, ruce nebo vaz?

…

Srdcetápání je pro mě zase jedna z TĚCH knih. Takových, co se mi snadno čtou, zanechají dojem a fakt těžko se o nich píše článek. Knihu jsem přečetla prakticky jedním tahem. Pak trvalo čtrnáct dnů, než se ve mně pocity z četby dokázaly usadit a já byla schopná z poznámek složit nějaký text, který snad dává smysl. A pak ho asi tak desetkrát přepsat :)Protože sakra! Tohle bylo tedy něco!

A doufám, že moje dojmologie níže fakt bude srozumitelná, protože kniha si to zaslouží :)

Nejdřív upozorním, že něco úplně jiného než Hladoví, i když už tam byla vidět autorčina schopnost pracovat s emocemi a prožíváním postav hodně opravdově a dívat se na věci z úhlů pohledu, které přinesou něco nového – a jo, dost často bolavého. Toto téma – tedy nikoli fantasy, ale současnost a citové problémy mladých lidí autorce sedlo naprosto neskutečně.

 

Autorka představuje několik postav, vysokoškoláků – většinou kluků, či spíš mladých mužů. Ženské postavy tu jsou samozřejmě také, ale připadalo mi, že mužské dostaly celkově více prostoru (taky jich bylo víc, že). Těchto sedm mladých lidí se potkává v rámci jednoho města. Sice se na začátku všichni ještě neznají (a na konci by se raději někteří nikdy nepoznali), ale příběh je postupně svede k sobě a jejich cesty se propletou. A ano, bude to kvůli srdečním záležitostem.

Jak nejlépe popsat postavy? Přesně citátem z anotace: Noah lásce nerozumí, Izák jí rozumět nechce, Jakub se pere se strachem z odmítnutí a kéž by Leo takový strach měl, ale ten ho postrádá. Ema je nešťastně zadaná, Laura nešťastně nezadaná a Kryštof je jenom nešťastný.

Autorka sama píše, že jejich jednotlivé příběhy je možné číst v libovolném pořadí s tím, že Kryštof musí být jako poslední.  A je to pravda. Všechno se propojí tak jak má a zjistíte, proč se kdo z postav zachoval tak jak se zachoval, i když to v danou chvíli třeba úplně jasné nebylo, ať už začnete číst kdekoli. A nepřekvapivě pak už nebude snadné některou z nich odsoudit za nějaké jednání, ale bude lehčí ji pochopit. Já jsem dost staromilec, takže jsem začala klasicky – od první strany do poslední. Tento postup tedy mohu doporučit. Zvědaví nechť zvědí, že mají i jinou možnost :) náhled na postavy a jejich pochopení to nijak neovlivní.

 

Než se vrhnu na emoce příběhu, nejdřív pár slov k dějové lince.

Po dočtení jsem byla překvapená, když mi došlo, že v knize vlastně žádná není v tom tradičním náhledu na to, co dějová linka je. Nebude se tu bojovat s vnější nepřízní osudu, nepůjde se odněkud někam, nebudou tu klasické vysokoškolské mejdany, sportovní akce a podobné vnější záležitosti. Na otázku, o čem to tedy je, by se dalo snadno odpovědět, že v podstatě o ničem, ale to by nebyla pravda. Jen chybí takový ten zažitý vnější obraz příběhu. Celou dobu jsem při čtení byla uvnitř smršti emocí a hluboce lidských pocitů a nejskrývanějších nejistot a tužeb.

Přiznávám, že jsem na začátku čtení nečekala tak intenzivní vhled do emocí, který umožnila mimo jiné právě ona absence výraznější příběhové linky, která by emocionální hutnost naředila. Zde je základ všeho opravdu to, že jste v něčí hlavě a neprožíváte s postavou zrovna šťastné období. Postavy jsou tu skutečně osamocené „uprostřed davu“. Každá se potýká s nějakým problémem v srdečních záležitostech a většinou v tom dost plavou – ať už jsou na vině vnější okolnosti nebo něco, co je hluboko uvnitř nich samých. Někdy je to něco, co mohou ovlivnit nebo na základ svého problému nemají vliv vůbec nebo jen prostě nemají schopnost ho vyřešit sami a nejsou schopni požádat o pomoc. Někdy nemohou sebrat odvahu, i když ví, co by měli udělat a někdy bojují, dělají všechno správně a stejně se zdá, že řešení je v nedohlednu. Jak taky vyřešit něco, co záleží na věci tak vrtkavé a nestálé, jako jsou emoce – všechny, nejen láska.

Občas se vyprávění z jejich hlav vynoří, aby postava mohla prožít něco normálního, co trochu změní okolnosti nebo náhled na její problém. Nějakou životní okolnost – práci, večeři s rodinou, setkání v kavárně, cestu po jiné zemi… Tím se nepatrně posune čas a pak se zase text ponoří do hloubky duše.

Takže: příběhová linka je o vztazích několika lidí, ale ne z vnějšku, ale přímo z hloubky jich samotných. Vztazích komplikovaných nejistotami a propletených, protože se příběh odehrává na poměrně malém prostoru a lidi se tak nějak znají nebo poznají. Na šťastný konec byste si nevsadili ani u jednoho z aktérů příběhu, ale zároveň není ani úplně vyloučený. Příběhy všech postav se na mnoha místech prolínají a při čtení jsem postupně přicházela na to, jak spolu tihle všichni lidé souvisejí a jak se ovlivňují.

Je to o myšlenkách, pocitech a prožívání. O bolestech a nejistotách lásky. O sbírání odvahy, strachu a překonávání překážek. A hlavně o hledání – sebe sama a toho důležitého pro život. A taky o tom, že odpověď je nakonec v nás samých a nikoli v někom druhém. Bolestná životní lekce, kterou si spousta lidí prošla taky. Vsadila bych si, že dost lidí se dokáže v některé postavě nebo příběhu najít. A kdyby ne, tak se alespoň vcítit a to především díky opravdu hluboce popsaným emocím hrdinů a právě oné možné vlastní zkušenosti.

Obecně bych řekla, že mužské postavy tu rozhodně dostaly více prostoru, než ženské, což pro mě bylo docela zajímavé na čtení vzhledem ke zvolenému úhlu pohledu na ně. I muži mohou mít slabiny a tím, že jsou tu i mužské hlavní postavy, kterým je vidět do hlav, to autorka krásně ukázala. Na muže v knihách o lásce jsem zvyklá zobrazené jinak. Tady byli muži, či spíš kluci, v lásce nejistí, ještě na začátku hledání toho, kdo jsou v této oblasti oni sami a po čem přesně touží a co mohou sami dát. To byl zajímavý kontrast ke všem jiným knihám o sebevědomých alfasamcích, kteří většinou trpí tak nějak okázale  „umělecky“ a jejich temnota je nastylizovaná, aby je mohla zachránit vhodná žena. Tady se ženské postavy spíš rozbíjejí o ony klasické mužské zadumance s temnou duší, protože tady jsou démoni skuteční.

Některé postavy se také nenacházejí v životní fázi a zkušenostech, kdy by byly schopné výraznější empatie k druhým, nakolik je jejich vlastní srdcetápání pohlcuje – vlastní bolest vítězí dost často a rozpíjí pocit viny. A aby to bylo fér, je potřeba zmínit, že ani mužské postavy nedostanou nic snadno. Oni se mohou snadno rozbít o ženu (nebo muže), která už dostala naloženo jinde a nevědomky posílá všechno dál. Jsou tu zastoupeny oba druhy – ti, kteří ubližují, ti, jimž je ubližováno a někteří jsou v obou rolích. Žádná z postav ale není prvoplánově zlá, nikdo nic nedělá schválně se záměrem ublížit. Nechybí ani okamžiky štěstí, popsané stejně intenzivně, jako ty druhé.

Postavy samozřejmě v příběhu prožijí i nějaký ten intimnější kontakt, ale bez obav. Vyprávění je prosté sexuálních popisů – což je v tomto případě jedině dobře. Explicitní popisy sexu by úplně pokazily vyznění příběhu. Pokud už se sex nějak zmiňuje tak proto, že souvisí se srdcebolem dvou postav. Každopádně se odehrává za zavřenými dveřmi.

 

Příběh je vyprávěný krásným jazykem, ale zároveň není přestylizovaný. Neměla jsem z něj pocit, že autorka pečlivě piplala každé slovo, ale že slova jsou skutečně autentická a noří se z nějakého prožitku či snad přímo osobní (nebo vyprávěné) zkušenosti. Nedostavil se pocit patosu nebo laciného hraní na city – to mi vadí, nemám to v textech ráda a autorka k tomu (k mému nadšení) nesklouzla, i když věřím, že by to určitě bylo snadné ve stylu vyprávění, který si vybrala. Autorka je jako správný psycholog – pozoruje, nastavuje zrcadlo, ale nesoudí.

Musím říct, že se kniha četla snadno, samotné myšlenky postav však nebyly vždycky úplně snadné na čtení. Zvlášť pokud patříte mezi čtenáře, kteří se lehce emočně napojí na hrdiny. Kupodivu ze čtení nezůstanou nějaké černé myšlenky. Nebo aspoň u mě. Docela by mě zajímalo, jak by to bylo u čtenáře, který se nachází ve stejném životním období jako postavy. Přineslo by mu úlevu, že to někdo dokázal tak přesně popsat?

Jestli chcete něco nenáročného, lehkou romantiku nebo snadné rychlokvaškové vztahy postav, tak toto není pro vás. Toto není zamilovaný románek, na který jsme zvyklí z běžné produkce. Toto jsou hluboké a niterné – a tedy často dost syrové a bolestné - výpovědi lidí o lásce, sebepoznání a přátelství. Postavy poznají, jak je možné někomu ublížit, aniž by vůbec tušili, že ubližují. Jak je možné nenávidět sám sebe a stejně moc intenzivně milovat někoho jiného. Jak je možné nevědomky někomu pomoct, třeba jen prostým bytím. Že někdy je štěstí ukryté i v situacích, které bolí, jen čeká na svou příležitost se projevit.

 

 

Musím říct, že po předchozí knize autorky jsem očekávala… vlastně nevím co :) Rozhodně ne tak výraznou změnu žánru. Na škodu to ale není. Autorka svůj příběh ukočírovala, což mi teď při zpětném přemýšlení připadá naprosto neuvěřitelné. Popsat tak názorně prožívání sedmi různých lidí, aniž by se jejich příběhy zdály stejné, přes to, že v zásadě jsou, no to klobouk dolů!

Jestli si chcete přečíst něco jiného. Něco netradičního a hluboce zaměřeného do vnitřního prožívání postav, je tohle kniha přesně pro vás. Nebude to feel good počteníčko. Příběh možná otevře nějakou tajemnou komnatu z minulosti, ale bude to rozhodně čtení, které stojí za to.

Pokud autorce vyjde něco dalšího, moc ráda budu u toho a její další knihu si přečtu.

 

Za zaslání tohoto nevšedního příběhu spolu s CD s autorskou hudbou, moc děkuji autorce.

Jestli chcete knihu zkusit, najdete ji tady.

 

O knize:

Autor: Eliška Pohnerová

Vydal: Petunky

Rok vydání: 2025

Počet stran: 288