Blíží se léto a tak jsem dostala chuť podívat se alespoň v knize na nějaké pěkné místo, když už to ve skutečnosti nejspíš letos nepůjde. Kniha Kouzelný ostrov přesně tohle slibovala. Navíc se jedná o současný román pro ženy a to je žánr, který běžně nečtu. Chtěla jsem tedy zkusit, jestli by mi seděl.
…
Anotace:
…
V knihách asi potřebuju, aby šlo o něco víc než jen pouhý relax na ostrovech a únik od problémů všedního dne. V tomto příběhu jsem opravdu nic moc jiného nenašla. Relax byl, o tom nemůže být sporu, ale problémy postav byly v některých případech nejasné. Netušila jsem, od čeho si některé tak moc nutně potřebují odpočinout. Jejich psychická zátěž se na nich nijak neprojevovala a celou dobu jsem tak zůstávala v dojmu, že si prostě holky chtějí orazit. To samozřejmě není vůbec nic špatného :)
Postupně jsem u některých začala tušit, oč půjde, ale jako důvody mi to připadalo nepřesvědčivé. U jiných jsem to naopak pochopila hned – bylo to přesně půl napůl. Nepochopila jsem ani jednání některých postav. Vážně, když si chcete od něčeho nebo někoho odpočinout, pozvete si ho na místo dovolené? Nebo možná šlo spíš o to, aby manželské páry zjistily, že si vzájemně chybějí a že se potřebují? Nevím a je z toho poznat, že sžívání s některými postavami a chápání jejich chování mi vysloveně nešlo. Nějak podivně mi nebyla žádná z nich vysloveně blízká, občas jsem sice cítila záchvěvy sympatií, ale celkově mě, téměř do půlky knihy, nijak moc nezajímaly.
Pak se situace zlepšila. Mezi nájemci chaty se utvořily postupně zajímavé vazby a hodně do popředí se dostaly vzájemné sympatie a přátelství. To bylo dobré. Postavy si k sobě nacházely cestu a původně cizí lidé se učili fungovat dohromady v jednom prostoru. Zjišťovali, že mají možná něco společného a navzdory váhavému začátku si přeci jen sedí. O přátelství umí paní autorka psát moc hezky. Zato láska a vztahy asi nejsou její silná parketa – tomuto citu jsem v knize moc neuvěřila. Oproti přátelství působil jaksi ploše a účelově. Je však pravda, že se mě ani nikdo nesnažil přesvědčit, že navázané (i znovu vyspravené) vztahy vydrží a přežijí konec léta.
Postava Lottie, byla až naivním způsobem vlezlá, působila přihlouple „sluníčkově“ a nedokázala naprosto respektovat potřebu ostatních. Prostě otravovala a vnucovala se tak dlouho, až se ostatní vzdali marných protestů. Měla své předpovědi a názory a byla hluboce přesvědčená, že ostatní v chatě uvidí svět jako ona. Její manžel byl absolutní megakretén, sobec, ješita… Asi těžko by s ním vydržela jiná povaha než Lottie. Později zase na ostrově působili jako dokonalý sluníčkový pár a muž se jako mávnutím kouzelného proutku změnil. Jejich vztah, názory, chování a celková situace pro mě byla nejvíc nesympatická. Unikla mi i podstata problémů v jejich vztahu. Zdálo se, že by mohlo jít o to, že muž moc pracoval a Lottie, která potřebovala pozornost a neustálou interakci s někým jiným, nebyla spokojená kvůli tomu? Nevím. Neměla jsem je moc ráda a bylo mi to i jedno. Zdá se mi to ale jako problém, který by se skutečně mohl vyřešit dočasnou změnou prostředí.
Beverleyho jsem chápala asi nejvíc. Rozuměla jsem tomu, proč chce být sám, od čeho utíká a vadilo mi, že ho ostatní nenechají v klidu. Možná to pro něj nakonec bylo prospěšné, ale nebyl mu ponechán prostor pro vlastní čas k tomu se vyrovnat s životem a ztrátami a nečekanou osamělostí. V pozdním věku se toho na něj nahrnulo hodně – smrt partnera, domácího zvířete, které miloval, najednou velké množství starostí o peníze a existenci, které nikdy nemusel řešit a nezvládal to. Nebyl praktický člověk a neuměl si s tím poradit. Od prázdnin na ostrově ale dostal víc, než očekával při příjezdu. Za něj jsem měla radost.
Rose mi byla nejsympatičtější. Její obavy o děti jsem dokázala pochopit a srozumitelné bylo i to, proč potřebuje uniknout a porovnat si vše v hlavě. Její manžel… No, problém byl stejný jako u Johna. Body navíc sbíral jen za to, že byl spisovatel, ale jeho chování a nečekané změny názorů a citů bych čekala spíš u nevyrovnaného puberťáka, než u otce rodiny. Navíc, jak už jsem psala, citové věci autorce moc nejdou a i proto pak postavy působí nepochopitelně v jednání a nesympaticky jako osobnosti.
Caroline byla ze začátku protivná, ale taky si potřebovala odžít velké zklamání a ostudu. Ona také na ostrově našla sama sebe. Byla slavnou herečkou, které média pořádně omlátila o hlavu trapas na Oskarech a proto se toužila na chvíli stáhnout z veřejného života do soukromí. V životě jí však chybělo ještě něco a snad ani nepočítala s tím, že má šanci to na ostrově najít.
V příběhu měly místo i postavy ostrovanů – usedlíků. Hlavním hrdinům tvořili usedlíci spíš kulisu v různých situacích a možná proto bylo jejich jednání zvláštní a občas odpovídalo spíš nějakému utopickému ráji než skutečnému životu. Nebyli ale nijak důležití, tak se s nimi paní autorka moc nerozepisovala. Na role, které zastávali, byli ostrované popsáni dostatečně.
Co se prostředí ostrova týká, bylo vykreslené opravdu dobře. Nedá se říct, že by mě vyloženě přeneslo na ostrov, jak anotace slibovala, tak dobře zase autorka s emocemi čtenáře pracovat nedovede. Popsala však všechno tak, že jsem si to dokázala představit dost dobře. A upřímně – po přečtení by mi nevadilo strávit srpen v chatě v Maine :). Musí to tam být opravdu krásné a klidné místo na dovolenou.
Příběh je víc než cokoli odpočinkový, je to taková kniha na léto někam k moři, když toužíte o ničem moc nepřemýšlet, nehrát si s velkými emocemi a složitými zápletkami. Mně tam chyběl propracovanější příběh, který by mě upoutal a zápletka, nad kterou bych mohla přemýšlet. Oceňuji však popis krajiny ostrova, chaty a letních činností od procházek, koupání, plaveb na lodičkách, objevování chaty až po třeba pečení humrů na pláži nebo společenské akce usedlíků. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se autorka ponořila do atmosféry léta ještě víc a nechala mě to víc pocítit – ostrov v Maine se k tomu přímo nabízel a autorka hozenou rukavici nezvedla. Jediné větší emoce se objevily, když léto končilo a nájemníci se měli rozloučit s chatou a ostrovem. Přes tyto výhrady se mi kniha četla hezky.
Knihu doporučím milovnicím poklidnějších ženských románů nebo někomu, kdo si chce při čtení odpočinout a moc nad ničím nepřemýšlet.
Za laskavé poskytnutí knihy moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. Pokud vás kniha zaujala, najdete ji zde.
2 komentáře:
Knihu mám právě rozečtenou a mám tak trochu rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi moc líbí prostředí a popisy ostrova, ale na druhou stranu jsem čekala trochu jiný a výraznější děj. Uvidíme ale jak to bude dál. :)) Podle tvé recenze se ještě mám na co těšit.
Tak to přeji další příjemné čtení. A děkuji za komentář a přečtení :)
Okomentovat