Jak se to opravdu seběhlo té noci, kdy připluli obři?
Autor: Kevin Hearne
Série: Sedm kenningů (1. díl)
Překlad: Pavel Černovský
Vydal: Argo
Rok vydání: 2019
Počet stran: 488
Můj názor:
Na město Pelemyn ležící na pobřeží kontinentu Teldwen jedné
noci z nenadání zaútočí podivní obři, kteří rychle postupují, nechávají za sebou dokonalý obraz zkázy a díky svému
ohromnému počtu mají šanci ve své dobyvačné válce uspět, i když se některým
mocí obdařeným hrdinům povede jejich počty snížit už při prvním překvapivém
útoku.
O tomto útoku podivných bílých obrů jsem věděla hned v první kapitole.
Myslela jsem teda, že celý děj bude o boji proti těmto Kostěným obrům, o tom proč útočí, co chtějí a jak si to berou ale není
tomu úplně tak.
Pan autor vystavěl cosi monumentálního – celý svět s šesti
národy, který každý řeší vlastní problémy, používá svůj vlastní způsob magie a
na začátku vůbec netuší, že se na ně řítí něco horšího než jejich vlastní
politické problémy, ambiciózní cíle a tahanice uvnitř nebo mezi sebou.
...
Na začátku čtení jsem se dozvěděla o obrovském konfliktu,
který v zemi vypuknul a postupně jsem se v jednotlivých částech
vracela k jeho začátkům, příčinám a událostem, které konflikt ovlivnily.
Nebylo zapomenuto ani na osudy jednotlivých postav. Naopak každá z postav,
na kterou při vyprávění dojde řada, je pro děj nějakým způsobem důležitá, i
když její úloha může skončit brzy nebo špatně. Stačí, když svými skutky ovlivní
budoucnost ať už dobře nebo ne a přispěje tak k posílení nebo oslabení
všech.
Obrovitost knihy může na první pohled trochu odrazovat od
čtení. Vůbec však není potřeba se obávat zdlouhavosti, nečtivosti nebo
kostrbatých začátků, které občas v klasické fantasy jsou. Tady se do děje
vpluje hladce a je zajímavý a plný událostí od první strany.
Pan autor se svým
světem seznamuje postupně díky vyprávění barda Fintana, který představí ve
svých zkazkách další postavy, jejich zemi, tradice a především to, jak u nich
začala válka s obry. Děj se tak odehrává v podstatě na celém
kontinentu a je vyprávěn – i když zprostředkovaně – různými postavami.
Každá
nová kapitola začíná povídáním mistra Dervana, který měl barda na starost při
jeho pobytu ve městě Pelemynu a také ho měl pro svého pána tak trochu špehovat.
Součástí kapitoly jsou pak ona bardova vyprávění, při nichž se postupně
„kouzlem“ svého kenningu převtěluje do vybraných hrdinů a ti pak svůj příběh
přednášejí shromážděným davům pod pelemynskými hradbami.
Takto originální a
příjemný způsob prvního poznání příběhu jsem snad ještě neviděla. Kniha se čte
opravdu s lehkostí, pokud nepočítám její váhu :).
K jednotlivým
postavám se bard pravidelně vrací a jejich části jsou označeny jejich jmény. I
kdyby to tak nebylo, nebyl by vůbec žádný problém odlišit kdo je kdo. Prostě do
děje vplujete nesmírně hladce, pan autor vysvětlovat nemusí, nechal mě se svým
světem prostě splynout, vstřebat ho.
Tohle umožňuje úplně dokonalé pojetí jednotlivých národů,
včetně takových drobností jako je například náboženství, zvyky nebo i takové
detaily jako klení nebo písně jednotlivých lidí, které bard občas zpíval svému
obecenstvu.
Národy byly opravdu dostatečně odlišné a promítlo se to i do
chování postav a jejich mluvy, odění, stravy a způsobu života. Toto mám
v klasické fantasy ráda. V každé, která si chce dělat nárok na tento
titul, na tuhle stránku bývá důsledně dbáno.
Svět Teldwenu tedy obývá šest národů – to už víme. Pro knihu
je ale nesmírně důležitá magická moc, kterou vyvolení občané vládnou.
Každý národ
ovládá jeden kenning, jeden druh přírodní moci. Tento konkrétní kenning lze
získat pouze na území daného národa, většinou na jednom všem dobře známém místě
a způsobem, který je nejen dost nepříjemný ale doslova smrtelně nebezpečný. Přesto
je však kenning pro národ důležitý – dalo by se říct, že určuje jeho identitu,
životní postoje a celkově kulturu. Získat ho je požehnáním, obrovskou ctí a
také odpovědností. Ne každý, kdo se vypraví hledat požehnání kenningu ho taky
získá. Těch, co neuspějí a zemřou, je podstatně víc.
Líbilo se mi, jak autor propracoval způsoby hledání kenningů.
Já osobně bych asi nezkoušela žádný čest nečest, požehnání nepožehnání. Jeden
způsob mi připadá hroznější než druhý :). Navíc nikde není jistota, jaký druh
nadání mocí hledač získá – nemůže si vybrat. Získá prostě
určité požehnání (nadání) a to určí jeho další život a povinnosti.
Kenningy jsou v podstatě magií jednotlivých živlů nebo
přírody – našla jsem tak národ ovládající vodu, oheň, vítr, zemi, rostliny,
zvířata. Říká se, že je i sedmý kenning, ale nikdo netuší, co by to mohlo být a
jestli to náhodou není jen mýtus. Kenningy možná vypadají ze začátku trochu
záhadně, ale postupně se vše vyjasní.
Poznávání nového světa není nikdy úplně zadarmo a ani tady
není jasné všechno hned – nejen kenningy. Možná by menší slovníček toho
nejdůležitějšího neškodil, ale všechno jde i bez slovníčku poměrně rychle a
snadno pochopit z kontextu.
Některé národy mají taky komplikovanější
jména, ale ty nejdůležitější jsem si zapamatovala bez problémů hned od začátku.
Ani v cizích výrazech a názvosloví typickém pro svět Teldwenu jsem se
neorientovala nijak obtížně. Mě podobné objevování prostě baví. Hlavně když je
vidět, že autor si psaní a vymýšlení evidentně víc než užíval.
Román je mnohovrstevnatý, má hodně propojených linií a
životních osudů postav. Nepůsobí ale ani trochu překombinovaně nebo přeplácaně.
Pan autor ukočíroval děj perfektně. Nikde jsem se neztrácela, i skoky časem i prostorem byly jasně pochopitelné a bylo zřetelné, co se kdy a kde odehrává. Pro lepší
představu o světě je na předsádce pěkná mapka, kterou jsem při čtení občas
využila.
Autorovi se podařilo i vyhnout se největšímu fantasy klišé, jaké znám.
Jeho hrdinové nejdou nikam zničit něco nebo někoho. Na tom děj postavený není, i když jsem se podívala na různá místa území a někdo přeci jen občas někam vycestoval. Nebezpečí přišlo za nimi a
ohrožuje je přímo na jejich území a má v plánu expandovat. Navíc
nepřichází jen z divných a neznámých krajů. Také se ukazuje, že nedorozumění
mohou mít obyvatelé jednotlivých zemí i sami mezi sebou a najdou neshody i ve
vlastní vzájemné politice a dohodách.
Mnoho neshod může také pramenit
z rozdílných povah jednotlivých národů, jejich zvyklostí, hrdosti a nebo
prostě jen chuti jednotlivců se na situaci pěkně napakovat. Tohle měl autor tak
dobře zmáknuté, že nebyl vůbec problém pochopit, co při jednání na co narazilo
a proč nějaká kultura jedná tak, jak jedná.
Dílo je prostě nádherně čtenářsky
přístupné a komplexní. I když je psané celkem jednoduše, najdou se i vzletnější
místa a poetičtější způsoby uvažovaní. Záleží na té které postavě, která je
zrovna vypravěčem.
Takovou fantasy jako je Útok obrů je skutečně radost číst.
Doporučím ji nejen milovníkům žánru, ale i těm, kteří se podobným knihám spíš
vyhýbají. Není potřeba mít obavu z úplně nového světa. Díky způsobu
vyprávění a pečlivosti autora se do děje vpluje více než hladce.
Anotace:
Kevin Hearne svými Kronikami železného druida plně prokázal výjimečné vypravěčské umění. V Útoku obrů vytvoří vlastní svět se zcela novou mytologií. V úvodním svazku jeho nové trilogie se lidské říše otřásají v základech po krvavém a zničujícím útoku obrů, proti nimž snad neexistuje obrana… Vítejte v magickém světě hrůz a zázraků. V příběhu o odvaze a válce o holé přežití, v němž se osudy jednotlivých postav nejrůznějším způsobem proplétají a ve kterém se z obyčejných lidí stávají hrdinové a z jejich životů legendy…
6 komentářů:
Moc pěkná recenze. :) Kniha nevypadá vůbec špatně. Nejsem milovník fantasy knih, ale pokud říkáš, že je to pro takové čtenáře... určitě se po knize blíže podívám. :)
Tuhle knížku mám doma a zrovna včera jsem dumala nad tím, zda se do ní nepustit, nakonec jsem se rozhodla pro jinou, ale po tvé recenzi po ní určitě brzy sáhnu :)
Musím se přiznat, že když jsem poprvé zahlédla anotaci a název, napadla mě manga Shingeki no Kyojin, ale po přečtení celého článku musím podotknout, že tato kniha jde vlastní cestou. (Taky bych nemusela hledat všude mangu a mohla bych přestat být weeb.)
Jestli si mohu dovolit střelit predikci od boku: bard má sedmý kenning, a proto ho Dervan sleduje. Ok, teď musím zjistit, jak mimo jsem. N e ř í k a t, já si to zjistím sama.
Díky všem za komentáře a přečtení :)
Dívka s...: Už jsem ti to chtěla prozradit :) Každopádně příjemné zjišťování. já třeba někdy zkusím nějakou mangu. Zatím jsem tímto úplně nepolíbená.
Knižní svět: já jsem taky pořád dávala přednosti jiné. Obři jsou dost nepraktičtí ve velikosti a formátu na přenášení. Nakonec mi vyšla na svátky a ještě že tak, nechtělo se mi od ní odcházet.
TheMellory:zkus :) já si myslím, že by méně fantasy zaměřeným mohla sednout, i když začátek pro ně bude možná hůř pochopitelný. Ale dá se to. Jen nespěchat a nechat se vtáhnout.
Taky se mi to líbilo. Začátek byl trošku pomalejší na zvyknutí, ale byla jsem spokojená...
Díky za komentář a přečtení :) začátky bývají složitější, ale pak to stojí za to.
Okomentovat