Člověk nula

Autor: Anna Starobiněcová
Překlad: Adéla Koutná
Vydal: Kniha Zlín
Rok vydání: 2020
Počet stran: 376

Vítejte ve světě, kde smrt není! 

Všichni lidé jsou jednotkami Živoucího a je jich přesně tři miliardy. Neumírají, vždy jen podstoupí krátkou pauzu a znovu se zrodí jako nový člověk, nové dítě, ale stará duše. Po dovršení osmi let získá balíček dat, která odkázal sám sobě před pauzou a tak se dozví o svém předchozím životě. Pokud ho teda vůbec zajímají ti, co byli jím před ním. 

Všechno je jisté, stálé a neměnné.

Až do chvíle, kdy se narodí Zero. Dítě, které dosud nežilo. Nemá minulost, nemá inkód, nemá napojení na síť socio. Má jen strašnou zátěž do života – co s ním? 

Je nebezpečný? 

Co jeho narození přinese šťastnému a dosud neměnnému společenství Živoucího?

Anotace:

Po globální katastrofě se počet lidí na planetě ustálil na třech miliardách – a to doslova. Nikdo neumírá, pouze se po dokončení jednoho života reinkarnuje. Rodina a vlast nic neznamenají, společnost je globalizovaná a centrální mozek řídí její bezchybný chod a udržuje ji ve stavu permanentního štěstí. Každý systém ale jednou selže, a tak se narodí Zero, který se nikdy narodit neměl. Kdo je to? A co když je celý systém reinkarnací založen na lži?

…

Jsou šťastní lidé, kteří jsou ve stavu štěstí uměle udržováni? Nezhroutí se takový systém? Nezahyne sám na sebe?

Můj názor:

Příběh mi přinesl hodně otázek a podstatně méně odpovědí. To je ale v pořádku. Zrovna tyhle odpovědi totiž musí každý najít sám a u každého člověka budou nejspíš trochu jiné. Stejně jako reakce na způsob zpracování a na dvě roviny, ve kterých se příběh pohybuje.

Paní autorka své postavy představuje jednak ve fyzické realitě – v první úrovni. Tuto úroveň bez problémů zvládne každá žijící bytost bez ohledu na inteligenci – každý ze tří miliard lidí, kteří tvoří organismus Živoucího.

Další úrovně už se nacházejí ve vnitřním světě – v mozku lidí v takzvaném sociu, do kterého se připojují prostřednictvím nainstalovaného rozhraní přímo v mozku. Společnost, která je schopná udržet úrovně v sociu, se v první úrovni prakticky nevyskytuje, pokud není v práci a kromě nutného fyzického rozmnožování a „smrti“ – tedy vlastně pauze, protože Smrt není! Když tělo dojde na konec povolené doby pozemské pouti, je pauznuto a vědomí člověka se zrodí v dalším těle.

Poměrně rychle je možné si udělat obrázek o tom, co za společnost se v knize vyskytuje a o jejím základním uspořádání a „víře“. I když autorka nic nevysvětluje, je úvod zvolen tak, aby bylo všechno důležité postupně pochopeno z kontextu. Tento způsob umí patřičně ohromit a občas i zděsit, když člověk odhalí nějakou skutečnost, která mu nejdřív nebyla úplně jasná.

Organizace lidstva připomíná termitiště. Vše je řízeno centrálně, lidé žijí víc v sociu – virtuální několikaúrovňové síti – než v normálním offline světě (první úrovni). Je to prostě a jednoduše příjemnější a zábavnější. Jsou organizování v jednom velkém organismu – Živoucím. Všechno podléhá pravidlům od pracovního zařazení, rozmnožování až po smrt. Ale pardon – smrt vlastně není. Existuje jen pauza a následné znovuzrození mysli v jiném těle. Na Festivalech pomoci přírodě jsou zřízeny zóny pauzy, kde jsou lidi „pauzováni“ a zároveň zóny kde je přikázán fyzický sex, aby se počali noví lidé, kam se umírající jednotky přesunou. Počet lidí je stále stejný – nově narozený nahradí pauzanta. Každý má své pevně určené a neměnné místo. 

Totalita a kontrola jsou absolutní. Díky sociosíti jsou připojení lidé neustále manipulováni a baveni, aby si nestačili všimnout, že žijí v otroctví. Manipulace – tedy vlastně vzdělávání :) - začíná už od raného dětství, opět pomocí programů v sociu, které jsou dětem nahrávány. Uniknout z mašinérie nelze. O každém jedinci se ví a má vlastní přidělený kód – do chvíle, než se narodí Zero. Muž bez kódu, bez minulosti a bez možnosti snadné manipulace.

Jak bude takový jedinec reagovat na sociální vyloučení a nemožnost spojit se v sociu s ostatními kolem sebe? Jak budou ostatní reagovat na něj? A co jeho přítomnost způsobí?

Paní autorka to měla neskutečně dobře promyšlené. Povedlo se jí pěkně propojit realitu s prostředím socia a i když mi chvilku trvalo pochopit, jak všechno funguje, šlo to během první kapitoly. Možná bych uvítala trochu více informací o fungování fyzického světa. To jediné mi nebylo jasné. Jak funguje život mimo síť? Paní autorka rozebírala hlavně otázky Festivalu pomoci přírodě a do dalších aspektů fyzického žití moc nezabrousila. Pokud se tedy nejednalo o lidi žijící na okraji společnosti, kteří často ani nebyli schopni udržet víc než první úroveň nebo ani tu. Ve fyzičnu se také pohybovali pořádkové složky a vůdcové „úlu Živoucího“  takzvaná osmička. Ti jediní věděli…

Těžko zhodnotit dílo jako líbí/nelíbí – což je samo o sobě skvělé. Rozhodně je to ale kniha, na kterou jen tak nezapomenu. Zpracování bylo hodně netradiční, ale když jsem si zvykla, nevadí mi to. Věřím ale tomu, že se všem nemusí číst úplně dobře, protože přeskakování do prostředí socia je takové zvláštní. Čtenář se musí s postavami nořit do různých úrovní a to v podstatě zároveň bez výraznějších přechodů. Není to ale tak hrozné, stačí si všimnout, jak je příběh stavěný a pochopení se vynoří samo. Já si ale na podobné zvláštní věci dost potrpím, baví mě nad tím přemýšlet, takže mi vnoření zase tak dlouho netrvalo. Kniha se ale kvůli tomu nedá řadit mezi zrovna nenáročné a odpočinkové kousky, hlavně v prvních kapitolách to chce trochu pozornosti.

Námět je taky hodně k zamyšlení. Způsob, jakým tady společnost funguje, je při nejmenším strašidelný a při čtení místy vzbuzuje i špetku odporu, když člověk narazí na nějakou pasáž manipulace s postavami, která se jemu osobně příčí. A jsem si dost jistá, že každý si tam něco takového najde, ať už se bude jednat o nařizování způsobu života, povinné rozmnožování, neustálá kontrola, nemožnost nesdílet, nepodřídit se nebo dokonce odpojit ze sítě, nenápadná manipulace prostřednictvím socia, nucená délka života, zadržování nepohodlných jedinců v nápravných zařízeních… Je toho dost.

Jestli dílo snese srovnání s Orwellem, ptáte se? Podle mě jo. I když je v něm daleko víc modernějších prvků a stává se tak aktuálnějším, jde v podstatě o to samé – jen kontrola je důkladnější a šmírování vymakanější. Neschováte se ani ve vlastní hlavě. Základní bod je stejný. Absolutní nesvoboda zúčastněných lidí a co hůř v podstatě dobrovolná, neviděná a přijatá za normu. Prostě platí to, že lidé se nejpevněji drží okovů, které je spoutávají a za určitých okolností si nesvobodu raději ani uvědomit nechtějí. Vždyť je přeci tak příjemná a pohodlná.

Postava Zera byla podle mě velmi dobře vytvořená a zaujala mě od první chvíle. Hodně čtenářů bude asi od Zera očekávat něco jiného. Způsob jeho chování a přijetí situace, ve které se nacházel, mi ale přišlo velmi reálné a vytvořené s velkým pochopením pro fungování lidské povahy. Je velmi těžké být jediným žijícím tvorem na světě, který se odlišuje a postrádá spojení s ostatními. 

Zera se navíc pokoušejí využít jak zástupci Živoucího, tak „frakce rebelů“, která Živoucího považuje za monstrum a touží po osvobození. V Zerovi se to sbíhá a ten rozpor v něm je od začátku, kdy začíná poznávat život, začíná si přát a toužit až do chvíle, kdy pochopí. Vlastně mi ho bylo při čtení líto. Všechno to bylo daleko větší než on a nad síly jednoho osamělého člověka.

Kniha umí nádherně vtáhnout. Styl psaní napomáhá pocitu, že je člověk nalogován do života v sociu a tomu přispívá i jistý pocit zmatení, který to vytváří. Na začátku jsem si připadala, jako zrozená po pauze, která se snaží pochopit svět, který postupně objevuje na všech dostupných úrovních, aby na konci pochopila, že „Lžíce tu není!“ (Děkuji Matrixu, jiné přirovnání mě nenapadá :))

Knihu doporučím nejen milovníkům orwellovitých děl, ale i scifistům, kteří si v ní také najdou svoje. Díky zajímavě zachycené psychologii Zera a chování lidí v sociu (hlavně v části luxurie, kde si můžete plnit své nejen erotické sny), bude kniha zajímavá i pro ty, které baví zákoutí lidské mysli, složitost povah a různé psychologické kejkle. Jediné, co od knihy nečekejte, je odpočinek a čistá hlava po dočtení. Kniha zapůsobí a zanechá otázky ať chcete nebo ne.

Za e-knihu moc děkuji Palmknihám. Ukázku najdete zde a na stejném místě můžete knihu do čtečky také zakoupit.