Návrat do zátoky

 

U autorky už jsem si zvykla na nenáročný styl a hodně odlehčený příběh. Zdálo se mi to tedy jako ideální volba knihy na dovolenou, tedy na chvíli, kdy budu číst spíš po kouskách a tudíž potřebuji zapamatovatelnost děje a celkovost příběhu spíš moc nepohlcující, abych se dokázala odtrhnout, když bude třeba. A vůbec mi nevadilo, že jsem od autorky četla zatím jen vánoční příběhy. Byl čas se podívat i na opačný konec roku. Léto má konec konců taky slušný romantický potenciál :)

 

Anotace:

Život třicetileté Ruby plyne poklidně a předvídatelně: žádná dramata, žádné komplikace, žádní muži. A přesně tak to má ráda – rozhodně si nechce nechat znovu zlomit srdce. Všechno se ovšem změní, když se Ruby ozve babička, a požádá ji, aby se vrátila do Cornwallu a pomohla jí s kurzy keramiky v ateliéru u jejího přímořského domku. Návrat do zátoky sice oživí vzpomínky, na které by Ruby nejraději zapomněla, je ale odhodlaná udělat vše, co je v jejích silách, aby živobytí své babičky zachránila. Její úmysly však nezahrnují Gaba, přitažlivého majitele místního pivovaru…

 

…

 

Léto, příjemné prostředí, nová láska pro někoho, kdo si zaslouží trochu štěstí a samozřejmě šťastný konec… To je něco, co obvykle v knihách funguje docela dobře a když se to v knize vyskytuje, můžete si vsadit na příjemný a lehký příběh, který vrásky na čele a slzy do očí nepřičaruje.

V Návratu do zátoky se autorka rozhodla zahrnout ještě další důležité vztahy v životě. Hlavně šlo o vztah s otcem, který oba hrdinové neměli úplně ideální (hodně mírně řečeno) a z toho plynoucí komplikované vztahy k ostatním lidem. Je tedy jasné, že čistě jen o romantiku nepůjde. Důležitá a vážná témata jsou ale opravdu naťuknutá jen zlehka, jak to v romantikách bývá.

Ze čtení téhle knihy jsem žádné obavy neměla. Co se taky na tomto může pokazit. Snad jedině, kdyby postavy byly nesympatické. To ale není případ této knihy.

 

Hlavní postava příběhu Ruby byla docela úkaz. Autorce se podařilo stvořit prototyp upjaté a extra zásadové účetní. V dětství to neměla jednoduché a zůstala jí z něj extrémní nedůvěra k mužům a v podstatě vyhýbání se čemukoli, co by neměla plně pod kontrolou. Bohužel zrovna city a vztahy s druhými pod plnou kontrolou mít tak nějak z principu nejde :), což Ruby dobře ví a tak se jim prostě vyhýbá. Ukrývala se za svoje tabulky a čísla a nedovolila si věci, které jí dříve přinášely radost, kvůli tomu, že je sdílela s někým, kdo jí ublížil. Paradoxně tím trestala hlavně sama sebe a udržovala si život v odstínech šedi bez hezkých okamžiků.

Tahle její uzavřenost byla velkým tématem knihy a byla trochu škoda, že se to objevilo v romantickém a spíš jednoduchém příběhu, protože rozpracované do větší hloubky by to mohla být bomba – asi depresivní, ale bomba. Takto bylo nutno přistoupit na její povahu jako na fakt a moc se v tom nešťourat. Pak byla Ruby vlastně dobrou postavou pro příběh, ve kterém ten pravý princ vysvobodí princeznu zakletou ve věži jejích vlastních obav a nejistot.

Mělo to ale háček. Ruby byla tak moc zahořklá a nedůvěřivá vůči mužům a zaujatá trestáním otcovského bezpráví, že mi nebylo jasné, jestli si svého prince vůbec dokáže všimnout. Jasně, zlomené srdce bolí, ale jak chcete potkat toho pravého, když jste rozhodnutá nedat šanci vůbec nikomu a z principu mužům prostě nevěříte. Byla jsem přesvědčená, že chlap, který bude mít sílu tuhle obranu prorazit, bude minimálně svatý.

No naštěstí Gabe docela svatý byl. A na druhé štěstí měl doteď tolik práce a starostí s rodinným pivovarem a umetáním cestičky pro mladšího bratra, že ho žádná ženská zatím neklofla. Vlastně tedy klofla, jenže on byl (na rozdíl od Ruby) k některým lidem důvěřivý až moc a nechal si vztah pokazit. I u něj za problémy mohlo dětství. Trpěl výčitkami svědomí kvůli těžké nemoci svého bratra a měl potřebu ho neustále chránit.

Tenhle zásadní rozdíl mezi povahami hlavních postav mi přišel hodně zajímavý a místo, aby je rozdělil, je překvapivě spíš spojoval. Ona se od něj naučila více věřit lidem, kteří si to zaslouží a on vidět realitu toho, že mnozí si to prostě nezaslouží, i kdybychom obětovali všechno. Smutné bylo, že oběma vlastně nejvíc ublížili lidé, kteří jim měli být nejbližší, ale to tak nějak obecně v životě bývá.

Autorka přidala i v současných knihách dost populární vztah hlavní hrdinky s babičkou, což mi připadá obzvlášť milé. Rubyina babička byla energické a sluníčkově šťastné stvoření, které už (pochopitelně) našlo v životě své místo a schopnost vidět věci s nadhledem odžitých roků. Ve svém domku vedla kurzy keramiky, což bylo docela originální. Alespoň si tedy nepamatuji, že bych keramiku už v nějakém románu zachytila. Tím pádem se mi to hned zalíbilo, protože hrdinka byla tvůrčí novým, neokoukaným způsobem. Nemusí každý zpívat, hrát na něco nebo malovat. Jen kdyby si Ruby dovolila radost z tvoření prožít…

 

Důležitou součástí děje je dle očekávání to, jak si k sobě Ruby a Gabe hledají cestu a překážky, které jim autorka nahází pod nohy. A musím říct, že zde měla překážka potenciálně výbušný charakter. Vycházela přímo z Ruby a z jejího osobnostního nastavení. Štvala tím mě a nepochybuji, že kdyby postavy v knize byly opravdové, i ony by měly chuť si Ruby do života nepustit nebo aspoň omezit její vliv a vměšování se.

Pozor! Mírný spoiler:

Ruby se totiž domákla, že její nejlepší kámoška čeká dítě s někým z městečka, kde Gabe žije. A co čert nechtěl, ten někdo je Gabeovi hodně podobný. Je to tedy buď Gabe samotný a nebo jeho bratr. Každopádně ten onen dárce se k otcovství vzniknuvším při letním úletu nehlásí a vlastně ani o něm nejspíš ani neví. A Ruby je odhodlaná pohnat ho k odpovědnosti navzdory přání své kamarádky. Ohrožuje si tím tedy svůj vztah s ní, s Gabem a ještě i vztah Gaba s bratrem. Jenže Ruby jde za domnělou správnou věcí po stopě jako buldog. Jen na základě toho, že její vlastní otec byl nezodpovědný fracek, ale ona přes to stála o jeho náklonnost jako o nic na světě, předpokládala, že to bude mít – ne, že to musí mít – každý stejně. No překvápko! Nemusí. Jenže ona byla rozhodnutá, že dítě její kamarádky pozná svého biologického otce.

Konec mírného spoileru :)

Hrozně mi vadilo, jak se montovala do života lidem, kteří chtěli věci jinak a byli perfektně schopní se za sebe postavit sami – hlavně tedy své kamarádce. Naprosto nedokázala respektovat její rozhodnutí a i přes to, že měla svoje důvody, nedávalo jí to právo jednat po svém. Nerozuměla jsem její šílené umanutosti, při které riskovala i ztrátu kamarádky. Nejen tu. Byla ochotná si pokazit i nový vztah, jen když bude po jejím a vnutí všem svoje představy o morálce a o tom s kým a jak mají žít. I když morálně bylo asi všechno správně, skutečnost je často komplikovanější a neumím si představit, že by případným úspěchem dosáhla něčeho dobrého pro kohokoli ze zúčastněných. Svým způsobem bojovala za někoho tak, jak si přála, aby někdo kdysi bojoval za ni, místo, aby bojovala za sebe a svou budoucnost.

Za tuto zápletku autorce opravdu tleskám, protože to byl skutečný problém komplikující mezilidské vztahy a ne jen nějaká malichernost. Navíc tím dodala postavám hloubku a uvěřitelnost. Rubyino nezpracované trauma z dětství ji prostě očividně ovlivňovalo na každém kroku. Není ovšem potřeba mít obavy z nějakých přehnaných dramat nebo moralizování, které by narušilo odlehčený tón příběhu. Autorka se v tom do hloubky moc nevrtá, což je škoda, protože nápad je to opravdu dobrý.

Další zápletkou je lehce „detektivní“ záležitost s rodinným pivovarem. Gabe ho vede spolu se svým bratrem (či spíš bratrovy navzdory) a poslední dobou má problémy. V městečku řádí vandalové a zdá se, že na pivovar mají obzvlášť spadeno.

Takže super. Máme tu knihu, kde se kromě romantiky děje i něco jiného, vedlejší postavy mají své důležité místo a – fanfáry nebeské – nejde tu jenom o sex, který by trčel na každé druhé straně. Skutečně je tu jen lehká „bezprasárničková“ romantická linka.

 

Kniha je určená pro čtenáře, kteří právě takový jednoduchý romantický příběh chtějí, ale zároveň nestojí o naivní zápletky. Je psaná hodně přístupnou a nenáročnou formou a nekomplikovaným jazykem. Má to své výhody i nevýhody.  Jasnou nevýhodou stylu psaní autorky je značná průhlednost zápletky. Jak moc velká, ptáte se? Základní zápletku a vývoj vztahů mezi všemi postavami lze uhodnout mezi stranami asi tak 40 a 50. Klidně i dřív, pokud jste zkušenější čtenář. V tom případě vás slohová jednoduchost a dějová průhlednost může trochu nudit. Na druhou stranu tu máme výhody takového textu. Je ideální na odpočinek po něčem náročnějším, na dovču nebo na cesty do práce. Popřípadě pro ty, kteří čtou pravidelně kapitolu před spaním, což asi v únavnějších dnech děláme všichni :) Nic nezapomenete a když, tak do toho lehce vpadnete.

A autorka do svého příběhu vtáhnout umí a umí vystavět sympatie k postavám a zájem o ně. Na tom, jestli je vám jasné, kam se děj ubírá a kdo je padouch, tedy zase tolik nezáleží. Čtení „ashkroftovek“ je prostě příjemná záležitost :)

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Návrat do zátoky najdete tady.

 

Další knihy autora na bloGu:

Vánoce na skotském hradě, Vánoce ve skotské vesničce

 

O knize:

Autor: Donna Ashcroftová

Překlad: Lucie Libovická

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2025

Počet stran: 296