Slyším tě všude

Autor: Connie Willisová
Překlad: Drahomíra Michnová
Nakladatel: Metafora
Rok vydání: 2017
Počet stran: 504

Anotace:

Svižně napsaný příběh od známé autorky Connie Willisové se odehrává se v blízké budoucnosti, kdy bude možné, k nepřetržité komunikaci a dostupnosti přes sociální sítě, i neustálému vylepšování technologií, podstoupit operativní zákrok, který propojí partnery tak, aby vnímali pocity a myšlenky druhého.

Právě to nabídne Briddey Flanniganové její přítel Trent namísto zásnubního prstenu. Briddey je nadšená, vždyť EED zákrok prohloubí jejich vzájemnou lásku a umožní jim dokonalé souznění. K zasnoubení má dojít po úspěšném navázání spojení po operaci. Briddey navíc doufá, že se tím konečně dostane z dosahu přílišné péče a starostlivosti své irské rodiny. Jenomže věci se nakonec nevyvinou přesně podle plánu. Po probuzení z narkózy čeká Briddey překvapení: k propojení sice došlo, ale zcela jinému, než předpokládala.

Od té chvíle se rozjíždí napínavý a vtipný příběh, který převrátí Briddeyin dosavadní život naruby a dovede ji k zásadnímu přehodnocení pohledu na lidi kolem sebe.

Můj názor:

Ke knize jsem se dostala pár dní před tím, než vyšla díky nabídce nakladatelství Metafora, po které jsem doslova skočila. Téma bylo velice lákavé. Moje zvědavost našponovaná na nejvyšší míru a očekávání v pravdě obrovská. Paní autorka navíc není na poli fantastiky a scifi žádný zelenáč, což dokazují i ocenění, které za své knihy nasbírala. 

Říct, že jsem se těšila na čtení by bylo slabé slovo… :).

Představte si, kdyby bylo možné, jen díky nepatrnému zákroku v mozku – rutinní operaci – vnímat emoce vašeho partnera. Jak skvělá by musela být komunikace a život, kdybyste v každém okamžiku věděli přesně, co váš partner cítí. A teď si představte, jaký průšvih by mohl nastat, kdyby se při operaci něco nepovedlo…

Přesně na tento zákrok, takzvané EED, se těší hlavní hrdinka knihy Briddey Flanniganová. Její přítel a kolega z práce Trent, se kterým chodí poměrně krátce, jí navrhl, aby si nechali EED udělat – no zásnubní prsten to zatím není, ale Briddey je i tak nadšená. Vždyť co může být lepšího, než sdílet s partnerem nejniternější pocity a touhy? Může snad být větší důkaz lásky? Její rodina má ale trochu jiný názor na věc a snaží se jí to rozmluvit. Kupodivu názor rodiny sdílí i podivný člověk z výzkumné dílny ve sklepě firmy Commspan, C.B. Schwarz. Briddey i Trent pracují také v Commspanu a protože je firma zaměřená na komunikaci a komunikační systémy, šíří se tu i šeptanda rychlostí blesku. Kolegyně a kolegové drbou o jejím EED s Trentem jako slepice a Briddey už má toho pronásledování dost, takže souhlasí s návrhem Trenta, aby si nechali EED udělat tajně…

Už od začátku bylo jasné, že soukromí a klidu si hlavní hrdinka moc neužije. Její rodina byla totiž dost všetečná a lezla jí do soukromí naprosto bez ohledu na její přání. Do toho stresy v práci a řeči kolem EED a taky ten Schwarz – prostě děj od začátku nasadil slušné tempo, ihned po té, co mě paní autorka důkladně seznámila s postavami.

Opravdu jsem si oblíbila většinu postav. Byly skvěle napsané a všechny něčím výrazné, takže se dalo krásně rozlišit kdo je kdo a poznat, jak bude pravděpodobně dále reagovat. Zdálo by se, že to může být na škodu, ale paní autorka umí překvapit a i do osobností svých postav si zasadila pár nečekaných prvků. Briddey byla milá, praktická a rozumná bytost. Z celé rodiny jako jediná neměla žádnou „podivnou“ odlišnou vlastnost. Co mi na ní trochu vadilo, byla její neupřímnost k rodině, neschopnost stanovit si hranice a říct jim upřímně, co jí vadí. Místo toho se nechala zapírat a vyhýbala se jim. Chápu, že byly otravné a občas náročné, ale trocha komunikace a empatie by to spravila… a jsme zase u toho EED :). V podstatě jsem při čtení chápala, co na tom může být pro lidi zajímavé.

Kupodivu jsem měla ráda i rodinu Briddey, i když mi občas dámy lezly na nervy. U některých bylo „všetečná“ slabé slovo a Briddeina sestra Mary Clare byla vyložená stalkerka. To jak extrémně dusila a špehovala svoji dceru Maeve mi hodně vadilo. Druhá sestra Kathleen byla tak trochu smolařka na vztahy, to jak se snažila za každou cenu vzdorovat dohazovačským snahám tety Oony. Skvělá byla teta Oona, i když také poměrně svérázná. Líbilo se mi její lpění na irské tradici rodiny, i když do Irska nikdy nestrčila ani špičku nosu. Nečekaně brzo jsem si našla i svého blbečka. Tuto roli vyhrál přítel Briddey, Trent. Vadil mi od začátku, nebyl mi sympatický, působil na mě jako všemi obletovaný bárbiňák, krásný, skvělá partie a nudný – v tom jsem si rozuměla s tetou Oonou :). A Schwarz, ten byl prostě svůj.

Díky velkému množství přímé řeči mezi těmito zajímavými postavami text doslova sprintuje kupředu. Vůbec jsem si nestačila všimnout, že kniha má přes 500 stran. Ten zběsilý proud je občas téměř stresující, ale přesně v těch správných chvílích. Jsem tedy přesvědčená, že právě tak to paní autorka zamýšlela a mně to pomohlo dokonale se vcítit do hlavní hrdinky. 

Od chvíle, kdy Briddey absolvovala onen magický zákrok EED, byla paní autorka doslova nezastavitelná a na každé stránce mě zásobila akcí a nečekanými zvraty. Dokonce zde byla i velmi jemná a nenásilná romantická linka, která sice nebyla úplně nepředvídatelná, ale i tak se mi líbila. Asi si prostě potrpím na „prince na bílém koni“. Paní autorka dokázala být i vtipná, takže jsem se občas zasmála. Hlavně ale byla nesmírně přesvědčivá a dokázala mistrně vylíčit Briddeynu paniku a strach po operaci, která dopadla trochu jinak, než měla. Napadl mě kdejaký způsob, jakým se operace mohla nepodařit, ale ne ten, který nakonec paní autorka využila.

V příběhu není žádné zbytečné natahování, ale ani nic odbytého a nedostatečně vysvětleného nebo popsaného. Zkušenosti paní autorky jsou znát jak v celkovém plynutí příběhu, tak u charakterů postav.

Kniha patří do toho druhu, který je poslední dobou celkem viditelný a i já ho s oblibou vyhledávám – zabývá se totiž otázkou současné komunikace za pomocí moderních technologií, sociálních sítí a přidává si k tomu malinko scifi pohled na věc a lehce detektivní zápletku. Že by si autoři knih všimli, jak extrémní podobu dostává současná komunikace? Jak moc je člověk online, jak sdílí své soukromí a jestli má vůbec ještě soukromí nějakou cenu a člověk právo nekomunikovat a nesdílet a být někdy jen sám se svými myšlenkami, aniž by byl považován za divného? Toto jsou otázky, které mi při čtení naskakovaly v hlavě. Samozřejmě se také objevil úhel pohledu z finančního hlediska – kolik se na podobné technologii, jako je EED, dá vydělat, bez ohledu na následky. Lidi jsou hloupí, dobrovolně se vzdají svého soukromí a práva na vnitřní pocity a myšlenky a chytrolíni na tom nasekají prachy – vše samozřejmě v rámci pokroku pro dobro lidstva.

Celkově tedy ráda říkám, že mě kniha nezklamala. Čtení jsem si opravdu užila, i když jsem se moc nevyspala. Bylo totiž docela těžké v některé chvíli čtení přerušit, když se toho zrovna tolik dělo a dělo se pořád. Myslím, že se Metafoře podařil dobrý počin a doufám, že ještě nějaké knihy od paní autorky přinesou.

Kniha sedne čtenářům, kteří mají rádi při čtení trochu neobvyklejší zápletku, i když ve své podstatě nijak zvlášť složitou. Pokud máte rádi scifi a fantasy, určitě ji zkuste. Nemyslím si však, že by zklamala i ostatní čtenáře, stačí jen mít chuť na příjemné čtení.

Za poskytnutí recenzní e-knihy a za možnost číst knihu o dva dny dříve, než ostatní :) moc děkuji nakladatelství Metafora. Knihu v papírové podobě můžete pořídit tady.

P.S.: překvapuje mě, jak se o knize hrozně špatně píše tak, abych nevyzradila nic podstatného :) Zdá se totiž, jako by podstatné bylo úplně všechno.