Temná hrdinka - Večeře s vampýrem

Autor: Abigail Gibbsová
Série: Temná hrdinka
Rok vydání: 2013
Nakladatel: Knižní klub
Překlad: Jana Jašová

Anotace:

Vzrušující paranormální román zasazený v Londýně a zalidněný nezapomenutelnými postavami, mezi nimiž se rozvíjí navzdory okolnostem něco jako láska... Když Violet Leeová cestou z večírku narazí na okouzlujícího a přitom děsivého vampýra Kaspara Varna, začne tak pro ni nebezpečná dobrodružná cesta, jakou si nedokázala představit ani v nejdivočejších snech. Vzájemná přitažlivost mezi Kasparem a Violet se nedá popřít a zdá se, že nedokážou odolat své touze - ale za jakou cenu?

Můj názor:

Temná hrdinka byla opět úlovkem z Levných knih a ke mně se dostala především díky své hezké a výrazné obálce – jasný důkaz, že dobrá obálka je důležitá a práce grafika se nemá podcenit. Dle anotace jsem předpokládala, že půjde o upírovskou oddechovku, nic moc světoborného, zhruba srovnatelného se Stmíváním.

Předem je nutno zdůraznit, že slečně autorce bylo v době psaní knihy patnáct let a na výsledném díle je to maličko poznat a to nemyslím nijak ve zlém. Dílo bylo původně publikováno na blogu a až po velkém čtenářském zájmu se dočkalo knižní podoby. Hned od začátku se zdálo, že slečna Gibbsová četla nejen zmíněné Stmívání, ale i Nástroje smrti a Vampýrskou akademii a možná další díla, která jsem zase nečetla já :). Inspirace je celkem vidět, jenže je otázka, co se dá na poli romatických upíráren vymyslet, co už vymyšleno nebylo. A navíc slečna autorka vůbec nepíše špatně a kniha, pokud je brána jako nenáročná oddechovka se čte hezky. Na tak mladou autorku má slečna Gibbsová zajímavý styl a bohatou slovní zásobu a i když se občas nějaké to klišátko mihne, není vůbec žádný důvod jí to jakkoliv vyčítat, protože jako celek je příběh dobrý a čtivý.

Autorčin svět je poměrně zajímavý. Skládá se z devíti dimenzí, které jsou téměř totožné. Ve všech žijí lidé a nějaký druh Temných bytostí. V příběhu poznáme dva z nich – Vampýry z druhé dimenze a Čaromocné z první. Mezi dimenzemi je možné se pohybovat, a všechny spolu politicky spolupracují v rámci rady Interu, ve které zasedají zástupci Temných bytostí. Na základě uzavřeného paktu Terra nesmí temní ubližovat lidem. Politika v knize byla vůbec zajímavě propracovaná, žádné nelogičnosti, žádné skřípačky, klobouk dolů před slečnou autorkou :). A abych nezapomněla: samozřejmě v každé dimenzi žije nějaký druh lovců, kteří jdou Temným po krku.

Hlavní hrdinkou a spoluvypravěčkou děje je dívka, Violet. Co mě na ní zaujalo, jsou neobvyklé oči – proč nemůže mít hrdinka normální oči? Co je na nich špatného? Tahle je má fialkové – copak to je barva pro oči? No nic :). Jednoho krásného… noci, se stane svědkyní hromadné vraždy v Londýně, kterou spáchá Kaspar a jeho vampýrská partička a protože nechce nechat svědka, je Violet unesena na jejich sídlo Varnley a stává se rukojmým. Pochopitelně jsou jí nejdříve všichni odporní ale postupně odpor slábne, jak se zamiluje do… jednoho z vampýrů (klíšátkó:)). Situaci komplikuje to, že je dcerou vysoce postaveného lidského politika, který vampýry těžko snáší a diplomatická situace je tedy Violetiným únosem hodně vyhrocená. Hlavní hrdina muž, či spíše vampýr Kaspar, je princ a následník trůnu a chová se jako idiot (pink sem klišátko :)), alespoň tedy zezačátku. Je to mizera, který střídá holky jako ponožky (pink další klišátko). Taky se střídá s Violet při vyprávění, i když jeho úhly pohledu nejsou tak zajímavé jako její.

Některé dialogy v knize byly trochu nepodařené, ale bohatě to vynahrazovala zajímavá slovní zásoba a pěkně vykreslený příběh. Violet byla občas drzá a vtipná a to se mi na ní líbilo :). Jediné, co mi lezlo na nervy a to dost byl výraz „zavřísknout“. Violet zavřískávala v jednom kuse. Co je špatného na tom, kdyby občas prostě ječela, vykřikla nebo dělala cokoliv jiného, jen by mohla přestat zavřískávat :). Milostný trojúhelník mi tentokrát nevadil, protože nebyl zbytečně natahovaný ani přehnaný. Violet se rozhodla poměrně rychle a netahala ani jednoho z pijavek za fusekli nijak dlouho. Upíři nebyli nesmyslně vege, byli takový víc přirození, prostě upír pije krev z lidí a občas někoho zabije – nomálka, ne?. Celkově nepůsobili tak moc emo jako ve Stmívání. A žádný se netřpytil a nebyl dokonalý klaďák. Dokonce ani romantika nebyla taková tak klasická, lacině románková, ale naopak byla místy dost syrová a popisy některých scén poměrně žhavé :). Slečna autorka se nevyhýbala ani mírně brutálnějším scénám, ale jsme přece mezi upíry, tak se s nějakou tou kapkou krve musí počítat (že by četla i Anitu Blake? :)). Bohužel jsem moc nepochopila, v čem spočívá význam Hrdinek, ale necháme se překvapit v dalších dílech :). Protože toto je opravdu zajímavá část, kterou se kniha odlišovala od jiných.

Trošku (v rámci možností) se k tomu rozepíšu: kdysi dávno předpověděl věštec příchod devíti Hrdinek, které napraví vztahy mezi Temnými bytostmi a lidmi. Doba Hrdinek právě nastala. V první dimenzi – ve světě Čaromocných, se objevila první z nich, která má najít a shromáždit ty ostatní. Víc bohužel nevím :), protože nebylo zatím o moc více prozrazeno. Na konci knihy budeme znát dvě z Hrdinek.

Kniha byla v lecčem dost předvídatelná, ale to vůbec nevadilo tomu, abych si čtení maximálně užila a příjemně si u ní odpočala. Bude se určitě líbit fanouškům Stmívání a možná i Vampýrské akademie. Opravdu byla překvapivě dobrá a v lecčem originální. Doufám, že vyjde více knih než dva díly, které už mám (v Levných knihách stále k dostání :)).