Spratek

Autor: Steven Erikson
Rok vydání: 2016
Nakladatel: Talpress
Překlad: Dana Krejčová

Anotace:

„Toto jsou cesty hvězdné lodi SHL Spratek. Jejím úkolem je vyhledávat nové světy, na něž by se dala zapíchnout terránská vlajka, daly by se podmanit a v případě potřeby na nich vyhladit veškeré životní formy, odvážně vyhodit do -"

Ano, vydejme se s ne zrovna bystrým, zato nesmírně sebevědomým kapitánem Hadriánem Sawbackem - jenž se povážlivě, ale ne tak docela, podobá jistému Jamesi T. Kirkovi - a jeho posádkou složenou z krásných žen, nepříliš schopných mužů a nafukovacího doktora na palubě hvězdné lodi třídy Vpřed Spratek, na řadu bezstarostných, téměř katastrofálních a neskutečně bláznivých dobrodružství „nekonečnou rozlohou mezihvězdného prostoru"... Autor oceňované Malazské Knihy padlých převedl svou celoživotní lásku ke Star Treku do chytré, vynalézavé a ohromně zábavné knihy, v níž lidstvo zkoumá vesmír pro dobro všech druhů, přičemž se se svou vyspělou technikou chová jako slon v porcelánu. Spratek není pouze vtipnou parodií, ale také láskyplně nactiutrhačnou poklonou celému žánru rozmáchlých vesmírných dobrodružství.

Můj názor:

Tentokrát jsem se rozhodla navštívit ve svých čtenářských toulkách hluboký a nekonečný vesmír s posádkou lodi Enterprise… eee, vlastně chci říct Spratek. Na knihu mě nalákala recenze, kterou jsem přečetla kdesi v síti internetu a dle ní jsem usoudila, že by se mohlo jednat o docela vtipný literární počin.

Kniha pana Stevena Eriksona je parodií na Star Trek a tak jsem měla poměrně vysoké očekávání stran toho, jak moc vtipná vlastně bude. Očekávala jsem výbuchy mocného smíchu a ty se tak úplně nedostavily, nicméně ano, nakonec jsem se i zasmála. Ze začátku jsem byla hodně rozpačitá hlavně z kapitána lodi Spratek – Hadriána Alana Sawbacka. Na první dojem se jednalo o mačistického, namyšleného blba a lehce sociopatického šílence… vlastně i na druhý pohled. Ale zvykla jsem si na něj a zdálo se, že jeho hňupství časem trochu polevilo. Nabízela se ovšem zajímavá souvislost mezi jménem lodi a mým názorem na kapitána :), ale to jen tak na okraj.

Při úvodním představení členů posádky jsem měla trochu zmatek ve jménech, hlavně dámy se mi pletly. To se však časem srovnalo, nejspíš to představování vzal pan autor trochu moc hopem. Na první přečtení jsem si však zamilovala úžasného Belkriho doktora Printlipa, který se při mluvení roztomile vyfukoval. Belkriové jsou totiž rasa, co vypadá jako velký, růžový a rukatý nafukovací míč na trojnožce se svazečkem očí navršku. Chci domů Belkriho! :)

V průběhu první kapitoly, když mě pan Erikson utloukal představováním posádky a podivným smyslem pro humor, kterým oplýval kapitán „Haddy“ Sawback, jsem přemýšlela, jestli jsem tentokrát nesáhla vedle, ale nakonec jsem zjistila, že způsob humoru pana autora je vlastně docela vtipný.

Příběh začíná „spuštěním“ zbrusu nové vesmírné lodi Spratek do nekonečných vln širého vesmíru. Kapitán Sawback už od svého nástupu do velicí místnosti dává najevo, že úkoly od admirála hvězdné flotily mu nelezou ani do paty a ihned začíná uplatňovat své poněkud zvláštní pracovní postupy typu „vlítnem tam a uděláme bordel“. A rozhodně nehodlá respektovat žádné nadřízené (a vlastně ani podřízené). Nikdo nechápe (ani já :)) jak mohl projít náročnými testy a získat velení na své první lodi, nicméně je odstartováno a začíná vesmírná katastrofa. Spratek se pouští až na okraj známého vesmíru a za něj. Posádka se setkává s různými životními formami, což je zdrojem nekonečných vtipů a narážek na Star Trek. Pravá legrace začíná v momentě, kdy je loď napadena umělou inteligencí, která si říká Tammy a tato UI převezme počítačový systém lodi a začne do všeho kecat. Kupodivu si celkem dobře rozumí s Hadriánem.

Všechny vesmírné trable, do kterých se dostanou, ať už náhodou nebo díky velení Sawbacka  se nakonec vždycky vyřeší v podstatě sami a pochopitelně se jedná o naprostý úspěch :). A v průběhu mezidruhových galaktických potyček a výsadků na neznámé planety, dochází k situacím, u kterých jsem se opravdu dobře bavila.

Od pana autora jsem bohužel žádnou další knihu nečetla, takže nemohu posoudit Spratka vzhledem k jeho ostatním dílům. Můžu ale říct, že má rozhodně zajímavé nápady, nebojí se být třeskutě vtipný a místy i lehce nechutný a rozhodně se nebojí zarýpat si do kolosu, jakým Star Trek jsou. Ačkoliv byly příhody posádky lodi spratek sem tam neuvěřitelně šílené (planeta Koťátek), bylo vidět, že pan Erikson má své postavy a světy dobře promyšlené. Mohl sice něco více rozvést, ale nejspíš by to bylo už jen zbytečné natahování. Takto zůstalo dost prostoru pro moji vlastní představivost.

Hold musím složit také paní překladatelce za to, jak se vyrovnala se „slovy, která neexistují“ :) kupříkladu výraz močimistr si tedy rozhodně dohledám v angličtině :).

Kniha je ideální jako odpočinek, ale zdaleka bych nesouhlasila s anotací, že je vhodná pro fanoušky Star treku, nebo případně jen pro ty, kteří si neberou rýpání do jejich oblíbených hrdinů moc osobně. Protože se nejedná o nijak náročné čtení a dílo neklade extrémní nároky na pozornost čtenáře, byla kniha milým společníkem na dlouhou cestu vlakem.

Za recenzní výtisk (a příjemný čtenářský relax) děkuji Palmknihám. Knížku do vaší čtečky si můžete koupit zde.