Pro knihu jsem se tak úplně nerozhodla, ale to neznamená, že bych ji číst nechtěla. Jen jsem si říkala, že její čtení přesunu na později. Když mi ale dorazila jako nečekané, leč velmi milé, překvapení spolu s krabicí plnou úžasně vybraných drobností s knihou tematicky sladěných, rozhodla jsem se, že si i přečtu hned. Protože když už byla doma, příběh mě lákal. První díl u mě nedopadl vůbec špatně, tak jsem byla zvědavá, jak bude autorka šikovná v pokračování.
Anotace:
Zlomení kletby stálo Hannu život – tedy aspoň na
chvíli, protože Lucifer svou prozíravostí obelhal smrt a přivedl ji zpět mezi
živé. Nic však není takové jako dřív. S návratem vzpomínek na minulé životy
skončila léta milostivé nevědomosti. Lapená mezi Nebem a Peklem se Hannah snaží
přijít na to, kým vlastně je, ale odpovědi nepřicházejí
snadno. A přestože Luciferovi nedokáže jeho násilný čin jen tak odpustit,
přitahuje ji příliš silně na to, aby mu mohla odolat.
Kletba je možná zlomená, ale vzpoura zuří dál. Hannah musí
dostát svému osudu – stát se Luciferovou temnou královnou a čelit zlu, které se
snaží je navždy rozdělit.
...
Knihu bych hned na začátku shrnula jako opravdu velmi nenáročnou fantasku pro začínající čtenáře, kteří se nepotkali ještě téměř s ničím, co by výrazněji za něco stálo. A nechápejte mě špatně – to není žádný odsudek. Každý někde začínáme :) a já jsem zrovna z těch čtenářů, kteří si nenáročnou knihu užijí rádi. Vlastně mě tohle dílko i celkem bavilo, jenže mě na tom i dost věcí nesedlo a jako celek zanechala kniha dojem spíš vlažný. Pokud bych to měla přirovnat k autorčině předchozí sérii, stalo se mi přesně totéž. První díl mi sedl, včetně stylu psaní a jak se měl v druhém příběh rozvinout, všechno se pokazilo.
Tak to bylo shrnutí a teď podrobněji :)
První díl této luciferovské série se mi četl celkem hezky. Nebylo to nic složitého ani extra vypilovaného, ale bavilo mě to a užila jsem si to. Svět nebyl extra propracovaný a vyprávění spíš stručné a klouzající po povrchu, ale u prvního dílu to stačilo a vůbec to nevadilo. U druhého dílu to ovšem říct nemůžu. Tady budování světa a intenzita vyprávění nestačilo ani náhodou. A největším prokletím knihy je opět délka, která naprosto nemohla pojmout tak velké sousto, jaké si autorka svými dobrými nápady ukousla.
U druhého dílu se bohužel ukázala v celé nahotě autorčina slabost v rozvíjení prvotního zajímavého nápadu a hloubce popisů. Bylo to trochu, jako když pejsek a kočička peče dort. Najednou z příběhu, kdy obyčejná holka přijde za Luciferem, se stává bláznivý mišmaš všeho možného. Andělé, démoni, staří bohové, všemožná i nemožná stvoření, která jsou všude jinde – upíři, draci, chrliči, vlkodlaci, severská i biblická mytologie. Vážně v takto tenké knize by méně bylo nejspíš více. Autorka vecpala na stránky tolik zvratů, že jí na každou událost – tedy na komplikaci, průběh i vyřešení problému – zbyla tak stránka dvě a to v tom lepším případě. Takový spěch navíc vymazává z knihy něco důležitého – emoce. Děj se pak stává jen souhrnem suchých (a stručných)popisů akcí a nevěrohodných vztahů mezi postavami, které se nerozvíjejí (ani vztahy, ani postavy) a to je prostě průšvih.
Na začátku například byla hlavní hrdinka naštvaná na Lucifera – a z dobrých důvodů, podotýkám. Jak dlouho jí to vydrželo? To se raději ani neptejte. Ale když on je tááák přitažlivý! A touha je silnější než vztek, byť oprávněný. A tak to šlo se vším. Jakákoli postava zaujala nějaký postoj – na následující stránce bylo po všem a chovala se, jak bylo dle autorky třeba, prakticky vždy úplně opačně, než před odstavcem. Někdo zradil – na následující stránce došel „prozření“ a napravil chybu. Aniž by vůbec dostal pořádný důvod pro zcela zásadní názorovou otočku a proměnu osobnosti.
Přitom nápady a zápletky mi připadaly skvělé a s dobrým potenciálem a v ději byly okamžiky, které mě fakt bavily, a kdy jsem si říkala, že to opravdu stojí za to. Ale zpracování prostě nestačilo. Jediný bonus toho, že příběh je doslova nacpaný zvraty, je ten, že se hůř odhaduje, kam se vše bude ubírat. Nikdy totiž nevíte, co všechno autorka ještě „do těsta“ hodí. Čím vás zaujme… a nakonec zklame neschopností s nápadem pořádně pracovat a dát ději čas se rozvinout.
Další obří problém jsem měla s hlavní ženskou postavou. Z něčeho, co vypadalo ze začátku nadějně, se vyklubala typicky Mary Sueovsky odrazující hrdinka, která by byla uvěřitelná tak možná pro jedenáctiletou holku, která čte první knihu tohoto typu. Záblesky sympatií k Hanně mi zůstaly, ale její osobnost se postupně rozpadala, či spíš rozplizávala. Ano, chápu potřebu vývoje, chápu i nutnost reagovat na minulost, kterou se hrdinka dozvěděla. A její reakce vlastně vůbec nebyly špatné, spíš naopak. Kdyby zůstalo jen toto, bylo by to dobré Jenže ne!
Hannah už nemohla zůstat jen převtělenou Evou, to by totiž nebyla dost hogo fogo. Pchá, aby zůstala jen člověkem mezi tolika mocnými stvořeními a fungovala dál jako člověk a zajímavá postava se zajímavým konfliktem a omezeními vůči ostatním postavám okolo, se kterými by musela fungovat. Autorka jí prostě musela dát nějaké ty síly a stvořit z ní hrdinku vpravdě marvelovskou – rozuměj přesílenou, naivní ženskou, které se fandit prostě nedá. Dobré záblesky měla, když se jí vracely vzpomínky a ona si uvědomila některé rodinné aspekty svých předchozích životů. Přitom by mě hrozně bavilo, kdyby zůstala tak trochu obyčejnou – ale ne. Musíme mít anděla, musí mít křídla a musí mít extra schopnosti, které se naučí zvládat jen tak mezi dvěma zívnutími. Co teda na téhle Lady Marvel mělo zůstat ještě zajímavého? Proč jsem měla fandit někomu jako ona?
Lucifer nám ve druhém dílu trochu změkl. Z pána pekel a démonů nám autorka udělala podpapučáka, který nedokáže potrestat ani očividnou zradu, protože jsou mezi ním a zrádcem osobní vazby. Jako cože? Ten člověk zradil všechny, včetně milované ženy, a ohrozil doslova bezpečnost světa a ono mu to projde? A proč? Protože Hannah věří, že je v něm dobro a zaslouží si nové a nové šance? Vždyť zradil už tolikrát! Ale tak Hannah to chce, tak Luci to udělá, protože z nepochopitelného důvodu najednou bez ní rozhoduje horko těžko. Možná při lepším propracování postav a vztahů bych to pochopila i já, ale takto ani náhodou. Divím se že Luckovi – pantoflíkovi zůstal vůbec nějaký respekt u podřízených démonů.
Jiskření mezi párem dosáhlo absolutně nulových hodnot. V důsledku toho mi bylo čtení sexu mezi těmi dvěma extra nepříjemné a prostě jsem ty pasáže přeskočila. Celý jejich vztah stál na osudovém poutu a neodolatelné přitažlivosti. Kde to ale bylo? Dostala jsem prostě řadu akčních zápletek, pak teda přišla chvíle, kdy spolu skončí v betli a pak zase akční zápletky. Působilo to, jako by si autorka odškrtávala položky v nějakém obsahu nebo osnově, kterou si připravila předem. Žádné napětí ani spontánnost nebo jiskry. V prvním dílu to mezi nimi ještě bylo, ale tady už se s tím nikdo nenamáhal, prostě patřili k sobě, osudovka, znáte to, tak proč se s tím nějak snažit pracovat.
Zajímavý tu zůstal boj o moc a kletba. Tento nápad mě pořád baví a zase až tak mi nevadilo, že se autorka rozhodla do děje zaplést čtyři jezdce apokalypsy. Nemyslím si ale, že autorka se stylem psaní „rychle rychle ať to sviští a hlavně neřešit detaily“ je schopná takovou zápletku ukočírovat tak, aby dávala smysl. Osobně si myslím, že se jí příběh časem rozsype pod rukama právě kvůli stručnosti a bohužel taky plytkým postavám. Každopádně zapojení Moru a Války do děje mě rozhodně zaujalo, a pokud lituju, že v příběhu pokračovat nebudu, je to právě kvůli této zápletce.
Přitom si fakt nemůžu stěžovat na to, že by se kniha špatně četla. Tím, že se tam pořád něco děje, přidávají se nové potíže a zápletky a postavy nemají ani chvilku klid. Než vám tedy dojde, že zápletka ve scéně je plytká, už je po ní a následuje další. Takže čtení mě vlastně bavilo, protože pořád poutalo pozornost něco jiného. Po dočtení ovšem bohužel nemohu příběh označit za nic víc, než průměrný spotřební románek. Přečteš, zapomeneš.
Protože se mi už u druhé série této autorky stalo totéž, musím bohužel konstatovat, že s ní pokračovat nebudu. Autorka má dobré nápady, ale očividně jsme si spolu nesedly moc dobře. Její styl psaní mi zkrátka sedí pouze v prvních dílech sérií a přestává mi vyhovovat, když se má příběh rozvinout.
Vůbec nepochybuji, že série má své fanoušky, kterým přesně tohle vyhovuje. A nic proti! Knižní trh je naštěstí dost bohatý, aby každý našel to svoje, co mu vyhovuje a má rád. Pokud jste se zrovna vy v autorce našli, dobře pro vás a přeju, ať se vám líbí i další díly.
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Knihu najdete zde a samozřejmě i první díl celé série.
O knize:
Autor: Elizabeth Briggs
Série: Na přání Lucifera (2. díl)
Překlad: Jana Michalcová
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)
Rok vydání: 2025
Další knihy autorky
na bloGu:
Žádné komentáře:
Okomentovat