kniha měsíce -listopad 2025
Když jsem viděla v nabídce obálku knihy a název, okamžitě jsem tušila, že knihu musím mít. Někdy to prostě tak sedne, že na první pohled vím… O to víc mě potěší, když se kniha při čtení opravdu ukáže být trefou do černého.
Anotace:
Mallory je úplně normální holka, která miluje
knížky o konících a v žádném případě nevidí mrtvé lidi. No dobře, tak vidí, ale
psst, je to tajemství. Když se z ní za záhadných okolností stane sirotek, ujme
se dívky její podivínská teta Lilith. Ta bydlí na starém, strašidly a kletbami zamořeném hradě, který kdysi patřil zlotřilé čarodějnici,
jejíž duch teď spřádá plány na návrat do říše živých. Je na Mallory a jejím
nečekaném průvodci světem magie – užvaněné a parukami posedlé lebce Prašivci,
aby jí v tom zabránili…
…
Když jsem si o knihu psala, vůbec jsem netušila, jak dobré čtivo se mi dostane do rukou. Čekala jsem lehce zábavnou a svěží dětskou knihu a dostala jsem ji. A k tomu ještě hodně navíc. Trochu příjemného strašidelna, napínava a opravdu zajímavý námět na novou hrdinku – nekromantku, která musí své schopnosti teprve přijmout (protože jsou velmi nechtěné) a naučit se je používat. Zároveň už v tuto chvíli musí čelit zlu, tak říkajíc ze stejného magického oboru, které jí jde po krku a má v plánu ji využít pro vlastní cíle. Mělo to pro mě tak trochu náboj prvního dílu HP, jen bez toho „vánočního nádechu“ co u Pottera vždycky cítím :)
Hlavní hrdinkou je Mallory, která možná dřív bývala úplně obyčejná holka, ale ty časy jsou pryč. Protože svoji zvláštnost už nemůže a ani tak úplně nechce ignorovat. Vidí mrtvé duchy (nejen)rodičů a první scéna s nimi byla docela zábavná, což je strašné říct, vzhledem k tomu, že šlo o jejich pohřeb :D a Mallory s nimi může mluvit a vidět je jen díky schopnosti, o kterou nestojí.
Jo, je to tak. Na začátku příběhu jí umřeli rodiče – a ta nehoda byla vážně divná. Tak či tak, chudák Mallory je sirotek a od cesty do sirotčince ji zachrání jen její náhle se zjevivší a ezoterickou posedlá teta, která se živí jako vědma a médium. Mallory bez velkého nadšení odchází bydlet k ní na její hrad – ano hrad! Nadšení pro nový domov se ještě zmenší, když ho Mallory uvidí. Je to v podstatě ošklivá, neútulná a studená ruina a Mallory tu navíc cítí jakési nevysvětlitelné temno a nepřátelství snad z každého kamene.
Právě na tomhle podivném místě její síly rostou a přitáhnou ji do hradního podzemí, kde najde velmi užvaněnou a velmi otravnou lebku bývalého služebníka dávno mrtvé paní zámku. A není úplně překvapení, že ona dáma byla zlá čarodějnice, nekromantka a tak nějak nenápadně tahá za nitky osudů všech postav v příběhu.
Tím se dostávám k ďáblyci Spatzl. A ne, to tvrdé Y není chyba, i když se můj editor stále ze všech sil snaží mi to přepsat :D Ďáblyci fakt miluju. Původně jsem si myslela, že tvrdé Y je tam proto, že je tak drsná nekromantka, zlá čarodějnice a tvrďácká záporačka, že to prostě na měkké i není (pamětníci znají: „tvrdá pomsta, tak tvrdé Y“). Ale ono ne. Důvod je mnohem jednodušší a musím říct, že mě to pobavilo a na děti to bude mít určitě velmi výchovný efekt :D Kecám! Ale zábavné to je.
Další parádní postavičkou je Malloriina teta – médium, vědma, vykladačka karet a třetím okem obdařená ezoterička se zálibou ve výstředním oblékání. Takže podvodnice, pochopitelně. Přes to jsem si ji oblíbila takřka hned. Je sice výstřední a trochu střelená, ale má dobré srdce a vlastně bych řekla, že až na to podvádění je dobrý člověk. Její výstřednost je vlastně taky dost zábavná a dělá z ní výraznou osobnost.
Příběh je na dětskou knihu překvapivě a příjemně temný a napínavý. Skvěle to odlehčuje užvaněná lebka, která má sebevědomí až na půdu a sebestřednosti ještě o malinko navíc. Byla pět set let za trest zavřená v truhle ve sklepení a teď si to prostě potřebuje vynahradit a tak žvaní a žvaní. Navíc potřebuje nutně paruku, protože kdo by chtěl „chodit“ po světě s holou glocnou. Miluje svou paruku a to, jak jí sluší! K hlavní hrdince Mallory, která je spíš tichá a odtažitá je to skvělá protiváha a báječně se doplňují. Lebka plní funkci komika a zároveň i tak trochu mentora, v čemž jí zdatně pomáhá i potrhlá tetka. Všichni tři pak spojí síly proti ďáblyci Spatzl a každý bojuje nejen proti jejímu návratu mezi živé, ale zároveň i pro svůj vlastní cíl. To se mi líbilo, protože to z nich dělalo víc než jen pouhé Malloriiny pomahače.
Jasně, je to tak trochu panoptikum podivných existencí - jako většina postav. Jenže jsou tak dobře napsané, bez nějaké zloby a odsuzování nebo záměrného moralizování. Ty postavy neuvěřitelně snadno přimete takové, jaké jsou a přesně takové do příběhu patří. Na poměry dětské knihy, kde obecně bývají věci mírně přehnané a zveličené, jsou postavy vezdejší opravdu velmi zdařilé, i když jich není moc.
Obecně i do zdejšího světa, který autor vytvořil, vplujete hodně snadno. Není z něj vidět o moc víc než strašidelný hrad a kousek městečka, kde stojí, ale pro příběh to úplně stačí. Autor vytvořil dobrou směsku vtipu a strašidelnosti. O vtípky se stará lebka a ezo-teta a strašidelnost zastupují temné plány ďáblyce Spatzl a fakt, že Mallory bojuje s mnohem silnějším, odhodlaným a zkušeným nepřítelem. Hodně se mi líbil i závěr, který byl řešen podobně, jako v Eragonovi. Mallory nezíská záhadně více síly, nenaučí se nic mrknutím oka, aby porazila nepřítele. Protože v tom, kdo je silnější a dá větší ránu, to prostě není. Takové konce se mi obecně líbí mnohem víc.
Malloriin příběh s sebou nese také poselství o tom, co je v životě důležité a jak přijmout sami sebe. Protože i to, co nám na sobě vadí, nebo nemáme rádi, je naší součástí a i vlastnost, která je podivná nebo obecně ne zrovna dobře přijatá, může být hodnotná, když se ji naučíme dobře využít. Stejně tak je tu vidět i důležitost spolupráci lidí a podpory nejbližších, kteří nemusí být úplně rodina, stačí, když si je vybereme a záleží nám na nich a jim na nás.
V knize je taky hromada krásných černobílých ilustrací, které se k příběhu velmi hodí a suprově ho doplňují. Obecně na ilustracích netrvám ani v dětských knihách, ale sem prostě patří a chyběly by, kdyby se daly pryč.
Jestli budou další díly, já je rozhodně chci! S touhle knihou prostě nešlápnete vedle. Je to jeden z těch dětských příběhů, který si užijí i odrostlejší kusy. Za mě po dlouhé době kniha, která nepatří do průměru, a ráda se k ní vrátím. Knihu vřele doporučuji!
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Najdete ji například tady.
O knize:
Autor: Martin J. Howard
Překlad: Dana Chodilová
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Bambook)
Rok vydání: 2025
Žádné komentáře:
Okomentovat