O knihu jsem si napsala, protože jsem chtěla starou známou ostřílenou jistotu romantického příběhu dle šablony alá Caplinová. Tohle už převzalo hodně autorek a tak je z čeho vybírat. Občas se sice stane, že se dosazení do fungujícího rámce nepovede, ale většinou na tom není moc co pokazit. A tak je to prostě jistota pohodlného čtení, které se mi zrovna do mírně hektického období dubna hodilo.
Anotace:
Dusí vás práce a každodenní rutina? Hledáte v
životě něco jiného? Vyrazte na venkov vyrábět čokoládu! Přesně to udělá Hilma,
která opustí místo v zaběhlé PR agentuře a z náhlého popudu vezme práci v
zapadlé kavárně v horách. Nic nevychází, jak předpokládala, ale možná bude přesun na sever začátkem něčeho nového?
…
Altánek je kniha hubená, skoro až moc na první pohled. Rozsah 240 stran bych čekala spíš u knihy pro mladší čtenáře. Když jsem ji otevírala, napadlo mě, jak se autorce podaří vecpat na stránky nějaký slušně vypracovaný příběh a dobré postavy. A víte co? Podařilo. Asi nejspíš… Protože příběh byl tak podobný mnoha dalším, které jsem četla, že si moje hlava to chybějící prostě domyslela dle předchozích vzorů :D A teď to nechápejte špatně! Autorka vzala osvědčenou šablonu a očesala ji od veškeré vaty. Na jednu stranu to občas vyvolávalo pocit, že příběhu něco chybí (a chybělo). Na druhou stranu tu nebyla ta otravná a věčně se opakující klišé (více či méně debilně napsaná, ale pořád otravná :) )
Nějak mě (z prvního dojmu) vůbec nenapadlo, že se příběh bude odehrávat v období od listopadu do vánoc – obálka nic takového nenaznačuje. Spíš jsem z ní měla letní dojmy a proto mě zasazení příběhu do mé oblíbené části roku dost příjemně překvapilo.
A také mě zaskočily dvě příběhové linky, protože anotace lákala jen na jednu. Ta oznámená byla ze současnosti městečka a druhá z dob nedávno minulých. Bylo jasné, že spolu souvisejí a brzo se propojí.
Příběh začíná na pohřbu. Tak to jsem nečekala :D Jako ano, většinou bývá na začátku nějaká brutální změna, která přiměje hlavní postavu udělat něco nečekaného, co jí není úplně vlastní a změnit si tím život. Tady ona změna opravdu působí jako facka. Kde jinde si uvědomit marnost vlastního života, než na pohřbu ještě docela dost mladé kamarádky? Autorka dala své hrdince nepřehlédnutelný kopanec a náhled na to, jak marnou práci má a že v ní opravdu není šťastná přes to, že se na své kariéře nadřela jako ďas a prakticky si odrovnala osobní život. Takže bere první nabídku na práci, která je dost daleko od současného působiště a dostatečně odlišná od současné kariéry.
Odjíždí do malého města na severu, úplně naslepo. Vlastně ani neví, na co kývla a co bude dělat. Snad že něco v kavárně? Servírku nebo tak něco? Prostě ji okouzlil obrázek altánu na břehu jezera a skutečnost, že je v něm kavárna, kde by měla být na výpomoc. Přes to, že normálně by si ani měla natlouct ústa, má štěstí. Její zaměstnavatelka je zlatá ženská, dokonce jí ani nevadí, že Hilma neumí to, co by od ní potřebovala – tedy dělat pralinky. Však se naučí. Domácí, který jí pronajme ubytko, je sice trochu „specifický“, ale nakonec i s ním se dá domluvit a obecně narazí na krásný kraj a dobrou komunitu lidí. Ach ty naivní příběhy :) úplně to zahřeje na duši.
Dělat pralinky sice neumí, ale zato zhodnotí svoje znalosti z PR agentury a pokusí se o záchranu altánu, který je před zbouráním. Komunita se bude muset stmelit, aby se společně postavili silnějšímu investorovi a politické vůli. A tady narážím na první „bohužel“, protože kniha je prostě moc krátká na to aby zde bylo vidět nějaké to výraznější pokoušení se. Naštěstí zbyl prostor alespoň na stručné stmelování komunity. Pro vytvoření atmosféry tak příběh obsahuje jen zdobení altánu (což prospěje atmosféře, to zase ano) a pak jednu malou akci a… stane se zázrak?
Kdo je Hilma vlastně úplně moc nevím. Pro účel příběhu nebylo nutné vystavět zrovna propracovanou osobnost. Je to prostě ženská, která je sama a potřebuje životní změnu. Hilma se při aplikaci oné změny zachová doslova jako impulsivní puberťačka nebo holka těsně po výšce – a to je asi to, co my staré a zodpovědné baby na těch příbězích vidíme. Ten odskok do mládí kdy jediné, byť nerozvážené rozhodnutí, může znamenat skvěle prožitý čas a nový začátek. Kdo z nás to v běžném životě má? Tak Hilma to má – a ještě u toho potká jeho.
On – hrdina patří do kategorie přitažlivých a sexy chlápků, kteří jsou prostě hodní. Bohužel moc dalšího o něm říct nelze, protože kniha neměla moc prostoru na to věnovat se výrazněji ještě druhému charakteru krom Hilmy samotné. Autorka ho neodbyla, to ne, vlastně se na něm dalo najít hodně přitažlivých věcí a to nejen na vzhledu. Měl docela těžký osud a prošel jím se ctí. Ale na to, abych si k němu vybudovala vztah, jaký bych měla, nebo si aspoň zapamatovala jeho jméno, jsem měla prostě málo času. Mimochodem, jmenuje se Joel a bohužel jsem se musela podívat do knihy :D
Mnohem víc mě upoutaly kapitoly z minulosti městečka, kde se vyskytoval jakýsi neznámý chlapec. Jeho příběh byl zajímavý a docela dojemný. Hodně rychle jsem mu začala fandit. Na první pohled se nedalo úplně snadno poznat, o koho šlo. Jen bylo zřejmé, že ho příběh zná i ve vyprávění v současnosti. Každopádně jeho další osudy mě zajímaly více než Hilminy, protože tam to bylo jasné. Rozhodně se jednalo o nejpoutavější část příběhu, protože zbytek byl celkem nevýrazný a to dokonce i na poměry žánru. Přičítám to ale spíš rozsahu než nudnému tématu.
Celé dílo je celkem jednoduše napsané, je tu spousta věcí co jinde, naservírované je to hodně přímočaře a předvídatelně (krom linky z minulosti). Žádná dramata se tu nevyskytují, i ten boj za záchranu altánu napínavý být nemůže, protože výsledek by předem neodhadl snad jedině ten, kdo má v rukou svou první knihu takového žánru. Autorka si na nic ani nesnaží hrát, prostě napsala „jen“ příjemně naladěný příběh plný pěkných mezilidských vztahů a vzájemné nezištné pomoci a podpory. Témata, která do příběhu zahrnula, byla rozhodně zajímavá, ale potřebovala by více prostoru na rozpracování a vyniknutí. Stejně tak životní osudy a povahy postav. Obojí bylo zajímavé, ale dostalo to málo prostoru.
Trochu mi tu chyběla větší atmosféra, hlavně ze začátku. I když musím tedy uznat, že depresivní pocity, které měla Hilma na začátku na pohřbu se na mě tedy přenesly, to zase ano. Konečně trochu atmosféry mi přinesl až altán samotný. Představa takového místa v zasněžené krajině u zamrzlého jezera byla skvělá. Upřímně si umím představit, že bych žila na takovém místě, protože své kouzlo to rozhodně mělo. Navíc ta zima, sníh, blížící se Vánoce a kouzlo severských zemí a folklóru, který je pro ně specifický – to byly rozhodně body navíc. Zde konkrétně šlo o Švédsko.
Opět – jako v každém romantickém příběhu - jsem se musela zamyslet nad tím, jestli se přitažlivost a vzrušení nedá vyjádřit jinak než „chvění v podbřišku“. Kurnik šopa :D tohle je opravdu mimořádně hloupé zjednodušení. Úplně stejně nenápadité jako motýlci v břiše. Těším se na knihu, kde si dá autor práci a tomuto nadužívanému fujtajblu se vyhne.
Pozitivní zpráva každopádně je, že tu není sex, bod navíc, dokonce i líbačka se odehrála zcela bez obvyklých kýčovitých popisů. Autorka se vůbec obešla bez oněch děsivých citových výlevů a přehnaně emotivních popisů. Jestli to v romantickém příběhu chybí, musí každý posoudit sám. Asi záleží na gustu konkrétního čtenáře. V tomto případě bych určitě neuvěřila tomu, kdyby se tichý a odtažitý Joel proměnil v květnatě řečnícího donchuána. Jsem proto ráda, že jeho postavu autorka takto nepřekroutila.
Co musím ocenit, tak velmi dobře vymyšlené propojení dvou linek – současné a minulé. Škoda jen, že kniha nebyla delší, protože oboje by si zasloužilo víc rozvinout a propracovat. Pak by to bylo ještě lepší a vztahy by se prostě vytvořily přirozeně, místo aby mi to musela autorka suše oznámit. Každopádně právě ona minulá linka a její propojení se současností je pro mě hlavní nosnou věcí v příběhu. Skoro se zdálo, že hlavní hrdinka Hilma hraje trochu druhé housle a její role v příběhu spočívá pouze v tom, aby dala do běhu události, které se jí samotné až tak netýkají a zároveň, jen tak mimochodem, došla i vlastního sebepoznání a štěstí. Jinak jde prostě opravdu o typickou šablonu, kdy hlavní hrdinka hledá naplnění vlastního života a při tom hledání pomůže z trablů někomu, kdo ji přijal a všichni se stmelí v jednu dobrou a příjemnou komunitu stejně naladěných lidí.
Kniha je opravdu tou nejtypičtější oddechovkou. Přečtete hned a snadno, nijak vás to nerozhodí a stejně rychle zapomenete, o čem jste vlastně četli. Každopádně si u čtení odpočinete a příjemně se naladíte a to je asi to hlavní. Prostě ideální čtení do nějakého náročnějšího období, kdy chcete procítit jen něco známého a hřejivého.
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Za knihou račte vyrazit tudy.
O knize:
Autor: Hanna Blixt
Překlad: Edita Petrásová
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)
Rok vydání: 2025
Počet stran: 240
Žádné komentáře:
Okomentovat