Poslední dračí král

 

Tuhle knihu jsem si vybrala z jasných důvodů: draci, romantika a přetrvávající zblbnutí Čtvrtým křídlem :D Přiznávám, že jsem doufala v něco aspoň vzdáleně podobného i když jsem to opravdu neočekávala , protože podle anotace byla podstata příběhu poněkud odlišná.  Každopádně anotace měla rozhodně potenciál na dobré počtení, od kterého se neurvu. A to mi dost často stačí :)

Anotace:

Dračí král z království Avalier hledá nevěstu! Vyšle proto královskou gardu, aby přivedla ženy v plodném věku do jeho paláce v Jade City. Má to však jednu podmínku: jeho budoucí nevěsta, se kterou zplodí dědice, musí mít v krvi dostatek magických genů. Osmnáctiletá Arwen v sobě tolik magie nemá. Ví, že nebude vybrána, ale z nějakého důvodu jí královské čichačky přikážou, aby se králi představila jako možná manželka.
Na poslední chvíli však matka Arwen prozradí děsivé tajemství z minulosti. Tajemství, kvůli kterému by mohla být zabita... samotným králem.
Dokáže si dračí král najít nevěstu a zachrání tak svůj rod před vyhynutím

…

 

Na knihu jsem byla docela natěšená, ale zároveň jsem neměla vysloveně obrovská očekávání směrem k tomu, že příběh bude pecka. Což se nakonec ukázalo jako správný přístup. V určitých ohledech mě to zklamalo a zároveň se mi to četlo opravdu dobře. Vidím to tak, že jsem se s touto knihou úplně nepropojila. Což neznamená, že jiným čtenářům se to stane taky. Četla jsem ostatně i dost nadšené názory, takže je to, jako vždy, otázka konkrétního čtenáře. Nenechte se proto níže napsaným odradit, pokud vás příběh láká :)

 

Autorka stvořila pro svůj několikadílný příběh zemi Avalier, v níž se nachází více království, mezi nimiž nejsou tak úplně přátelské vztahy. Některé země jsou neutrální a neohrožují se, ale je tu jedna, která má dobyvačné sklony a válka je doslova na spadnutí.

Vyprávění začíná v zapadlé vesničce na samé hranici dračího království, v níž žije hlavní hrdinka a žije si docela spokojeně. Rozhodně na svém životě nic měnit nechce, až na to, že se jí líbí jeden kluk a tak trochu doufá, že je to vzájemné. Naděje jí ale překazí nečekaný vývoj událostí. Do vesnice přichází králova armáda spolu s královskými výběrčími vhodných nevěst. A ne, není to krása ani urozenost, podle které se volí. Přes krátký začátek v rodné vesnici hrdinky se rychle skočilo k tomu, že byla vybrána a šupajdila s královskými „nadháněčkami žen“ pěkně hopem do hlavního města. O její nezištný a touhou motivovaný souhlas tak úplně nikdo nestál, ale zaplatili za ni a to se její rodině nakonec hodilo.

Kromě opravdu snadné čtivosti a zajímavého námětu bohužel na příběhu nic moc skvělého nenacházím, takže teď je řada na té části článku, kdy začnu místy skuhrat :D

 

Styl psaní mi na začátku připadal hodně jednoduchý a zbrklý, k rychlému čtení navíc přispělo i docela velké písmo. Nemůžu ovšem popřít, že příběh zaujal, i když to nebylo nic nového a bylo od začátku jasné, kudy se budou osudy hlavní hrdinky ubírat. V knize je snad všechno, co jsem už někde viděla a dost věcí z toho mě baví, takže to neberte jako stížnost :) máme tu lovkyni, která je živitelkou rodiny, máme tu krále, který hledá nevěstu a vybírat bude z více dívek. Máme tu draky…

A máme tu postavy.

Hlavní hrdinka příběhu se jmenuje Arwen Novaksonová – jako fakt :D To byl první problém, jak mám brát vážně postavu s touto kombinací jména a příjmení. Ale zkusím to. Takže Arwen (nenuťte mě znova použít příjmení) je na začátku příběhu v pohodě. Působí poměrně dospěle a vyrovnaně, ovšem jen do chvíle, než ji vytrhnou z prostředí, kde žila a kde byla spokojená. Vrhnutá do světa, ve kterém nechce být, se mění v rozmazlené, zbrklé a hádavé stvoření a rozhodně to v tomto případě nebyl vývoj správným směrem, byť se asi v podobné situaci dal očekávat. Jinak působila dost nepropracovaně, trochu jako Mary Sue (nesnáším tohle označení, ale nejlíp vystihuje situaci). Z dračího krále moc nadšená není – což se nedivím, vzhledem k účelu sňatku a okolností, které ji ohrožují na životě.

Král samotný působil náznakem sympaticky, ale byl vykreslený tak málo, že vlastně nevím, kdo byl a jaká jeho postava byla. A protože byl vykreslený tak málo, bylo těžké napojit se na jeho bolest ze ztráty blízkých a prožít to s ním. Nejvíce ho charakterizovala ztráta předchozí manželky a dětí a nechuť podstoupit to celé znova. Zároveň ale i zodpovědnost k zemi a poddaným – věděl, že ženu a dědice mít musí z vážnějších důvodů než jen zachování rodu. Jeho povaha a postava ale byly popsané ještě míň než Arwenina a tak působil ještě víc plochý. To byla škoda. Mám ráda, když se mohu do hlavní mužské postavy „zamilovat“ spolu s hrdinkou a tady chyběla osobnost, u níž by to šlo.

Vzniknuvší lásku zmíněných dvou hrdinů se mi nepodařilo úplně pochopit. Kde se vzala, co je k sobě přitahovalo? Jejich „vášnivé okamžiky“ kdy z hádky měl vzejít výbuch citů, nejiskřily ani hádkou a city už vůbec ne. Ty dvě postavy k sobě nepatřily. Mnohem větší propojení se mi zdálo být u krále a jiné dívky a sedlo by jim to lépe. Arwen neměla být královnou, patřila do gardy ne do královy postele. Jenže to by autorka nesměla chtít „klasický“ konec.

Co se vedlejších postav týká, bylo to s nimi dost podobné. Když se autorka moc nemazala s hlavními, proč by měla s vedlejšími? Žádná postava mi nelezla na nervy, ale to hlavně proto, že jsem si ani žádnou vysloveně neoblíbila. Přitom nakročeno některé měly slušně. Našla jsem si tam některé, které do příběhu sedly a měly v něm své místo a daly by událostem zajímavější směr a spád. Bohužel právě ty byly záhy po smrti…

 

Stejně rychle a bez poctivé péče, jako k úvodu do příběhu a k postavám, přistupuje autorka i ke všemu ostatnímu v ději. Moc neztrácí čas s nějakými popisy, spíš prostě valí v ději dál a dál a nechává na čtenáři, co si představí a jak. Celý příběh fičí zběsilým tempem, což mi připadalo trochu škoda. Kdyby autorka malinko ubrala na cvalu, mohla by tam najít místo i na nějaké zajímavé dění okolo, popis okolí, nějaký smyslový vjem nebo třeba zajímavější popis myšlení a prožívání postav. Její vyprávění by potom působilo malinko víc uvěřitelně. Takto se mi zdál zajímavý nápad poněkud odbytý a nedodělaný. Jako četlo se to rychle a snadno, ale působilo to na mě jako první nástřel kostry příběhu, než se autor dá do pořádné práce a obalí ho masem nějakého fakt vyprávění. I tak mě ale dokázala autorka na několika místech překvapit ne snad nečekaným, ale zajímavějším zvratem, než jsem tušila. Byly tam záblesky zajímavých scén, jen se s nimi příběh vypořádal zkratkovitě a občas nelogickým jednáním postav a zbytečnými oběťmi.

Přes to si najdu i věci, které mě zaujaly a měly rozhodně potenciál.

Bavila mě představa království, které je založené na magii a proti němu jako úhlavní nepřítel stojí zem strojů a techniky, která chce veškerou magii vyhladit. Líbila se mi i myšlenka, že dračí království samo technozem nepřemůže a bude se muset spojit s dalšími zeměmi, kde ještě magii mají (toho se dočkám v dalších dílech). Vztahy mezi magickými královstvími – respektive mezi jejich vládci – ovšem nejsou zrovna ideální, jak bylo naznačeno. Budou muset překonat nějaké ty křivdy minulosti. Škoda, že politika nebyla trochu víc propracovaná, mohlo to být zajímavé. A z jiných knih víme, že i v YA to jde a čtenáře to baví.

A taky si najdu věci, které mi připadaly spíš zvláštní nebo nedomyšlené.

Například takové bojové akce byly divné. Nedomyšlené a podle mě nevěrohodné vzhledem k tomu, že tak měl jednat podle autorky zkušený král s veliteli své armády. Jako fakt jen tak vyrazíte do cizího paláce páchat atentáty? Na cizí a velmi dobře bráněné území? Jen tak, jako z pomsty, riskujete život svých nejlepších bojovníků i svůj? Nelogičnosti jsem našla i v tom, proč armáda přeruší útok, který vyhrává.

A bylo toho víc. Jen nechci vyzradit děj, tak se posunem dál.

Trochu mě zaskočilo, jak přímočaře autorka přistupuje k partnerským vztahům, zejména, co se krále týká a jak je vyjadřuje. Hlavní hrdinka (a celé království s ní) není vůbec na pochybách, že král hledá jen „orgán“ který mu porodí dítě a o ženu, která je okolo toho orgánu až tak nejde. V knize se to opakuje dost často, a kdyby to stokrát bylo tak (jako že ve skutečnosti bylo) nečekala bych, že se to v knize pro mládež bude tak vystrkovat před lehce naivní a něžnou romantiku a spíše dobrý pohled na vztahy (i na takové, kde jde o dědice). Ona ta uvěřitelná romantika tam nakonec stejně nebyla, ale i tak. Dokonce tam byla i jedna postava, která nemohla počít dítě s manželem a tak si ho s jeho svolením upletla jinde. Nutilo mě to se ptát, pro koho vlastně autorka píše, protože pohled na vztahy, lásku a děti mi připadal pro mladé publikum dost cynický. I na konci – to jak jejich vztah málem proběhl a jak málem vyřešili velký problém – prostě nebylo téma do romantické knihy pro mladší čtenáře. V knížce pro dospělé nebo starší čtenáře by to byla fantastická zápletka a exkurz do povahy postav a prověrka síly vztahu, ale tady to bylo děsivé.

Našla jsem tu i nejspíš nejhorší popis sexu a líbání, který jsem kdy v knihách viděla. Extrémně zjednodušený, mechanický, zcela bez citu a nějaké vášně. Bylo by lepší, kdyby to tu nebylo vůbec než napsané takto. Donutilo mě to opět uvažovat nad tím, pro koho kniha vlastně je. Celé to bylo jako dětsky naivní pohádka bez větší hloubky a propracovanosti v osobnostech, ději, politice a prožívání a zároveň tím sexem, záležitostmi kolem dědice a porodem se to z této kategorie vyřadilo. Docela mě otravovalo, jak se pořád řešila otázka děloh a lůn a porodů děcek. Arwenino znechucení tímto bylo tak očividné, že jsem nechápala, kdy a proč vlastně otočila.

 

Celkově styl, jakým autorka vyprávěla, nebyl chyceným úplně za dobrý konec a příběh, který měl potenciál být zajímavý, to udolalo. Čtivé to bylo, ale to je tak asi všechno. Nějaké výraznější emoce ve mně prostě příběh neprobudil a vlastně mi v tomto ohledu připadá trochu zvláštní i varování na začátku. Upozorňovanou královu ztrátu a bolest jsem prostě necítila. Nemyslím si, že má v této podobě potenciál někoho traumatizovat, byť ztráta nejbližších je určitě bolestivé téma.

Přečtení nelituju, protože na oddech a odreagování to stačilo, ale v sérii pokračovat dost pravděpodobně nebudu. Není pravda, že by mě to nebavilo nebo nezaujalo, jen to bylo prostě moc jednoduché. Je psaná stylem pro opravdu hodně nenáročné nebo v žánru zatím nezkušené čtenáře a já očividně přeci jen nějaké ty nároky mám :)

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Knihu najdete i s ukázkou tady.

 

P.S.: Vím, že to není můj příběh, ale přesto si neodpustím rýpnutí – je škoda, že se autorka držela předem vybraného záměru a neposlouchala, kam se příběh stáčí a kam její postavy “chtějí jít“. Měla v průběhu tolik zajímavých možností a držela se té, která byla zajímavá nejmíň.

P.S. 2: Fakt mě pobavilo názvosloví místní zvířeny, kdy Arwen lovila zvířata jako kralin, losin a krysin. Miluju kralina, losina a krysina :)

 

O knize:

Autor: Leia Stone

Série: Králové Avalieru (1. díl)

Překlad: Eva Kadlecová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2025

Počet stran: 368