Tajemství černé dámy byla zase jednou trefa do černého. Miluju, když se mi toto stane, že si čtu a jsem fakt ráda, že jsem za knihu utratila peníze. Protože příběh do poslední koruny stál za to. Už si nepamatuju, kdo mi knihu doporučil, ale i tak děkuji anonymnímu dobrodinci.
Anotace:
Urozená panna Malwina uvěřila zemanu z Vlčiště,
který jí slíbil pomoc, a namísto dohodnutého sňatku zvolila útěk z domova. K
čemu je však ochránce, který se ze dne na den stal psancem? Bergar z Vlčiště
přijal závazek postarat se o příbuznou svého přítele, při návratu domů však
zjistil, že kdo vystoupal vysoko, padává hluboko a
rychle. Na krku mu zůstala panna, jež má podivné sklony léčit pouhým dotekem, a
jemu z dědictví po otci zbyla jen ta problematičtější část.
Malwina, vychovaná ve víře, že magie je temná a zlá síla,
se poprvé setkává s tvory z děsivých mýtů a Bergar se zas nemůže rozhodnout
mezi spravedlností a pomstou.
A každý něco skrývá – občas i sám před sebou.
…
Tahle kniha mi sedla úplně vším. Označila bych ji jako do středověkého hávu laděnou romantickou fantasku s detektivní zápletkou přijatelnou pro mladší i starší publikum. Dokonce bych řekla, že ani někteří muži by při čtení neměli protažené obličeje zklamáním. Mně se naprosto přesně strefila do toho, co v příběhu chci mít a dala mi to v elegantně vyvážené kombinaci. Byla tu fantasy zápletka, která mě bavila, středověký svět s jeho politikařením a bojem o moc a zradou ve všech možných podobách, napínavost i příjemná a přirozeně vzniknuvší romantika. A také moc fajn postavy, bez kterých by to pochopitelně nešlo :)
To by bylo tak na úvod :)
A teď podrobněji.
Rozsah díla nějakých 500 stran mi připadal tak akorát. Sice jsem si na začátku říkala, že mi čtení až moc ubíhá a zápletka je tak začmodrchaná a propletená z hodně linek a úhlů pohledu, že rozsah možná stačit nebude, ale nakonec jo. Neměla jsem pocit, že by se něco vyřešilo zbytečně rychle nebo nedotáhlo. Naopak si všechno pěkně logicky sedlo, až mě překvapilo jak moc. Navíc jsem si čtení dost užila díky autorčině zpracování.
Píše totiž fakt hezky. Její styl a volba slov se skvěle hodila k historicky laděné fantasy. Měla krásné popisy a přirovnání. Tempo příběhu udržela tak akorát dané situaci, na správných místech zvolnila a nechala mě užít si atmosféru a při soubojích a napínavých chvílích naopak vše běželo kupředu.
Popis soubojů mě bavil hodně, bylo to napínavé, fakt mi bylo dopřáno bát se o postavy. A nejen při soubojích ale i při sledování toho, kam se zápletka ubírá a jak se všechno neustále komplikuje. Příběh nedal hlavním hrdinům nic zadarmo a dost často se věci spíš kazily, než že by bylo možné je snadno řešit. Asi i díky tomu působilo všechno tak opravdově. Dokonce i hlavní detektivní zápletka se mi zdála až podezřele reálná :) Sice jsem si našla svého hlavního podezřelého rychle, ale ukázalo se, že pravda není zdaleka tak jednoduchá a přímočará, jak sem si myslela. Podezřelých a motivací postupně přibývalo a každý ten motiv mi připadal pro konkrétní postavu tak, jak byla napsaná, poměrně závažný. Dost na to, aby stál postavě za riskantní čin.
Příběh se pohybuje spíš mezi nižší šlechtou, což bylo hodně fajn. Nemusí se každá kniha odehrávat u dvora, aby byla zajímavá. Hlavní hrdinku příběh zavede do pohraničí, kde nejvyšší autoritou je pán Abeken, baron na Skalburku – strážce hradu a hranic – pověřený králem. Malwinin ochránce, zeman Bergar z Vlčiště, je s ním naštěstí zadobře, takže se zdá, že skutečně nalezla bezpečný úkryt. Ukáže se ale, že Bergarovo „zadobře“ leží někomu v žaludku a celkem snadno se může situace změnit. Stačí jedna malá „nehoda“.
Tím se dostávám k další a dost podstatné věci. Postavy.
Musím říct, že mě překvapilo, jak moc mi postavy sedly a jak přesvědčivé pro mě byly. Nenašla jsem tu žádnou jednorozměrnou. Naopak byly živoucí a měly sice na první pohled jednoduché, ale v celkovém pohledu na dílo, dost propracované motivace ke svému jednání. Jejich povahy byly nastaveny vskutku rozmanitě. Nebyli tu jen morálně silní rytíři a pak ti ne tak ctnostní (rozuměj grázlové), ale i odstíny šedi mezi tím – často i v jedné postavě. Spousta špatných rozhodnutí postav se vlastně dala i lidsky pochopit.
Bavily mě kupodivu všechny postavy, ale i tak jsem si našla svoje oblíbence. Nepřekvapivě jsem vybírala z řad mužských hrdinů. Zejména Bergar a Thorsten se umístili vysoko. Bergar je takový ten typický hrdý muž dbalý své cti a spravedlnosti, za kterou by se rval do krve. Je to sice trochu paličák a občas to se svojí hrdostí poněkud přehání, ale i tak je to prototyp správného chlapa. K Thorstenovi nevedla tak snadná cesta, jako k Bergarovi, ale nakonec se ukázalo, že i zdánlivý padouch může mít své zásady a zařadit se k oblíbencům. Zejména, pokud má pro své padouchovité jednání nějaké relevantní důvody. Potřeboval jen znova najít sám sebe a důvod k žití.
Ženy v příběhu se taky podařily, byly silné, ale neztrácely své ženství. Žádné pomužštělé persony, ale opravdu ženy – bojující, chybující a milující. Občas vítězné, dost často poražené, ale nikdy se nevzdávající a neodchylující se od svých zásad. Přičemž Bergarova sestra Nikoletta si mě získala přeci jen o malinko víc než Malwina. Ze začátku sice holky mohou působit zranitelně a křehce. Zejména Malwína se na první pohled jeví jako květinka, která potřebuje být opřená o silnou mužskou paži. Když ale dojde na lámání chleba, dokážou obě holky svým vlastním způsobem bojovat za sebe a za ty, které milují. Nikoleta je trochu Bergar v ženském podání. Spravedlivá, hrdá, ale přes to pořád ženská a v některých ohledech křehká.
Na kompletní svět se příběh moc nezaměřuje. Zabývá se hlavně situací v pohraničí, kde má Bergar svou tvrz a kde probíhají intriky v rámci moci právě na tom panství. Král a mimokrajové záležitosti se ke slovu dostanou spíš okrajově. Nejsem si ale jistá, jestli zrovna k tomuto příběhu je nutná znalost kompletní politické situace v celé zemi. Spíš asi ne. Dozvěděla jsem se právě tolik, abych věděla, proč se zde osoby nadané magií musí skrývat a proč je nutné, aby na hranicích stál strážný hrad spadající pod velení spolehlivého a koruně věrného člověka.
Romantika se mi moc líbila. U obou párů, na které se upírala pozornost. Nebyla moc intenzivní, rozhodně ne tak, aby mohla otravovat nebo pohltit zbytečnou většinu děje. Byla prostě tak akorát, abych jí měla, kolik potřebuju. Ani jeden z mužů si nepotrpěl na cukrbliky a sladké řečičky. A musím říci, že přehnaně emotivní scény mi rozhodně nechyběly. Jeden ze vztahů navíc od začátku na romantiku moc nevypadal a páru jsem spíš šanci nedávala. To oceňuji. Málo kdy se mi stane, že čtu knihu, kde o jedné z hlavních dvojic pochybuji až do konce. A ta druhá to vlastně taky nemá úplně jisté.
Mezi postavami byly krásně propletené a věrohodně vylíčené vztahy. Nejen ty romantické, ale i mezi šlechtici a jejich rytířskými kolegy a nadřízenými. A to nešlo zdaleka jen o dobré vztahy, ale všechny byly zpracované naprosto uvěřitelně.
Fantasy prvky se také podařily. Na jednu stranu byly dost zásadní, zejména u Bergara a Malwiny a postavy jejich magické schopnosti dost ohrožovaly. Kdyby se na to přišlo, dopadli by oba dost špatně. Na druhou stranu fungoval dobře i děj zcela nemagický. Musím ovšem uznat, že bez těch fantasy zpestření by to nebylo ono.
Knihu doplňují krásné ilustrace ve stejném stylu, jako je obálka. V podobném příběhu je sice nepovažuju za extra důležitý prvek, ale při otáčení stráněk potěší.
Příběh rozhodně mohu doporučit. Při čtení ani nepoznáte, že je to pětisetstránkový cvalda. Autorka opravdu psát umí a udržela si mě u knihy velmi snadno. Hodně náročný čtenář asi najde pár výhrad, já ale žádné nemám.
Pokud by se našel další příběh ze stejného světa, neváhala bych. Tento je sice uzavřený, ale prostor pro další události i po ukončení rozhodně je.
O knize:
Autor: Kateřina Loučková
Vydal: Straky na vrbě
Rok vydání: 2022
Počet stran: 503
Žádné komentáře:
Okomentovat