Únor bílý, chřipka sílí… jak to tak v mém okolí vypadá. Já mám zatím štěstí a snad mi to i vydrží. Na jednu stranu by choroba znamenala víc času na čtení, ale já si raději čtu zdravá :) Měsíc bude o něco kratší, ale zase konečně bohatší na novinky. Mám hodně želízek v ohni, na které se těším. To je zatím v budoucnu.
Doufám ještě v nějaký ten sníh, jen si úplně nemyslím, že bude. Uvidíme… Držte palce!
Ohlédnutí za lednem
Hned na začátku mě příjemně překvapilo počasí. S prvním měsícem v roce přišel do našeho, jindy smutně šedivého městyse, sníh! Držel se několik dnů. Celý měsíc bohužel ne, ale vývoj posledních let mě naučil spokojit se s málem.
Pokoušela se o mě nějaká choroba, ale nezvítězila! V důsledku čehož jsem na čas vynechala rotopedění a tedy i četbu knih. Ale čtečka je zpět! Na rotoped si vybírám spíš lehčí čtivo, zjistila jsem, že na náročnější text nezbývá moc vůle a soustředění. Objevuju díky tomu poklady, které mám ve čtečce zastrčené asi tak sto let a zatím mám téměř vždy šťastnou ruku.
Totálně jsem se zbláznila do seriálu Star Wars Rebels. Je to sice zvláštní, že z posledních SW, které jsem viděla, se mi líbí nejvíc kreslená věc a ne některý hraný film, ale asi to o něčem vypovídá. Třeba o tom, že tohle jsou SW, které prostě chci :). Navíc jsem dvě série splašila jen v íngliš, což samozřejmě znamená, že se neflákám u seriálu, ale zodpovědně studuji jazyk :D
Na konci ledna jsem uklidila vánoční výzdobu. Sice trochu pozdě… Ale zase jsem si jí užila dosyta. Zůstal jen stromek se světýlky v předsíni, který používám ráno na svícení, abych velkým světlem nebudila muže, když jdu do práce.
Jak to šlo v lednu s vybraným čtivem?
Tentokrát jsem úspěšně
zvládla všechny tři kandidátky. Výsledné dojmy jsou tak nějak střídavě oblačno.
Do skonání věků – nebylo to špatné, ale příběh pro mě trochu postrádal emoce. Ke konci už jsem se dostala do stavu „už to chci dočíst“, z čehož je patrné, že druhý díl u mě prostor nedostane.
Les bez srdce – bylo vážně překvapení. Čekala jsem průměrnou YA a dostala příběh se zajímavou myšlenkou. Bavily mě taky stromové nestvůry. Na začátku mi chvilku trvalo, než jsem se smířila se způsobem psaní. Zejména pohled sirény byl hodně zvláštní. Nakonec mi to sedlo skvěle.
Reborn – tohle vůbec není špatná série. Jenže cosi v ní mě odradilo od toho, abych ji dočetla celou. Byla to ta nevyhnutelnost, se kterou všechno směřovalo postavy k nedobrovolnému zapojení do kolektivní mysli. Nevyhnutelnost průseru mi v knihách nevadí, ale tady mi způsob zobrazení onoho „kolektivu“ nesedlo. Navíc jsem si vážně oblíbila hlavní hrdiny a chápala jsem důvody jejich odporu. Prostě jsem neustála to, že budou zlomeni. Nechci si o tom číst. Takže ano, dystopie je napsaná dobře. Vzbuzuje ty správné pocity :) Přes to, že mě sejmula, můžu ji doporučit.
Nej kniha minulého měsíce:
Ještě v polovině měsíce jsem vůbec netušila, kterou knihu na toto místo vyberu. Bavila mě Unbreakable, ale pořád jsem doufala, že narazím na nějaký lepší příběh. Nějaký, ve kterém najdu víc, než emoce téměř bez příběhu. Pak přišla pohádkovo-austenovsky laděná Půl duše a zcela nepohádková Stíny nad Adeline. Nakonec zvítězila:
Co plánuji čísti v únoru?
Únor je obecně poněkud
krátký měsíc. Tak jsem vybírala raději kratší kni. A přidržela jsem se zásady,
aby do mé knihovny přišly v některém z uplynulých únorů.
Jedna od českého
autora
Dustword 1, Znalost – zaujala mě anotace a to už v roce 22, tak myslím, že je na ni nejvyšší čas :)
Jedna bazáčová
Ať vás to ani nenapadne – pořídila jsem ji za dvacku coby oddechovku, tak doufán, že taková bude.
Jedna
z rozečtené série
Krkavčí lest – první díl (Liščí gambit) byl naprosto úžasné, byť poněkud náročnější scífko. I když je to déle, co jsem to četla, pořád si to pamatuju dost dobře na to, abych bez problémů navázala.
Konec hlášení!
Žádné komentáře:
Okomentovat