Na knihu mě nalákala anotace a taky skutečnost, že youngadultovky z Cosmopolisu jsou poslední dobou pokaždé správnou volbou. Většinou se odlišují od standardu volbou tématu a velmi dobře se čtou. Tato kniha nebyla výjimkou. Jen tedy obálka mně dvakrát nesedla.
Anotace:
Natalie je chytrá, vtipná, hezká a zajímavá, i
když ona si to o sobě vůbec nemyslí. Žije svůj život v uzavřené bublině s
přáteli Lucy a Zachem a se svými rodiči. Nemá jasné představy o budoucnosti,
ale zato má spoustu snů. A najednou se všechno začne hroutit – rodiče jí
zčistajasna oznámí svůj rozchod a její dva nejlepší přátelé se do sebe zamilují. Ale všechny velké změny nejsou jen k horšímu.
Natalii totiž potká nečekaná láska…
…
Tahle kniha mě už od prvních stran velmi mile překvapila. A to jsem čekala jen další zamilovanou oddechovku. Autorce se povedlo představit sympatickou hlavní hrdinku, do které bylo v mnoha ohledech hodně snadné se vcítit. Aspoň tedy pro mě.
Natálii jsem poznala ve chvíli, kdy se její rodiče rozhodli vybalit na ni pravdu o svém vztahu. Tedy spíš o jeho konci. Nepopadli to úplně za dobrý konec a už rok se před svou dcerou přetvařují. Natálie jim má tuhle lež za zlé (což se nedivím) a vyrovnává se s tím poměrně těžko. Krom téhle rodičovské podpásovky ji trápí ještě další věci. Její dva nejbližší přátelé – vlastně jediní dva přátelé – spolu chodí. Natálie má tedy občas pocit pátého kola u vozu, což s její dost silnou introvertností není úplně dobré kombo. Přátelé jí sice nic takového najevo nedávají, ale znáte to. Pocit, že by spolu raději byli sami bez vás, tu prostě je. Do toho se vyrovnává se všemi změnami, které dospívání přináší. Mívala svého času dost velké problémy s pletí, což jí přináší pochybnosti o vlastním vzhledu a o tom, jestli by i ona mohla být pro někoho přitažlivá. Jestli ji někdy bude někdo milovat.
Problematická pleť v takové míře, v jaké jí trpěla Natálie, to jsem v YA knize zatím ještě neviděla. Ona trpěla tou nejhorší formou akné, při níž vznikají bolestivé – no, tomu už se pupínky říct ani nedá a slovo vřed se mi zdá hnusné. Natálii zůstaly jizvy a situaci jí pomohly skutečně stabilizovat až léky. Já si s pletí užila a pořád užívám taky svoje, ale toto mě naštěstí nepotkalo. Dobře jsem nicméně chápala, co to udělá se sebevědomím dospívající holky – obličej se špatně ukrývá a ostatní děcka umí být fakt hajzlíci. Dobře jsem rozuměla i té skutečnosti, že opravdu jen velmi těžce si dokázala připustit, že by ji někdo mohl mít rád i tak. Že by se mohla líbit nějakému klukovi, který ji nutně musí vidět mezi jinými holkami s krásnou, bezchybnou pletí. Jak by mohla, když se dlouhé roky hnusila i sama sobě? Po takových zážitcích je těžké vidět se jinak.
Upřímně nechápu, že problémy s pletí se ještě v žádné knize neřešily. Vždyť je to poměrně častý úkaz v určitém věku. Možná ne do takového extrému jako tady, ale i méně úporné akné umí udělat ze života peklo, když je člověk jediný takový v kolektivu.
Natálie je naštěstí úplně normální holka. Je vtipná, milá, dobrá kamarádka. Taky je ale (z dobrých důvodů) nejistá a málo sebevědomá. Proto s ní taky pořádně zamává okamžik, kdy se zamiluje do kluka, kterého zná už dlouho a který, světe div se, její city opětuje.
Docela mě potěšilo, že ani ten kluk není dokonalý. Je prostě normální, žádný třídní playboy. Také má své problémy a těžkosti v životě a v určitých okamžicích potíže s nalezením vlastního místa ve světě a v životě.
Neskutečně mě bavily Nataliiny hlášky, úvahy a postřehy, dokonce i její nejistoty a přešlapy. Úplně mě to vracelo do mládí, kdy jsem se plácala v tom samém a taky bylo těžko uvěřit, že věci budou někdy lepší. Bylo vtipné, jak ji pozornost kluka zaskočila přes to, že po ní toužila a jak bylo pro ni těžké uvěřit a přijmout, že opravdu začíná sama svůj vlastní první vztah. Mezi těmi dvěma bylo něco opravdu pěkného. Začalo to pomalu, pomalu to rostlo a bylo to dost takové, jaký by asi první vztah být měl. Natálii potkávaly okamžiky, se kterými zápasila. Chvíle, kdy ji kluk pozval na pláž – jenže jak to udělat, když nechcete ukázat zjizvená záda, aby si vás nezošklivil. Složitá pro ni byla i všechna poprvé, která v prvním vztahu postupně přicházejí. Pořád nad tím uvažovala, hodnotila, váhala…
Bavení mi vydrželo asi tak do půlky knihy. To jsem knihu úplně hltala, potom už přeci jen trochu s rozpaky. Zlomilo se to v okamžiku, kdy se holčina rozhodla, že se se svým milým vyspí. Teda takový zabiják vášně, jakým se ukázala být Natálie, to se jen tak nevidí. Od té doby jsem v ni a její pošramocené sebevědomí ztratila malinko víru a říkala jsem si, že to možná v tomto případě autorka trochu přehnala. I když – jo, prostě nejistotu nahradila přehnanou suverénností :D
Příběh je celkově sice předvídatelný, ale zároveň velmi pěkný. Pro současné mladé má dost důležité téma a pro starší, kteří se potýkali s něčím podobným, přinese závan hezké nostalgie. Napadne vás: „Kéž bych tak tehdy věděla to, co vím teď.“ Kniha je opravdu tím lepším v žánru. Konečně se probírá něco jiného než „pouhé“ potíže s přiznáním sexuality a genderu.
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Za Nataliinou první láskou račte tudy.
O knize:
Autor: Nina Kenwood
Překlad: Ivana Pospisil
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)
Roky vydání: 2024
Počet stran: 272
Žádné komentáře:
Okomentovat