Můj návyk na „bryndzovky“ zatím ještě v podstatě nenastal. Co jsem od autora četla, se mi líbilo, ale není to tak, že bych musela okamžitě mít vše, co napíše. Dost mě odrazuje to, že jsou knihy spojovány do „řady s jedním detektivem“. Nevím proč. Zdá se, že bych měla pokaždé raději jiné vyšetřovatele :) asi si mě tak vychoval Dick Francis. Proto jsem sáhla po Bryndzově novince, která do žádné řady nepatří a zároveň má být psychologickým thrillerem. To mám výrazně raději, než čistě detektivní romány nebo klasické krváky.
Anotace:
Maggie je úspěšnou lékařkou a s manželem Willem
žijí přesně takový život, jaký si vysnili. Jednoho dne však k ní do nemocnice
přivezou postřeleného muže v povědomém oblečení. Maggiin život se nejprve
zastaví a pak obrátí naruby. Přes všechnu snahu se Willa nepodaří zachránit a
Maggie je přesvědčená, že se stal obětí vloupání. Policejní
zpráva zní ale jasně: spoušť stiskl Will sám.
Maggie je zdrcená žalem i sžíravými otázkami. Její manžel
nebyl sebevrah. Měl toho tolik, pro co žít. Po pohřbu odjíždí Maggie do jejich
prázdninového domu na malém chorvatském ostrově, aby unikla realitě. Jenže
realita ji dostihne i na opuštěném místě a je mnohem temnější, než čekala.
Vše odstartuje dopis, který jí Will napsal pro případ své
smrti a jenž obsahuje indicie odhalující děsivé tajemství.
Jak si Maggie skládá střípky dohromady, zjišťuje, že
Willova smrt je spojena s někým z jeho minulosti... S někým, kdo udělá vše pro
to, aby umlčel i ji.
…
Začátek příběhu vrhne hlavní
hrdinku Maggie z vrcholku šťastného života přímo do propasti zoufalství.
V jediném dni přijde o manžela i o pevnou jistotu toho, že byl jejich
vztah šťastný, že k sobě byli upřímní a dokonce pochybuje i o sobě samé.
Jak si mohla nevšimnout, že její manžel má doma zbraň? Jak mohla přehlédnout,
že je na tom psychicky natolik špatně, že ji obrátí proti sobě? Mohla něco
udělat? Mohla tomu zabránit? V naprostém zoufalství a psychické mlze
absolvuje mužův pohřeb a protože je třeba vyřídit jejich pozůstalost
v zahraničí, odjíždí do Chorvatska, kde měli s manželem prázdninový
dům na ostrově.
Maggie zjišťuje, že manželova
smrt přeci jen nemusela být sebevraždou nebo minimálně ne až tak dobrovolnou. A
co hůř její život se záhy ocitá v ohrožení také. Zatím ještě netuší kdo a
proč, ale jak pomalu rozmotává stopy, které jí manžel zanechal, je
k rozluštění záhady čím dál blíž. To se pochopitelně nelíbí tomu, kdo je
na opuštěném ostrově proto, aby pohřbil tajemství hluboko, jak jen to půjde,
klidně i se samotnou Maggie.
To, že nemám s předchozí
autorovou prací moc zkušeností, se nejspíš ukázalo být výhrou, protože ostatní
čtenáři se často zmiňují, že se jim tato kniha líbila nejméně. Já mohu
srovnávat pouze s jinými žánrovými knihami a z tohoto srovnání příběh
vychází poměrně dobře.
Rozhodně je plus, že mě text
pohltil hned na začátku a rychle vtáhl do vnitřního světa hrdinky. Autor ji
popsal dost dobře, abych se s ní dokázala bez problému sejít na stejné
vlně. Se smrtí manžela se vyrovnávala docela složitě a ukázalo se, že vztahy
s jeho rodinou nejsou úplně ideální. Tchyně se netajila s tím, že si
přeje vnoučata a Maggie dávala jednoznačně přednost kariéře lékařky, která ji
cele naplňovala. Maggie byla vykreslená jako velmi zodpovědný a morálně
srovnaný člověk. Nebyla zbabělá a dokázala jít za svým. Všechny tyto vlastnosti
se později ukázaly být potřebné, i když dost nebezpečné. Kdyby ovšem byla
bezcharakterní zbabělec, příběh by dost rychle skončil. Každopádně oceňuji, že
v těchto ohledech byla popsána věrohodně a sympaticky. Rozhodně bylo možné
se do ní vcítit – nejen díky tomu, že byla vypravěčkou, prožívat vše s ní
a bát se o ni. To považuji za plus. Když se mi totiž stane, že je mi hrdina
jedno, pokazí mi to sebelepší příběh.
Co se příběhu týká, byl jednoduše
velmi čtivý a dokázal si mě udržet. Knihu jsem přečetla za dva dny a celou tu
dobu jsem nenarazila na nudné místo. Ono taky nebylo moc kde, protože příběh
plynul dost svižným tempem. Autor nic zbytečně nenatahoval, občas jsem měla i
pocit, že je všechno rychlé jaksi až moc.
Dost se mi líbilo, že se
většina příběhu odehrávala na prakticky vylidněném ostrově. V létě to bylo
turisticky vyhledávané místo, v době děje knihy byl podzim a pohled na
opuštěné hotely byl dost mrazivý. Celý ostrov byl prakticky „městem duchů“.
Musím říct, že to ve mně vzbudilo chuť se do nějakého takového resortu „po
sezoně“ podívat :) Nejsem si ale jistá, že by bylo snadné podobnou lokalitu
najít.
K atmosféře místa
přispívala i skutečnost, že počasí hrdince právě nepřálo. Moře bylo divoké a
rozbouřené, pršelo, fučelo a byla zima. Když jsem pak vzala na vědomí
skutečnost, že Maggie je na ostrově kvůli počasí prakticky uvězněná se třemi
místními muži a někým, kdo jí jde po krku, moc příjemné zjištění to nebylo.
Ovšem do psychologického thrilleru perfektní. Místo a obsazení jako stvořené
pro pronásledování a osnování překvapivých nehod.
Zdánlivé nehody, které Maggie
potkávaly, mě bavily naprosto neskutečně. Uznávám, že to zní divně, užívat si
při čtení nehody… Obzvlášť vydařené pro mě byly zejména scény, kde nějak
figurovala voda. Ať už šlo o skutečně nebezpečnou scénu nebo scénu kde se něco
stát mohlo. Voda prostě umí děsit, zvlášť pokud se hrdina octne pod ní a nemůže
pryč tak snadno, jak by chtěl. Občas se mi zdálo, jakoby se proti Maggie spikl její
dům samotný spolu s okolní přírodou a napomáhal útočníkovi ji dostat.
Nějak si nejsem jistá, jestli je prakticky automatizovaný dům úplně dobrý nápad
postavit na opuštěném ostrově. Stránka napětí a pocit nervózního strachu byl v
příběhu rozhodně dobře zmáknutý. Spolu s Maggie už jsem viděla nebezpečí
za každým rohem.
Abych pravdu řekla, úplně si
nemyslím, že by se některé situace mohly skutečně stát, aniž by je někdo
výrazněji řešil. Sice je známé a tradované klišé, že jižní národy bývají
trochu lehkomyslnější. Přes to, pokud někdo oznámí, že se bojí o život, asi
bych čekala od policie trochu více snahy se k ohrožené osobě dostat. Na druhou
stranu mi nepravděpodobné okamžiky zase tolik nevadily. Ve většině knih mi
nevadí, pokud nejde o vyložené nesmysly a to tady v podstatě nešlo.
Konec mě dostal. Většinou se
příběhy tak nějak doberou k tomu, že hrdina spravedlnost vybojuje stůj co
stůj. Tady byl konec výrazným způsobem jiný. Přišlo mi, že se v podstatě
velmi dobře trefil do toho, jak by vše ve skutečném světě nejspíš dopadlo. Přeci
zase tak nevadí, že vraždíš a dopouštíš se nezákonných machinací, dneska ti vaz
zlomí úplně jiné věci. Až do konce nepřestává pocit nepříjemného napětí a
obrovské nespravedlnosti a bezmocnosti u hlavní postavy. Celou dobu je ve
vzduchu otázka, jak a jestli vůbec může tohle Maggie vyhrát. Jen se divím, že
se víc nezlobila na svého muže, když jí zanechal takové potíže.
Epilog mě už moc nezaujal,
ale s tím mívám problémy dost často. Takže to beru čistě za svůj trabl, že
mě podobné ukázky více či méně happy endů otravují.
Celkově jsem se čtením
v podstatě spokojená. Příběh mě udržel napnutou a při čtení jsem se bavila.
Takže za mě dobrý. Není to sice příběh, který bych chtěla číst znova, protože
už bych přišla o prvek onoho neznáma a napětí, ale na první čtení to zážitek
byl.
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Knihu si můžete
prohlédnout tady.
O knize:
Autor: Robert Bryndza
Překlad: Kateřina Elisová
Vydal: Nakladatelský dům
Grada (Cosmopolis)
Rok vydání: 2023
Počet stran: 368
Další knihy autora na bloGu:
Ne tak úplně soukromé e-maily Coco Pinchardové
Žádné komentáře:
Okomentovat