Původně jsem si myslela, že už v sérii nebudu pokračovat. Hattii – hlavní hrdinku třetího dílu - jsem si v předchozích dílech oblíbila nejméně a tak mě její příběh zase tolik nelákal. Nakonec jsem se nechala zlákat na téma, které tato série má krom romantické linky. V sérii Rebelky z Oxfordu totiž nejde o pouhou romanci v historických kulisách.
Anotace:
Hattie Greenfieldová má plné zuby svého příliš
chráněného života a její studium umění na Oxfordu neprobíhá tak, jak si
představovala. Pustí se proto do malého dobrodružství, které neskončí dobře – u
oltáře se zasmušilým Skotem Lucianem Blackstonem. Přijde na to, že může získat
vše, pokud bude ochotná dát všanc své srdce?
…
Třetí díl Rebelek se od předchozích mírně
odlišoval. Hlavní hrdinka tentokrát byla z nejlepší společnosti. Její
romantický příběh byl také výrazně jiný. K přitažlivému manželovi přišla
kvůli jednomu neuváženému polibku a nechtěnému sňatku. Tématem knihy se stal
onen sňatek dvou lidí z rozdílných vrstev společnosti. K tomu autorka
samozřejmě pokračovala v načaté lince boje za ženská práva a přidala náhled
do života lidí z nejchudší společnosti – horníků. Ostatní témata knihy
v mých očích tentokrát o dost překonala romantickou linku. Ale to bude asi
můj problém, protože jsem si prostě moc nesedla s Hattie. Možná i právě
proto ve mně její osoba vyvolala tolik dojmů, takže následující řádky budou
dost často o ní samotné.
Hlavní hrdinka příběhu je slečna z bohaté
rodiny. Vychovávaná jako poslušná holčička, která se k ženám bojujícím za
svá práva přidává na tajňáka, aby táta nevěděl. Musí přeci dbát o svou pověst! Krom
toho taky studuje malířství a umění a, což je trochu překvapivé vzhledem
k jejím politickým aktivitám, sní o manželství. O tom, jaký její muž bude,
jak si budou rozumět… Má dokonce vyhlédnutého gentlemana, lorda, který
s ní chodí kreslit do kurzu. Její naivní představy o manželství rozbije na
kusy skandál, v němž hraje hlavní roli ona a jistý velmi bohatý, leč značně
společensky nevhodný pan Blackstone. A najednou je z Hattie vdaná paní.
Hattie, přes to, že se angažuje v ženských
právech, je stran života nebohatých lidí a skutečných manželek značně naivní
(což je pochopitelné). A jako naivní rozmazlená holčička, plná předsudků, se
taky dokáže chovat, když všechno nejde podle jejích snů a něco se dotkne její
hrdosti nebo představ o tom, jaké by věci být měli (to už moc sympatické není).
Dost jsem obdivovala Luciana, jak dokázal být trpělivý. Hattie měla obrovské
štěstí na manžela, jen musela přehlédnout přes zraněné ego, aby to pochopila. A
přitom měla informace o případech žen, kterým se děly daleko horší věci, než
svatba se sice nechtěným, ale na tehdejší poměry velmi tolerantním mužem.
Jistě, Lucian Blackstone nebyl žádný svatoušek.
Byl to tvrdý, neústupný obchodník. Ne zrovna jemný gentleman, protože
nepocházel ze stejné společenské vrstvy jako Hattie. Vypracoval se sám
z nejchudších poměrů a ne pokaždé se jednalo o poctivou práci. Shrnout by
se to dalo asi tak, že dělal vše proto, aby přežil. V zásadě ale bylo
možné jeho vůli a odhodlání obdivovat a to včetně některých ne zrovna čistých
praktik, když člověk poznal jeho důvody. Hlavně i on se snažil bojovat za
spravedlivější svět.
Tihle dva docela rozdílní, ale v mnohém stejní,
lidé byli postrčeni k sobě částečně náhodou a částečně plány jednoho
z nich. Ani jeden nemá situaci zrovna lehkou – Hattie bojuje
s vlastními představami o budoucím manželovi, s ponížením
z toho, jak ke svatbě vůbec došlo a také s vlastní naivitou, předsudky
a výchovou. Lucian má potíže se svou náturou a minulostí, v níž rozhodně
nebyl vychován k tomu být zjemnělým manželem holčičky z lepší
společnosti. Jeho manželka má sice dost očekávání společnosti a toho, že je
považována za hodnou a poslušnou ženu a chce se jí bojovat za svá prává –
zároveň jí ale velmi vyhovují pravidla a privilegia jejího postavení. Ovšem
pouze ta, která neomezují ji, ale Luciana. Zkrátka dokáže se chovat jako
dětinská rozmazlená fúrie, která si ráda hraje s ohněm, ale za to, že se
spálila, může někdo jiný.
Jak je v této sérii zvykem, autorka se
nespokojila jen s pouhou historickou romancí, ale vložila do příběhu i
hodně zajímavá témata, která pálila tehdejší dobu a rezonovala společností.
Nebylo to jen pozadí zmíněné pro zajímavost, ale velmi podstatná část příběhu.
Kvůli fakt super prostředí a dost bolavým tématům tehdejší doby jsem měla sklon
zajímat se daleko víc o ony problémy než o tom, co se slečně Hattie honí hlavou
– naštěstí právě její přerod jako osobnosti byl velkou součástí těchto
problémů. Její milostný příběh sice nebyl špatný, ale ona mě jako hrdinka
romantického příběhu zaujala daleko méně, než ostatní, byť vedlejší postavy
(nebo hlavní hrdinky předchozích dílů).
Asi bych
měla mít pro Hattie větší pochopení, ale nějak to nešlo. Problém byl
v tom, že ve srovnání s ostatními ženami si mohla dost gratulovat,
jen jí to muselo dojít. Uznávám ale, že nápad ukázat vše z pohledu ženy
z vyšší společnosti s patřičnou správnou výchovou té doby, bylo
zajímavé. A bylo také zajímavé sledovat, jak se v Hattie předsudky lámou a
ona mění pohled na některé věci. V tomto byla rozhodně zajímavou postavou,
i když mi pila krev svou úzkoprsostí a sobectvím – třeba taková Scarlett O´Hara byla o dost
lepší a více opravdová a přitom v podstatě bojovala stejnou bitvu.
Autorka novopečenou paní Blackstonovou
v knize zavede pryč z londýnské vyšší společnosti, mimo oxfordskou
vzdělanou elitu, až na sever do Skotska. Hattie se tam seznámí s hornickou
komunitou, pochopí, jak skutečně ženy žijí. Zjistí, že nejen muži, ale i ženy a
děti pracují v dolech za mzdu poněkud směšnou, bez ohledu na nebezpečí.
V příběhu se toto rozebralo fakt hodně, včetně toho, jak se tyto ženy
dívaly na ženské volební právo a demonstrace za ně vzhledem ke svým životům.
Protože Hattiin manžel pocházel ze stejných poměrů, přišlo na řadu i téma toho,
jak vysoká londýnská společnost přijímala zbohatlíky bez dobrého rodinného
jména v zádech. Mnoho mužů z těchto privilegovaných vznešených kruhů
žilo na dluh a považovalo se to za normální – dokonce, když se po nich
odvažovali věřitelé vymáhat dluhy, byli to oni, kdo byl ten špatný – toto byla
mimochodem jedna ze skvrn na Lucianově pověsti a jeden z předsudků, který
musela Hattie překonat. Hodně se také řešila práva žen v manželství a
vzdělávání žen. S Hattie lomcovalo její největší téma – nedůstojný způsob,
jakým se do manželství dostala a její hrdost, která tím utrpěla největší ránu.
Byla jsem docela napnutá, jestli se jí to vůbec povede překonat. Moc to
nevypadalo, protože uražená sebeúcta holt bolí. A tak se chovala dětinsky,
sobecky a bezcitně vůči manželovi, zatímco projevovala soucit kdejakému
gaunerovi, aby mohla manžela pořádně dusit za to, jakým způsobem si ji vzal.
Překvapivě mě natolik zaujala ostatní témata, že
mně romantická linka nepřišla až tak pro knihu zásadní. Ve chvíli, kdy se
změnila v erotickou, mě dokonce začala mírně otravovat. Hattie pro mě
zkrátka nebyla postava na erotickou linku tak, jak byla napsaná. Asi jsem si na
ni zvykla z předchozích knih jako na naivní slečinku a obrat v jejím
smyslném chování byl pro mě až moc zhurta. Popisy těchto peprných okamžiků v knize
klidně mohly chybět a bylo by to jen ku prospěchu věci. Líbila se mi ta fáze
vztahu, kdy se s manželem poznávali, hledali k sobě cestu a bojovali
s prostředím, z něhož pocházeli a výchovou a sami se sebou. To byla
naštěstí většina knihy.
Na konci pro mě bylo mírně nepochopitelné jisté
Hattiino rozhodnutí a to i vzhledem k povaze hrdinky a předchozímu průběhu
vztahu. Autorka si to v doslovu obhájila, ale kdybych nečetla doslovy…
Zkrátka Hattie pro mě nepochopitelně riskovala budoucí štěstí pro principy,
které z pohledu toho, co jí Lucian jako manžel byl ochoten poskytnout, se
mi zdály prostě jen jako paličatost holky, která si chce hrát na dospělou a
přitom stále trucuje, jako děcko. Mně osobně by to nestálo za riziko, že přijdu
o muže s takovým přístupem k manželství, jako měl Lucian. No, je to
romantický příběh, takže se Hattie svého šťastného konce dočkala. Jestli si to
zasloužila, to je věc druhá. Až do konce zůstala sobeckou holkou, která se
starala jen o to, co ona chce, nač má mít právo a co jí ostatní mají poskytnout
bez ohledu na ně samotné, jejich potřeby a city.
Tento díl se autorce skutečně podařil
v jedné věci. Ukázala v mnoha věcech docela dobře povahu dobře
vychované ženy tehdejší společnosti, která se nespokojí se svým osudem. Hattie
hledala cestu jak vybalancovat požadavky společnosti a svou představu o životě,
jaký by chtěla. To bylo sympatické. S některými jejími chvilkami jsem
mohla nesouhlasit a kroutit nad nimi hlavou, já ale žiji v jiné době,
s jinou výchovou a jsem starší než ona. Některé scény, které Hattie
dělala, působily dost nelogicky a nepochopitelně, někde se chovala jako
spratek, který svými činy odporoval tomu, co chtěl a vyloženě si šlapal po
štěstí. Tyhle scény v knize nemusely být, nebo jich nemuselo být tolik.
Také bych ubrala na erotice, protože s danými postavami prostě působila
nepřirozeně a lepší by byla lehčí rukou napsaná. Chápu nicméně, co se tím
autorka snažila naznačit, i když to nevyšlo.
Celkově knihu doporučím, i když se mi líbila ze
série nejméně. Pokud si sednete s Hattie, bude to pro vás příjemná
historická romance. Nepovedený konec ignorujte :) Za přečtení kniha stojí už
jen proto, že nejde o tuctovou romanci, ale o knihu, která ukazuje důležité
věci, které sice dnes považujeme za běžné, ale před námi musely být generace,
které žily v úplně jiných podmínkách a ženy, které nám naše privilegia
musely vybojovat.
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Příběh najdete zde.
Celou oxfordsko-rebelkovskou sérii pak hledejte tady.
Další díly série na bloGu:
O knize:
Autor: Evie Dunmore
Série: Rebelky z Oxfordu (3. díl)
Překlad: Michaela Martinová
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)
Rok vydání: 2023
Počet stran: 408
Žádné komentáře:
Okomentovat