Hvězdná pěchota

 

Film, který se při pohledu na titul vybaví snad každému, asi nemusím připomínat. A jak to tak bývá, je snímek sice parádní koukačka, ale ani zdaleka nevystihuje hloubku knihy a ani zdaleka neodpovídá myšlenkám v ní obsaženým. No těžko se na tvůrce filmu zlobit :) převést tuto knihu na plátno tak jak je, by bylo nezáživné koukání. Čtení, respektive poslech, to ale bylo skvělé.

Anotace:

Jeden z nejslavnějších a nejkontroverznějších Heinleinových románů rozhodně není čtením pro ty, kdo odpírají vojenské službě. Bohatý mladík Juan Rico se dá naverbovat k oddílům kosmické pěchoty. Prochází tvrdým drilem, jehož život je vojenskými řády sešněrován až na samu hranici možností.
Rico se však nebouří, naopak čím dál víc chápe, že služba je vlastně dobrá. Seržanti a důstojníci tvrdí chlapci, kteří mužstvu nesleví. V jádru duše jsou to však dobráci, ochotní za své vojáky obětovat život. Navíc jsou nejen mistři bojových umění, ale i poloviční géniové zběhlí ve všech možných vědách a gentlemani každým coulem. V boji proti kosmickým nepřátelům a přátelství mezi vojáky nachází Rico smysl života.

Heinleinův román je však vším jiným, než prvoplánovanou militaristickou propagandou. Patrně nejslavnější autor fantastické literatury minulého století však vychází z nepříjemného faktu: násilí bylo a vždy bude. A skutečný muž musí být v drsném světě schopen bránit sebe, své blízké a koneckonců i svou rodnou planetu.
Heinleinova armáda je navíc armádou ideální. Všichni jsou v ní dobrovolně. V kterémkoliv okamžiku můžeš odejít, záleží jen na tobě. A právě z téhle naprosté dobrovolnosti pramení i krutá romantika hvězdných baretů. Není to zabíjení pro zabíjení. Je to život ve světě, jenž nebyl stvořen podle představ katedrových humanistů, ale je takový jaký je.
A racionální společnost se tomuto stavu přizpůsobí. Lze si myslet, že Heinleinova vize je příliš surová, že násilí bude časem ubývat, ačkoli dějiny svědčí o něčem jiném.
Ale ani ten kdo nepřistoupí na autorovu filosofii, nedokáže tuhle knihu odložit. Neuvěřitelný spád děje, nadhledu to vše činí z Hvězdné pěchoty strhující četbu na jedno nadechnutí.
Když však člověk vydechne, zbývají palčivé otázky o existenci člověka ve světě, o tom k čemu je vlastně život. A právě to, že si dokázal tyto otázky položit, činí Henleina velikým.

…

Uf! Anotace je teda zatraceně dlouhá, to se musí nechat. Jenže i tolik slov neodhalí, jak úžasný text jsem dostala, jak moc mě zaujal a o kolika věcech přiměl přemýšlet. Kupodivu jeho vojenská stránka to byla nejméně a ve světle autorových názorů už ani nebyl boj s brouky tím nejzajímavějším, takže mě nemrzelo, že ho tam nebylo moc.

K té nejzajímavější otázce z jejího prvního odstavce musím poznamenat toto: Je kniha vojenskou agitkou? No nejspíš trochu jo :) po přečtení příběhu až neuvěřitelně idealizované armády, ctností mobilní pěchoty a vyzdvihování bratrství ve stylu – nikoho neopustíme, stojíme hrdě až do konce – by asi přepadla chuť připojit se docela dost lidí. Mě ne, nejsem typ na tvrdý výcvik a euforické zanícení pro sebeobětování v „bahně zákopů“ :) Každopádně nelze než souhlasit s myšlenkou autora, že násilí bylo a vždy bude. Lidi jsou prostě lidi. V tomto příběhu autor ukazuje společnost, která se rozhodla jít jinou cestou než ta naše. Možná cestou krutou a nemilosrdnou k vlastním lidem, ale jak se mi tak zdá, je to cesta, která by mohla fungovat na většinu. Jinými slovy – lidé potřebují řád a pravidla a něco, co je přinutí je dodržet, pokud na to sami nemají dost vysoký morální kredit. To něco může být trest a zároveň i odměna. Tak tomu v podstatě bylo i tady.

Já se každopádně řadím k těm, kdo s některými částmi autorovy filosofie chtě nechtě souhlasí a to zejména na základě vlastních zkušeností získaných pozorováním dnešní doby. 

 

Příběh jsem poslouchala jako audioknihu a byl úplně jiný, než jsem čekala. Více než filmový boj s vesmírnými brouky se zde probíraly jiné věci – více etické, morální a podobné životní otázky. Zaujala mě hlavně úvaha autora nad svobodou, demokracií a právy a povinnostmi občana. Tohle mě neskutečně bavilo, protože na těchto věcech je stále mnoho k přemýšlení nejen ohledně událostí v knize, ale i ve světě okolo. Tuhle knihu by měl číst každý už jen kvůli těmto jejím nesmírně zajímavým myšlenkám a přesně kvůli tomu by na ni i hodně lidí nejspíš plivlo. Autor v příběhu vyslovuje některé názory, s nimiž by dnešní společnost, nebo její většina určitě nesouhlasila. Jenže je podává takovým způsobem, že nelze popřít, že je na nich asi velký kus pravdy.

Oceňuji způsob, jakým kniha nenásilně přiměje přemýšlet nad vlastními hodnotami a postavením jednotlivého člověka vůči společnosti, ve které žije. Obzvlášť v této době mi takové zamyšlení připadá potřebné až nezbytné. Tvrdost a disciplína (sebedisciplína?) je v době krize potřebná, jenže kdo je k ní vychovaný? Nebo kdo je schopen sám k ní dospět? Otázka společenské odpovědnosti, uznání povinností a nutnosti zasloužit si privilegia občana, aby měla svoboda pro člověka skutečnou hodnotu a byl schopen o ní uvažovat a ne se jen dožadovat, je v knize na přetřesu často. A je až překvapující jak nesmírně logicky zní názor, že nezasloužené nemá takovou cenu a lidi si toho neváží a neumí s tím žít. I když se jedná o takové věci, jako je svoboda a demokracie. Chápání práv a povinností je zde také důležité téma a zrovna například v tomto bych se pod autorova slova podepsala.

Kniha bude nejspíš nudit lidi, kteří očekávají akční střílečku a boj s brouky. Většinu času se probírá vojenský výcvik, vojenská filosofie a podobné věci související s působením hlavního hrdiny u MP a proměny jeho uvažování nad životem v důsledku toho, co zažil sám. Přímo akční scény z boje jsou na začátku, kdy ještě není vysloveně poznat, proti čemu mobilní pěchota vlastně stojí. Pak samozřejmě na konci, když hrdina ukončí vojenský výcvik a jde do boje, z něhož byla i ukázka na začátku.

Hlavní hrdina – na začátku nezkušené osmnáctileté telátko, které se přihlásilo k armádě spíš nedopatřením a tak trochu ze vzdoru – prochází výcvikem, který ho mění povahově i názorově až je z něj nakonec otřískaný veterán a v některých věcech by se dalo říct, že pořádná guma. Když ale posloucháte (nebo čtete) jeho myšlenky a úvahy, vlastně to nebude vadit. Vývoj postavy je tak přesvědčivý a já jsem s ním prošla věcmi, které ho měnily od začátku, takže jsem měla možnost pochopit jeho i změny, které se s ním staly. Tvrdost výcviku a disciplína mu prospěly. Ví dobře, co dělá a proč a jakou cenu za to může zaplatit. Jasně, je to voják, takže zabíjí a bez výčitek. Jenže je to důvod k tomu ho zavrhnout nebo raději přijmout s tím, že pochopil nezbytnost toho, k čemu jej vycvičili?

Samozřejmě došlo i na první boj a první setkání s brouky. Popis boje a prohry, která však byla pochopitelně prezentována jako strategické vítězství (politika) vypadal z pohledu MP úplně jinak. Tahle část už se začínala trochu podobat filmu nebo spíš tam byly některé události, které se i ve filmu staly. Hrdina nastupuje po absolvování důstojnické školy na první misi, kde velí při útoku na planetu brouků a dostane dost tvrdou lekci o tom, co je velení, odpovědnost za druhé a jeho pohled na události je dost strhující a akční – ano, i akce se nakonec dočká :)

Jediná část, která se mi trochu táhla, byly úvahy nad vojenskými hodnostmi a posloupností velení, když byl hrdina kadetem důstojnické školy. Na to je potřeba se připravit, protože myšlenky a názory (nejen tyto) jsou zde rozebírány opravdu zdlouhavě a dopodrobna. Nepochybně tedy pro každého čtenáře přijde okamžik, kdy toho bude trochu moc a bude potřebovat menší pauzu.

 

Celkově je kniha rozhodně zajímavým dílem plným zajímavých myšlenek a velmi silných okamžiků. Poslechu díla rozhodně nelituji a určitě se k němu ještě vrátím. Zůstaly mi otázky, které chci nechat uležet a pak se zamyslet ještě jednou. Po této stránce je kniha úžasná. Je to mnohem víc než jen military akční scifárna.