Knihu jsem si pořídila v naději, že najdu sci-fi, které bude něčím víc než jen střílečkou a honičkou vesmírných lodí. Hledala jsem knihu, která mi ukáže, jak fascinující bytost může být člověk a jak složité je jeho uvažování a tajemná zákoutí jeho povahy. Chtěla jsem zajímavou postavu a monumentální osud. V knihách z reálu mě toto moc nebaví, ve sci-fi a fantasy ohromně – zkrátka chtěla jsem knihu s přesahem. A dostala jsem ji. Navzdory tomu, že mě povrchně upoutala hlavně obálka a bez ní bych nejspíš Gateway přehlédla jak širé lány.
Anotace:
Lidstvo nachází ve
Sluneční soustavě zařízení a stavby tajemné cizí rasy, která dostane jméno
Heechee. Jejich technologie byla velmi rozvinutá a některé artefakty se ukázaly
jako velmi přínosné a lidmi dobře využité. Nikdo ovšem neví, jak Heechee
vypadali ani kam odletěli.
Největším objevem je asteroid Gateway, cosi jako kosmická
stanice s přibližně tisícovkou funkčních
mezihvězdných lodí. Každá je naprogramovaná k nadsvětelnému letu na vzdálené
místo kdesi v neprobádaném vesmíru. Není možné je řídit, ale přesto se hlásí
dobrovolníci, prospektoři, kteří se těmito loděmi vydávají do neznáma.
Někdy najdou poklad, jindy - smrt.
Robinette Broadhead je jedním z nich...
…
Události v knize Gateway začínají v daleké budoucnosti, kdy je země a tím pádem i značně přemnožené lidstvo na ní celkem v pr… v pytli. Většina lidstva je chudá a má co dělat, aby si zajistila alespoň základní potraviny a prostředky pro život. Mnozí zkouší štěstí mimo Zemi, ale většina z nich pracuje v nějaké formě zemědělství, jako jsou třeba doly na potraviny. Bohatí pozemšťané se naopak mají strašně dobře a mají prakticky všechno a všeho dostatek. Početnou chudou část lidstva se daří uživit víceméně jen díky vesmírným technologiím Heechee, které byly objeveny náhodou.
Jednoho krásného dne při zkoumání dávno opuštěných mimozemských tunelů na Venuši nalezne jistý muž podivné vesmírné plavidlo, které patřilo kultuře Heechee – stavitelům tunelů. Záhadné mimozemské rase, o níž toho lidstvo ví opravdu velmi málo, spíš nic. Šťastný nálezce vytáhne houbovitou loď z venušských tunelů, nasedne do ní a někam odletí. A objeví asteroid Gateway.
Jakousi křižovatku cest a parkoviště lodí kultury Heechee. A tak to začne. Objevování vesmíru lidskými prospektory (cestovateli v lodích Heechee), nálezy cenných technologií a památek na neznámou mimozemskou kulturu a především nesmírně riskantní cesty do neznáma, které mohou ze šťastného prospektora udělat boháče. Nebo mrtvolu…
Nikdo neví, kam daná loď poletí, kde se objeví ani co tam na posádku čeká. Nasednout do ní a zmáčknout start je nesmírně riskantní podnik. Kontrolovat pohyb lodi lidé nemohou, technologii Heechee prakticky nerozumí a přesto o ni stojí a i o další nálezy z hlubin kosmu. Cokoli užitečného přivezeného z vesmíru může šťastného nálezce zajistit na zbytek života.
Hlavní hrdina Robinette Broadhead žije ve Wyomingu a pracuje v dole na břidlici, ze které se následně extrahuje ropa a na ní se pěstuje takzvaný šlem. To se jí. Jo, nejspíš je to tak chutné, jak chutně ten název zní, ale není moc z čeho vybírat. Pokud tedy nejste pracháč, který si žije někde na privilegovaném místě. Robinette rozhodně pracháč není až do chvíle, kdy vyhraje loterii a rozhodne se vsadit všechno do hry ještě jednou. Za téměř všechny peníze si koupí jízdenku na Gateway, aby se stal prospektorem.
V knize se pravidelně střídají ob kapitolu příběhy ze současnosti, kdy Robinette chodí na sezení k psychiatrorobotovi a z minulosti, kde popisuje svůj přílet na Gateway, výcvik a první misi (a pak další) jako prospektor.
Od začátku jsem tedy věděla, že se z misí vrátil a našel něco, díky čemu je fakt nechutně bohatý. Zároveň jsem taky věděla, že se tam něco stalo. A to něco mu převrátilo život naruby a zanechalo následky vyžadující léčbu a následná sezení u psychiatrorobota. Z těch sezení bylo jasné, že Robinette není vůbec v pohodě a vzpomínky na lety lodí Heechee a následné objevitelské mise vytěsnil někam hluboko, odkud je nechce tahat. Už tohle vědění vyvolávalo při čtení dost napětí. Co se tam, hergot, mohlo stát?
Pochopitelně mě při čtení kapitol z minulosti ve vesmíru napadaly všechny možné varianty něčeho, z čeho mohlo prospektorům hrábnout. A výběr byl vskutku nepřeberný. Ať už jsem vzala v úvahu strach při cestě do neznáma, potlačený kvůli hrabivosti nebo prosté nutnosti vydělat peníze. Další možností byly nekonečné dny trávené v lodi letící prázdnotou kdo ví kam, buďto sám, nebo se stále stejnými lidmi bez jistoty návratu. Podobně náročné na psychiku mohlo být, když se vrátila jen část posádky nebo to, když někdo třeba musel rozhodnout o opuštění spoluobjevitelů kvůli ohrožení… bylo toho hodně a objevování všeho toho bylo fascinující. Podle mě se autorovi podařilo skvěle vystihnout, jak šíleně odvážní lidé umí být, ať už riskují pro vědu nebo pro peníze (nebo obojí). A také se podařilo dobře popsat Robinettův strach nasednout do lodi a odletět kamkoli. A ten byl pochopitelný. Na Gateway měli všichni prospektoři perfektní přehled o tom, kolik lodí je na cestě, kolik se nevrátí a kolik třeba sice přiletí, ale s mrtvolami na palubě. A do toho jen pár vyvolených se vrátilo s cenným objevem. Riziko bylo skutečně značné. Sama nevím, jestli bych se dokázala odhodlat.
Robinette maskuje svůj strach a nechuť se k událostem vracet za všechny možné zástupné problémy. Na Gateway se vymlouvá, že čeká na tu správnou misi a vlastně se nikdy skutečně neodhodlá, když ho něco nedonutí. Má strach a ví to o sobě. A není jediný, kdo se bojí letět. U psychiatrororobota je to ještě horší. Chová se tam jako zbohatlický, povrchní macho a více než jiné pocity s ním lomcuje vztek ve chvíli, kdy se psychiatrorobotovi podaří odloupnout další vrstvu z bolavého místa, kde se ukrývá to, čeho se Robinette bojí ve vzpomínkách byť jen dotknout. Celé tohle působilo velmi přesvědčivě a chování pacienta i psychoterapie samotná byla velmi dobře propracovaná a mě to bavilo. Spolu s Robinettovým vyprávěním z minulosti to ukazovalo hloubku jeho osobnosti a mě bavilo se v ní hrabat stejně, jako v událostech na mimozemské základně a plavidlech.
Strašně se mi líbil popis života na Gateway, i když výcvik nebyl zrovna fascinující – instruktoři učili nové prospektory pouze na základě vlastních zkušeností, protože nic víc neměli. Tím, že fungování technologie nebylo pořádně vysvětleno, mi pořád zůstával pocit zvědavosti a těšení se na každý okamžik, kdy lidstvo přijde na něco nového.
Části odehrávající se v psychoterapii byly spíš hodně ukecané, ale postupně se v nich skládaly střípky událostí, které se odhalovaly i v gatewayských částech. Ze začátku jsem myslela, že mě tohle střídání bavit nebude, ale postupně mě to úplně pohltilo. Vzájemně se to doplňovalo a bez toho by kniha nebyla úplná.
Pan autor nevydává svá tajemství rychle. Spíš naopak. Děj je hodně pomalý a určitě si ho více užijí fanoušci „rozvláčnějších“ typů scífek, kteří nutně nepotřebují brutální vesmírné řežby super lodí, napínavé a nebezpečné akce nebo tak něco. Technologie vesmířanů tu sice je, ale nikdo jí nerozumí ani dost málo a tím zůstává skvěle zachovaná ona fascinace neznámým a záhadným. Bohužel si však kvůli tomu moc neužijí ani technomilové :) Dokonce ani na průzkumy nových světů nedojde. Ti, kdo budou nadšeni nejvíce, jsou výzkumníci lidských povah, kteří zároveň mají rádi scifi. Existuje něco jako psychologické sci-fi? Pokud ano, pak je to tohle.
U pana Pohla naštěstí absence větší akčnosti vůbec neubírá na kvalitě a zajímavosti příběhu. Dokáže upoutat právě onou nepochopenou mimozemskou technologií a lidskou odvážnou nevědomostí při cestách do neznáma. Trochu to připomínalo první lidské zámořské cesty, kdy také pluli někam s nejistým výsledkem a bez záruky přežití. Stejně fascinující místo tu má pud sebezáchovy, mezilidské vztahy, otázka morálky a pocitu viny.
Shrnuto a podrženo: Já jsem nadšená a doufám, že Argo vydá ve stejné edici i další pokračování ze série Heechee. Kniha sice obstojí i jako samostatný román, ale přeci jen bych se ještě na Gateway ráda vrátila. A hlavně bych se ráda dozvěděla víc o Heechee a jejich technologiích.
O knize:
Autor: Frederik Pohl
Série: Heechee (1. díl)
Překlad: Jiří Engliš
Vydal: Argo
Rok vydání: 2019
Počet stran: 312
Žádné komentáře:
Okomentovat