Vražda v ledu

 

Nebýt obálky, vůbec bych si o tuto knihu nenapsala. Obecně si detektivky a sériové vrahy spíš neužívám, ale ta obálka je tak zajímavá, že mě přiměla věnovat pozornost anotaci. A pak jsem si řekla, že mrtvoly žen v ledových sochách jsou vlastně ohromně zajímavý nápad a že si o takovém případu přečíst chci.

 

Anotace:

Jedné mrazivé zimní noci je patoložka Julia Schwarzová zavolána k mrtvému tělu. Na efektně nasvícené ploše na náměstí však vidí jen krásnou ledovou sochu. Při pohledu zblízka si s hrůzou uvědomí, že uvnitř je mladá žena.

Nikdo neviděl, jak se tam socha dostala, nikdo neví, jak byla oběť v ledu uvězněna. Navíc není možné provést pitvu, dokud socha neroztaje. Než však Julia může vzít do ruky skalpel, podivný umělec udeří znovu.

…

V Kolíně nad Rýnem panuje toho roku obzvlášť ukrutná zima. Zrovna v tomto týdnu je to snad vůbec nejhorší. Mrzne, až praští, téměř pořád sněží a lidi chodí zachumlaní až po nosy v šálách a teplých kabátech.

Jaké jiné období by si měl vybrat vrah – umělec, který touží vystavit své oběti v ledových sochách? Jen těžko by hledal lepší podmínky. A tak se jednoho dne objeví první – žena v jednoduchých bílých šatech, zamrzlá v obrovském bloku ledu přitesaném do stejné pózy, jakou zaujímá ona. Je pečlivě nasvícená reflektory a na veřejném místě. Nikdo nic neviděl, svědkové, kteří by pomohli alespoň poodhalit totožnost pachatele, nejsou.

K případu je povolána i patoložka Julia a její partner kriminalista Florian. A začíná závod s časem. Musí rychle najít motiv a odhalit pachatele, protože už za pár dní se u jezera objeví další ledová socha…

 

Musím říct, že jsem se dost těšila. Podstata vraždy a nutnost vyšetřování dávala jasně najevo, že se dozvím něco o tvorbě ledových soch.  Z celého toho případu se trochu ježily vlasy, hlavně po první kapitole, kde byl popsán „zážitek“ první oběti při mrznutí. To byla docela děsivá situace, bohužel pro mě v příběhu spíš ojedinělá.

Příběh svým stylem psaní pro mě naprosto postrádal jakoukoli napínavost. Autorka všechno popsala zbytečně podrobně a názorně sebrala mi i možnost bádat a objevovat. Vysvětlila vše tak, aby čtenáři nic neuniklo a tím z něj tak trochu udělala obyčejného konzumenta, nikoli účastníka zážitku. Chyběl takový ten moment, kdy při čtení sepnou nějaké náznaky a čtenář se posune v pátrání o kousek dál a většinou u toho zůstane úplně paf. No tak tady jsem paf nezůstala.

Co hodnotím kladně je, že se příběh vážně dobře četl. Text nekladl žádný nárok na pozornost a tak byl vyloženě relaxační knihou. Bohužel mě k němu ani nic netáhlo, dokázala jsem knihu klidně na tři dny odložit a ani si na ni nevzpomenout.

 

Postavy mi tentokrát také moc k srdci nepřirostly. Hlavní postava patoložky Julie, byla pro mě naprosto nevěrohodná. Chovala se mnohem víc jako kriminalistka, než soudní lékařka. Špatná a nezodpovědná kriminalistka. Neustále porušovala nějaké zákony při svém šťourání a procházelo jí to proto, že (autorka prostě chtěla?) chodila s vyšetřujícím komisařem – což byl mimochodem vztah postrádající jakékoli city nebo vzájemnou přitažlivost a náklonnost.  Autorka tam prostě chtěla osobní vztahy a problematické k tomu, tak je tam dala. Komplikace s ex, pro které jsem marně hledala v příběhu význam, než prostě proto a poněkud vlažný, ale prý upřímný nový vztah s vyšetřujícím komisařem (Valentin a Florian – já se picnu! Doufejme, že jsou to u našich sousedů běžná jména). K tomu vyšetřujícímu komisaři: To je dost odvážné tvrzení. Julia vyšetřovala daleko víc než on, i když bez povolení, bez pravidel, zbrkle a bez rozmyslu a často protizákonně. On tam prostě jen tak nějak byl, aby měla někoho k sobě, kdo jí umožní přístup k obětem a ukáže její zranitelnou stránku. Přesně tak na mě působil. Byl tam prostě proto, aby tam byl komisař a aby se Julie předvedla i jako citlivá žena, nejen jako patoložka.

Další postavy – ledový sochař, baletky, architektka a další byly možná o něco lepší s trochu zajímavějším vystupováním, ale stejně šustily papírem až hrůza. Navíc jsem se nemohla zbavit pocitu, že autorka si sice nastudovala vše o výrobě ledových soch, ale baletu a architektuře větší pozornost nevěnovala. Postavy mi vůbec nepředávaly myšlenky a zkušenosti lidí, kteří se těmto oborům věnují. Mluvili o svých činnostech, které měly provádět s vášní a naprostou oddaností, které byly jejich největší ambicí, jako laici zvenčí.

Postavy prostě působily jako – s prominutím – bezduché loutky, které se pohybují od místa k místu a říkají naučené repliky. Nevěřila jsem jim strach, lásku, ambice… prostě nic.

 

Autorka postupně střídala postavy, o kterých vyprávěla. Tím bohužel ubírala na pozornosti vůči lince vyšetřování. To bylo dost snadné, protože nudnější vyšetřování jsem asi nečetla. Měla jsem tak sice možnost jednotlivé postavy poznat, ale dopředu bylo jasné, proč tam jsou – věděla jsem: tohle bude podezřelý, ale ne vrah, i když k němu autorka navádí – naváděla až moc nápadně. Věděla jsem, že dámy, které sleduje, budou další oběti. Dokonce jsem věděla, co přesně si myslí vrah a proč to dělá tak, jak to dělá. Pohled vraha mi obzvlášť vadil, bral mi možnost pátrat nad jeho motivací. Navíc v jeho kapitolách bylo jasně zřetelné, proč to nemohou být ti, které policie podezřívá.

 

Z výše psaného je jasné, že mě kniha spíš zklamala. Upřímně, kdybych ji neměla od nakladatele, nejspíš ji ani nebudu dočítat, protože mě prostě nedokázala zaujmout stylem psaní, ani postavami, ani zajímavým vyšetřováním. Jedinou zajímavou věcí pro mě zůstávaly mrtvoly v ledu. Myšlenka na to byla divně zrůdně krásná. Ony byly taky to, co mě přivábilo ke čtení.

Možná byla chyba i to, že jsem začala číst od třetího dílu v sérii. Nejsem si však jistá, jestli by čtení od začátku nějak vylepšilo můj názor. Možná – hodně možná - na postavy, ale na styl psaní těžko.

Dobrá zpráva pro ostatní čtenáře je, že jsem se svým názorem osamocená. Kniha, i když ne celá série, má velmi dobré hodnocení na databázích a dost nadšených komentářů. Nejlepší bude, udělat si svůj názor :)

 

Za knihu i tak moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. Někdy to prostě nesedne :) 

Pokud vás příběh ledových soch láká nebo patříte k fanouškům autorky, najdete knihu zde.

 

O knize:

Autor: Catherine Shepherd

Série: Julia Schwarzová a Florian Kessler (3. Díl)

Překlad: Rudolf Řežábek

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2021

Počet stran: 304