Co na tom může být tak složitého? K masu červené, k rybě bílé...
Po knize o zániku lidstva jsem zatoužila po něčem letním, oddechovém a pokud možno odlehčeném nějakou pěknou láskou, která pohladí po duši. Nevinný záskok přesně něco takového sliboval. Měla jsem si přečíst o létě v hotelu uprostřed krásné přírody, kam se vydá žena, která předstírá, že je někdo úplně jiný…
Anotace:
Heather má novou práci...
V čem je háček? Heather není ta, za koho se vydává.
A už vůbec se nejmenuje Heather.
Birdie a Heather jsou nejlepší kamarádky a spolubydlící. Heather je zodpovědná a má v životě jasno. Birdie je tak trochu střelec a neví, co se sebou. Když se Heather překvapivě vydá s novou láskou do Itálie a zruší tak vysněnou letní práci someliérky ve Skotsku, rozhodne se za ni Birdie zaskočit. Vždyť co na tom může být tak složitého? K masu červené, k rybě bílé…
A tak Birdie stráví léto v luxusním pětihvězdičkovém resortu. Dokáže ale obalamutit bohaté zákazníky při servírování vína, kterému na rozdíl od své spolubydlící ani za mák nerozumí? A hlavně – dokáže se neprozradit před hezkým a sympatickým kuchařem Jamesem, prvním mužem, který se jí doopravdy líbí?
…
Heather Jonesová a Elizabeth Birdy Finchová – kámošky na život a na smrt už od dětských let. Jedna pro druhou udělá cokoli. Bydlí spolu, jsou tu pro sebe, prožívají spolu své úspěchy (Heather) a neúspěchy (Birdy) a lásky. Jejich životy mají ale poněkud odlišný průběh.
Když začneme od dětství, už to bylo hodně jiné. Heather měla milujícího tátu, o kterého ale brzo přišla a zůstaly jí po něm jen peníze. Ty jí umožnily vystudovat, absolvovat drahé someliérské kurzy a její kariéra je slušně nakopnutá. Jen v lásce se jí nedaří, protože podvědomě hledá stejnou dokonalost, jakou měla v dětství. Birdy vyrůstala v rodině alkoholika, který si odmítal přiznat, co se děje a konspirační teoretičky, která si vzala za životní cíl jeho problémy popírat a tajit před světem. Dokonce raději ublíží vlastnímu dítěti, než aby si přiznala, že jejich rodina stojí za nic a za své dítě se postavila.
Ted v dospělosti Heather touží po lásce a přijetí a Birdy, no, u ní se zdá, že se chce jen bavit a jejím heslem je „hlavně žádnou zodpovědnost“. Všechno začne tím, že Heather se odhodlá vsadit vše na jednu kartu nové lásky a vykašlat se na práci, kterou má domluvenou v hotelu ve Skotsku. Birdy jí slíbí, že za ni práci nějak taktně odmítne, vždyť už se za ni vydávala tolikrát osobně, tak po telefonu to nebude problém. Jenže tentokrát se věci zamotají a Birdy se najednou ocitne v hotelu Loch Dorn, kde má dělat to, co původně měla Heather, tedy someliérku. Pochopitelně ví o víně prdlajs, tedy to, co asi každý normální člověk. Rozhodne se ale, že to nějak spláchne. Vždyť co je na tom těžkého a třeba to nakonec bude sranda…
K hlavní hrdince jsem měla nejdříve vztah spíš negativní. Hrozně mi vadil její podvod od chvíle, kdy přijela do Loch Dorn. Když byla ještě v Londýně, šlo v podstatě jen o záskok za Heather na večírcích a legrácky, takže to nikomu ublížit nemohlo. V hotelu, kde se vydávala za zkušenou someliérku už mohla pokazit ostatním jejich práci a své kamarádce Heather zničit profesionální pověst. Strašně mi to vnitřně vadilo, až tak, že se mi kvůli tomu Birdiny první okamžiky na Loch Dorn blbě četly. Byla tak lehkomyslná, bezohledná a zajímalo ji jen, že kuchař je docela hezoun. Prostě se rozhodla s drzostí nejdál dojít a nějak z toho vybruslit. Sympatie u ní nakonec zachránilo to, že poměrně záhy došla na to, jak přestřelila a začala se opravdu snažit. Jinak byla fajn, vtipná, pohotová, veselá. Ale taky v podstatě neschopná poradit si s vlastním životem a do třiceti se někde uchytit nebo aspoň přijít na to, co by chtěla. Byla nezralá, zbrklá, nedomýšlela důsledky, nedospělá a koketní. Trochu jsem přemýšlela, z čeho plyne její sebevědomí, když zatím nedokázala nic, oč by ho mohla opřít. Ukázalo se, že to je jen dobře nacvičená póza, za kterou se od dětství schovává. Svým způsobem byla ztracená a maskovala to veselostí a bezstarostností, aby si to nemusela přiznat. Já jsem s ní postupně došla od odsouzení a nesympatií až k pochopení. Nejen já jsem změnila svůj názor, ale i Birdy svůj postoj k životu a díky tomu, je podle mě dobře napsanou hrdinkou. Už jen z toho, kolik se mi toho o ní chtělo napsat, je vidět, že je opravdu zajímavá. Ne jen dobrá dušička, která konečně ke štěstí přijde, ale pěkné číslo, u něhož se nejdříve zdá, že by zasloužila spíš na zadek než najít štěstí.
Hlavní hrdina James, který v hotelu dělal kuchaře, mi byl oproti tomu sympatický okamžitě. Na začátku působil sice trochu jako uťápnutý moula, ale to byl jen první dojem. Ocenila jsem, že hrdina není žádný supersamec s naditým kontem a poklopcem. Naopak. James je úplně normální chlap, možná trochu stydlivý, ale v tom co chce nebo nechce naprosto sebejistý. Svou neobyčejnou obyčejností a upřímným, poctivým přístupem k životu mi vyhovoval daleko víc než nějací supermachomani, jaké je poslední dobou v knihách časté vídat.
Třetím „hlavním hrdinou“je krásné prostředí skotského hotýlku poblíž ostrova Skye. Autorka sice trochu využívá procizinkoidní postoj čtenářek, ale je i vidět, že sama má tu knihu nejspíš ráda. Líbilo se mi popisování přírody, k němuž autorka využila i výpravy hrdinů pro zásoby k rybářům nebo na sběr do lesa. Nakonec i všechen děj, který se odehrával v hotelu v prostorách restaurace nebo kuchyně, se mi líbil. Je vidět, že tomu autorka rozumí a popisy jídel a k nim napárovaných vín mě donutily skoro slintat chutí je zkusit. U mě je takové ocenění a zájem něco neobvyklého, protože fakt nerada vařím. Že by i tohle přidalo k Jamesovým sympatiím? Protože chlap, který umí vařit a dělá to rád, je výhra :)
Ze začátku, než mě příběh pohltil, jsem byla při čtení strašně nervózní, měla jsem úplně strach za Birdy. Přeci ji musel někdo odhalit a všimnout si, že o víně neví ani to, jak se správně nalévá, natož které doporučit hostům. To byla ostatně jediná věc v knize, která mi úplně neseděla. Pochopitelně ji nikdo neodhalil a po pár velkých trapasech a přešlapech se Birdy rozhodla začít na sobě makat, aby všem nezkazila jejich snahu, hotelu pověst a své kamarádce someliérskou reputaci. Přineslo to s sebou dost vtipných situací, v nichž jen o vlásek unikla prozrazení. Postupně se kolem ní ale stahovala smyčka a já jen trnula, jak se prozradí. Kupodivu jsem jí nakonec držela palce, aby se to nestalo. Pochopitelně je nutné celý její someliérský úspěch brát trochu s nadhledem, protože pár týdnů praxe a snahy nenahradí dlouholetý zájem a zkušenosti. Akce, kterou Birdy připravila pro vinařský klub však byla neskutečně úžasná.
Styl psaní je skvělý. Lehký a vtipný, řádky doslova letí a krom počátečních nesympatií k hrdince vůbec nic nebránilo tomu, abych si čtení pěkně užila. Zvolené téma vína pro mě bylo překvapivě zajímavé a i když nerada vařím, zajímalo mě i fungování kuchyně a vaření a vymýšlení jídla.
Vedlejší postavy jsou dobře propracované a dostatečně různorodé, aby mě bavily a nehráli jen roli křoví. Personál hotelu není možné si neoblíbit a to i ty, kteří nejsou zrovna zlatíčka nebo mají nějaké osobní problémy. Dokonce i hosté hotelu byli víc než jen šedý dav, aby u stolů někdo seděl.
Celý příběh provází nádherně lehce jemná romantika. Autorka nechá vzduch mezi hrdiny pěkně jiskřit, aniž by přitom přeháněla nebo tlačila na pilu. Všechno se vyvíjelo přirozeně a pomalu. Pochopitelně není od začátku žádným tajemstvím, kdo s kým. A ani to tajemstvím být nemělo. Paní autorka neháže svým zaláskovaným do cesty žádné klacky v podobě rozličných trojúhelníků a malicherných hádek. Jediným problémem je Birdino předstírání, že je někdo jiný a její strach aby to nikdo nezjistil. A to je dost skutečný problém a Birdy se bála následků oprávněně.
Celkově tedy: za mě dobrý. Kniha je příjemně odlehčeným čtením, plným léta a romantických okamžiků a zároveň se nevyhne ani náročnějšímu tématu lehkomyslnosti, odpovědnosti a nutnosti změny života. Má to všechno, co by člověk v podobném příběhu chtěl. Líbí se mi i taková drobnost jako je slovní hříčka v názvu s vínem a vinou :)
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Knihu si můžete omrknout zde a rovnou ji i pořídit.
Autor: Lizzy Dentová
Překlad: Petr Kotouš
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)
Rok vydání: 2021
Počet stran: 368
4 komentáře:
To vypadá na skvělou pohodovou oddechovku :D Podle názvu se bude hodit teď na podzim k burčáku a vinobraní :D
To teda :) burčáku už se nemůžu dočkat! Díky za komentář a přečtení :)
Já nevím proč, ale takhle kniha mi způsobila dlouhou čtecí krizi... Takže se žádné milé překvapení. :/
Stane se :( Nejlepší je čtecí krize zarytě ignorovat a říct si, že máš prostě jen chuť dělat něco jiného :)
Okomentovat