22. 9. 2020

Před bouří

 

Každá apokalypsa potřebuje svoje krysy.






Od paní Hartmanové jsem dosud nepřečetla nic, i když mám už nějaký čas doma Noční labuť. Její styl psaní mi byl ale tolik vychválen, že jsem se rozhodla začít seznamování rovnou její druhou sérií Krysy apokalypsy a Labuť si dát až potom. A rozhodně si nemůžu stěžovat na špatnou trefu.


Anotace:

Každá apokalypsa potřebuje svoje krysy.Příběhy většinou nezačínají koncem světa. Jenže na Leru nastává konec světa každých sedm dní, když se jím prožene magická bouře, která srovná se zemí vše, co se nachází mimo ochranné bariéry. Když totiž srazíte z nebes bohy, musíte počítat s následky. Bohové padli před osmdesáti lety. A jejich pád zanechal Ler zjizvený a z větší části — mimo ochranné bariéry — neobyvatelný. Magií kontaminovaná půda, mutace nebo absence povrchové vody nejsou ničím neobvyklým. Mimo města může i jeden špatně nabitý bateriový článek znamenat předěl mezi životem a smrtí. Ne všichni se s tím ale dokázali smířit, a tak hledají způsoby, jak přelstít přírodní i lidské zákony — jako krysy si hledají skulinky, ve kterých můžou přežívat. Jenže co když si někteří lidé začnou uvědomovat, že mezi přežíváním a žitím je propastný rozdíl? A co teprve když si to uvědomí i sami bohové…


Knihu jsem ve čtečce otvírala s velkým očekáváním. Nejen kvůli už zmíněné chvále stylu, ale hlavně kvůli tématu, které mi přišlo dost lákavé a originální. Ne že by v literatuře nebylo padlých andělů a  božstev hodně, ale tady se zdálo, že půjde o něco jiného než je běžné.

Začátek čtení byl pro mě překvapivě trošku náročnější. Zaplavilo mě poměrně hodně jmen a cizích slov a zároveň byla (jak už to tak bývá) nutnost pochopit pro mě úplně nový svět. Paní autorka zbytečně na sílu nevysvětluje, nechá čtenáře postupně pobrat všechno důležité. O fungování a uspořádání světa jsem se tak dovídala pozvolna a přiměřeným tempem. Zapamatovat si jména mi trochu trvalo, ale svět mi vplul pod kůži poměrně hladce a zaujal rychle.

Myšlenka, že jeden bůh zapříčiní pád všech ostatních a ustanoví sám sebe vládcem, protože se mu podaří „zblbnout davy“, se mi zdála prostě skvělá. U lidí to tak funguje běžně (svrhávání i manipulace), tak proč by to u božstva mělo být jinak? Na neštěstí to chlapec trochu zvrtal a neuvědomil si, že na božstvo je vázaná magie a bez božstev, která by ji krotila, poněkud zdivočí a značně škodí. Na zemi Ler se snáší v pravidelných magických bouřích a následky jsou značné. Ne každý divokou magii dobře snáší. Jste li člověk a zastihne vás magická bouře mimo ochranné zdi a štíty, zmutujete v něco… raději nechtějte vědět. Tak jako tak je po vás. Máte li v sobě díl démonské krve, následkem bouře se projeví a stanete se buď čarodějem nebo polodémonem (rozumějte potomkem boha, míšencem). Sice vám to neublíží, ale taková výhra, jak by se zdálo, to taky není. V takovém případě jste přinuceni přísahat vládci Arumielovi a sloužit mu do smrti (té vaší, pochopitelně).

V příběhu také stále přežívá několik skutečných bohů, ale aktuálně se nacházejí v pozici zotročených a ponížených – ať už se jedná o ty, co putují jako exponáty v pojízdném cirkusu se zmutovanými zrůdami nebo o ty, co slouží při magických bouřích jako anténa pro lapání magické energie. Někteří se raději skrývají, aby k sobě nepoutali nežádoucí pozornost. Řeknu vám, autorka se s božstvem teda moc nepárala, ale aspoň bylo jednodušší si je zamilovat.

Překvapivě mi více seděly mužské postavy v příběhu – hlavně tedy Garif a Corvus. Muži jsou autorce skvěle – byli dobře propracovaní se zajímavým příběhem a pro mě přitažlivým uvažováním a povahami. Z většiny se jednalo o bohy-démony nebo míšence a když se jejich božská podstata projevila, bylo to dost impozantní. Ženy oproti tomu mi moc nic nenabídly nebo zatím neměly dost prostoru projevit se výrazněji přitažlivě. Ne že by nemohly nabídnout zajímavé osobní příběhy, ale prostě mi to s nimi nesepnulo. Nesblížila jsem se s nimi tolik, jako s mužskými hrdiny a jejich osudy mi byly spíš jen zpestřením, i když se propojili s osudy mých oblíbených postav. To ale neznamená, že by byly špatně nebo povrchně napsané – ne! Jedná se prostě o nějaký můj osobní problém, který se u jiných čtenářů pravděpodobně neprojeví.

Při čtení jsem nabyla dojmu, že se svět řítí zcela nevyhnutelně k naprosté zkáze. Lidstvo zde přežívá v ohraničených městech pod ochranou technických vynálezů, které dokážou absorbovat magii a tvoří štíty, které města chrání před magií i útoky zmutovaných tvorů žijících v divočině. Mimo bezpečí měst je pustina. Okolo země Ler, kde se příběh odehrává, jsou ale další země, kde pravděpodobně nemusel nastat takový průšvih, protože tam revoluce neproběhla – snad se v dalších dílech dozvím víc. V Leru to každopádně vypadá, že bude jen hůř, protože vyřešit situaci mezi mocnými smírem nebude možné a když se mocní perou, obyčejní trpí.

Paní autorka si vybrala magický svět, ve kterém je zároveň přítomna i dost pokročilá technologie. Obecně ale připomíná spíš středověk. Hierarchie armády mi vnucovala myšlenku na římské bojovníky, což mi bylo nesmírně sympatické a bavilo mě sledovat kapitoly, které se odehrávaly mezi jednotkami  na cestách plnícími speciální úkoly od vládce-spasitele. Druhá část se vázala k městu Aramej, v němž žila mezi nekromejkami  jedna z hlavních ženských postav a také právě tam dorazil kočovný cirkus držící v kleci dva bohy. Jak v armádě, tak v Arameji dojde k událostem, které značně zahýbají dějem a vlastně ani nevím, která z těch linek mě bavila víc. Dost zajímavých a napínavých okamžiků nabídly obě.

Líbila se mi i značná syrovost a drsnost prostředí a tím pádem i povah postav – a to i žen. Na něžné krásky si příběh moc nepotrpí a v takovém světě by asi i brzo dodýchaly. Popisy prostředí nebyly nijak přehnané – rozhodně jich nebylo moc na úkor akce a posunu děje. Dokázaly ale velmi jasně sdělit, že život v tomto světě není pro nikoho peříčko. Kdo je silnější, vyhrává a příroda spolu s magickou bouří je zdaleka nejsilnější. Aby toho nebylo málo, skupiny a frakce i jednotlivci si toho mají hodně co neodpustit a politická situace v zemi je dost na hraně – a klouže směrem ke katastrofě. Hlavní výhra má být pro každého jiná, ale dost lidí (a bohů) by stálo o hlavu Arumiela na stříbrném podnose. Oni diktátoři všeobecně moc oblíbení nebývají, ani když se skrývají v rouchu spasitele.

Do budoucna není vyloučená ani větší úloha víry. I když věřit ve staré bohy a uctívat je, je zakázáno, takzvaní arumielovci mají svoje „kněží“ a jejich víra je jediná správná a povinná. To ovšem neznamená, že věřící v původní božstvo se bez odporu vzdají. Také očekávám zajímavý vývoj vztahu mezi některými postavami. A všechny hlavní postavy mají také zajímavě rozdané role pro další děj. Hlavního záporáka mi nakonec bude snad i líto :).

Příběh samotný je zajímavý a dobře propracovaný. Opravdu mě to bavilo a s každou stránkou jsem se těšila, jak se ještě věci zamotají. O zajímavé zvraty nebyla nouze a některé byly dost nečekané – vyprávění sice dalo tušit, že by na něco podobného mohlo dojít. Odhadnout všechno, co se stane a jak to s děním zamotá, však nešlo.

Já osobně se na další díly dost těším. Jsem zvědavá, jak se události budou vrstvit dál a jak vše nakonec dopadne. Mám pocit, že mým oblíbeným postavám půjde o krk a žádné, ani dílčí vítězství, nedostanou zadarmo.

Za podobné knihy jsem moc ráda. Ukazují totiž, že domácí fantastika má co nabídnout a může se směle rovnat zahraniční konkurenci.


Za poskytnutí e-knihy moc děkuji Palmknihám. Ukázku z knihy najdete zde a knihu do čtečky tam můžete rovnou i pořídit.




O knize:

Autor: Zuzana Hartmanová

Série: Krysy apokalypsy (1. díl)

Vydal: Host

Rok vydání: 2020

Počet stran: 384





2 komentáře:

TheMellory řekl(a)...

Pěkná recenze. Kniha vypadá zajímavě a musím přiznat, že má docela děsivou obálku. :)

Nikolaoss řekl(a)...

Díky za komentář a přečtení :) řekla bych, že obálka k příběhu pěkně sedí. Je děsivá tak akorát.