17. 9. 2020

Zřícenina na krku a jiné katastrofy

 


Román o životě, rozhodnutích a jejich důsledcích – ať už vedou ke štěstí nebo ne.




Knihu jsem si vybrala neplánovaně z nabídky recenzních výtisků, protože jsem z názvu, obálky a anotace nabyla dojmu, že by to mohla být docela příjemná šlechtická taškařice ve stylu Aristokratky. To mě nalákalo, i když – překvapivě – se mi Aristokratka vůbec nelíbila. V důsledku jsem tedy ráda, že se jí Zřícenina na krku nepodobá a ani není humorným románem.

Anotace:

Kdo nikdy nesnil o životě na zámku… bez střechy, ústředního topení a s břečťanem místo nábytku?

Rozlehlý cornwallský zámek Trelawney se všemi svými věžemi, okrasnými hláskami, pokojem pro každý den v roce, šesti kilometry chodeb a 500 tisíci akry půdy dlouho představoval okázalou a nepřehlédnutelnou vizitku svých majitelů.

O 700 let, 24 finančně negramotných hrabat, 2 světové války a 1 finanční krizi později je rodina Trelawneyů úplně švorc a velkolepé sídlo jim padá na hlavu. Přesto následníci rodu – hrabě Kitto, jeho manželka Jane, jejich tři rozmazlené děti, pes, Kittovi staří rodiče a teta Tuffy, etymoložka studující blechy – žijí dál na chátrajícím zámku, kde je víc místností se zdmi porostlými břečťanem než těch, kam nezatéká, a dělají jakoby nic.

Když do zámku dorazí dopis oznamující příjezd Ayeshy – dcery krásné Anastazie, dávné přítelkyně Jane, spustí se lavina událostí, která převrátí celé sídlo i život jeho obyvatel naruby. Rozhádaná rodina se musí spojit a přijmout zpět také Kittovu odloučenou sestru Blaze, aby zachránili sídlo i čest rodiny. Jane a Blaze rychle zjišťují, že dům sám je jen velmi malou součástí toho, co doopravdy drží jejich rodinu pohromadě. 


Čekala jsem zábavnou knihu, ale na začátku jsem byla trochu zaskočená. Číhala jsem, kdy se ta legrace rozjede, ale podle stylu psaní jsem odhadla, že nikdy. Postavy od prvních stran nevypadaly jako někdo, kdo vede zrovna veselý a šťastný život plný situací k pobavení. Ve skutečnosti byly všechny dost v koncích. Jejich životy se neubíraly tím směrem, který by byl pohodlnou cestičkou nasvícenou sluncem. Spíš je nutil prodírat se trním a klopýtat přes balvany. A ne všechny postavy byly schopné se s takovým životem poprat.

Ať už se jednalo o Jane, současnou vikomtku Trelawneyovou, která se ctí každý den bojuje na rozpadajícím se rodinném sídle s katastrofálními dluhy, dvěma syny, nepraktickým – řekla bych až neschopným manželem, který si jí nedokáže vážit a pubertální dcerou. Klacky pod nohy jí hází všichni rovným dílem. Nebo o její tchány, kteří sami před sebou předstírají, že se nic nezměnilo a dům je stále plný služebnictva, i když ví, jak se věci mají. Ani Blaze, mladší sestra současného hraběte, nemá na růžích ustláno. Byla úspěšnou makléřkou v City, ale poslední dobou jako by ztrácela intuici. V soukromém životě prohrává na celé čáře a tak se vší silou upírá k práci, kde zrovna také přehršel úspěchů nesbírá. I tak je ale jediná z rodiny, kdo má aspoň peníze na hodně pohodlné a důstojné živobytí.

Tito a další členové rodiny Trelawneyových na stránkách ukážou své životy, ve kterých je modrá krev ničím nezvýhodňuje a titul je už dávno jen něco, co si píšou před jméno.

Teď po dočtení vůbec netuším, kde jsem byla na tom, že se jedná o humorný román. Vtipu v knize nebylo ani za mák. Místo toho ale nabízí kvalitní společenský román se zajímavými životními osudy postav. A k mému překvapení musím říct, že to byly hodně silné příběhy. 

Postavy si mě absolutně získaly i přes své chyby. Všichni byli tak pohlceni svými rolemi, které se v životě naučili hrát, že z nich jen velmi těžko hledali cestu ven. Ve vleku minulosti byli spíš nepoučitelní a své potíže řešili, jak nejlíp uměli, což někdy znamenalo, že vůbec. Někteří se odmítli vzdát starých časů a chovali se, jako by se nic nezměnilo, další se oddali práci a cílům, které jim zdánlivě měli zajistit lepší život a vyhýbali se všemu, co mohlo nějak narušit jejich obranné zdi, které si vystavěli.  Někteří se potýkali s následky minulých činů, provedených z hlouposti nebo prostě jen bezstarostnosti a nezodpovědnosti. A věci dávno minulé umí hodně ublížit, když vyplavou na povrch. V tomto boji se současným stavem věcí jsem sledovala tři generace Trelawneyů a lidí, kteří se kolem nich pohybovali. A bylo to do jisté míry pohlcující čtení.

Paní autorka si za ty úspěšnější členy rodu Trelawneyových se schopnostmi poprat se s osudem vyvolila ženy. Jane a Blaze jediné dokázaly něco dělat, aby situace nebyla tak otřesná. Muži z rodu byli spíš v pozici těch rezignovaných, bez iniciativy a nápadu – a když už něco přeci jen zkusili, dopadlo to většinou bídně. Dvě mužské postavy z vnějšku zastávaly role gentlemana-génia-zachránce a burana-zmetka-zbohatlíka. Ten kladný se mi zdál v celku v pořádku, ale zlý měl prazvláštní důvod konání. Nějak se mi nechce věřit, že by roky hnisající zloba měla takovou moc, ale co já vím. Asi záleží na povaze a tenhle bezskrupulózní magnát žádné zlatíčko nebyl.

 Autorka nádherně ukázala, že dokud nestojíme v něčích botách, jen těžko umíme dohlédnout jeho životní situace. Ti, které považujeme za úspěšné, bohaté, slavné – prostě osudem požehnané… mohou být často méně šťastní než ti, kteří jsou chudí. Jen se možná umějí dobře přetvařovat. Krásně taky zdůraznila důležitost mezilidských vazeb, rodiny, přátel a lásky – a vzájemné pomoci mezi takto propojenými lidmi. V knize se hrdinové museli naučit tuto pomoc přijmout a nestydět se za to, že ji potřebují. Všechny postavy byly nějakým způsobem osamělé a jen některé se s tím zvládly vypořádat, zkrotit své démony a najít si cestu k blízkým lidem. Další věcí, na kterou paní autorka poukázala, byla lidská bezohlednost, hloupost a neschopnost přenést se přes některé křivdy i kdyby jen domnělé. Některé postavy prostě našli svého nepřítele a šly zaslepeně za, podle jejich mínění, oprávněnou pomstou za hříchy z minulosti.

Zajímavá je atmosféra kontrastu zoufalé situace na hradu Trelawney, který se pomalu stává ruinou a rodina živoří a světa londýnských finančních magnátů a boháčů, užívajících si zábavu a bohatství na okázalých večírcích i přes krach trhů, který se v příběhu odehraje. Ukazuje se, že přirozenou noblesu a důstojnost, po které někteří z nich touží, jim ale pouhé peníze dát neumějí. Kniha je také o závisti, starých křivdách, malichernosti a neschopnosti zapomenout a odpustit. Když se k tomu navíc přidají peníze a vliv…

Jediné, co se autorce nepovedlo, je humorná část knihy. Nejsem si jistá, jestli vůbec bylo úmyslem nějaký humor zařadit do příběhu. Pokud ano, mohlo to snad být jen v podobě trhlé tetičky, která zkoumá blechy. Nebo možná strýce obchodníka s uměním – i když toho bych za šťastnou „figurku“ určitě neoznačila, i když mi byl velmi sympatický.  Já jsem na žádné veselé situace nenarazila. Spíš na něco, co bych nazvala světlými místy postav nebo prostě zdáním zlepšení. Na první pohled možná příběh budí dojem depresivnosti. Není to tak. Odhodlání postav bojovat a příjemná lidskost a naděje obsažené v textu způsobily, že jsem se na stránkách cítila vážně příjemně.

Z výše napsaného je jasné, že pro mě bylo čtení především o postavách a jejich osudech. Pokud vás tohle baví a neočekáváte, že na zkáze jednoho šlechtického rodu bude něco zábavného, neváhejte a pusťte se do čtení. Příběh příjemně utíká a má co nabídnout, i když je to něco jiného, než na co podle obálky vypadá.


Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. Pokud jsou podobné příběhy vaším šálkem čaje nebo chcete zkusit něco nového, najdete knihu zde.



O knize:

Autor: Rothschildová Hannah

Překlad: Drahomíra Michnová

Vydal: Nakladatelský dům Grada, Cosmopolis

Rok vydání: 2020

Počet stran: 432


2 komentáře:

TheMellory řekl(a)...

Knihu mám doma, zatím jsem ji nečetla a musím uznat, žes mě svojí recenzí docela zaskočila. Také jsem očekávala příjemný humorný román... No, aspoň vím, na co být připravená. :)

Nikolaoss řekl(a)...

Nenech se odradit vážným tématem. I když se nezasměješ, stojí čtení za to :) díky za komentář a přečtení.