Eleanor se má vážně skvěle

Nečekejte humor, který je slibován. Čekejte příběh a postavu, která vás dostane.


Autor: Gail Honeymanová
Překlad: Olga Bártová
Vydal: Plus
Rok vydání: 2017
Počet stran: 352

Můj názor:

Představte si rutinu.

Ráno do práce, potom domů, nakoupit v Tescu, vyluštit křížovku, spát.
Ve středu pravidelný telefonát s matkou.
Každý den stejný, až do pátku. To přibudou v nákupním seznamu dvě flašky vodky a jedině s ní a dlouhým spánkem přežijete víkend až do dalšího pondělí.
A pak znova.

Tak takhle to má Eleanor Oliphantová, hlavní hrdinka knihy. Ženská, která má všechny v paži, je absolutně svá a co je komu po tom, že. Všem ostatním se klidně může její život zdát divný. Jenže Eleanor se má vážně skvěle. Samota, klid a rutina jí vyhovují.
Nebo ne a všechna její samota a odtažitost má jiný důvod?

…

V knize popisuje Eleanor svůj život skoro jako stroj. Bez emocí, bez zahořklosti a občas s ironií. Prostě předkládá fakta o tom, jak každý den žije. V jaké rutině funguje. Nic neočekává, nic nechce, nelituje se.
Pak se ale věci začnou pomalu měnit a vyprávění získává na živosti a Eleanor si pozvolna dokáže přiznat, že to, jak žije, možná není úplně v pořádku a že by možná chtěla něco malinko jinak.

Nejdřív jsem si říkala, že Eleanor není ani tak introvert jako spíš ukázková arogantní asociálka zcela bez porozumění vnějšímu světu (rozuměj: je to kráva). Nechápala sociální vazby, nechápala lidi a ani nechtěla. Upřímně musím říct, že na začátku knihy jsem pochybovala, že s takovou postavou vydržím až do konce.

Postupně, jak se odkrýval její příběh, mi její povaha začala připadat zajímavá a přitažlivá.
Eleanor je upřímná až to někdy hraničí s drzostí nebo povýšeností. Okolí to moc nechápe a stejně ani ona nechápe jejich způsob chování – takovou tu společenskou přetvářku, nepsaná pravidla a zvyky ve skupinách, vztahy mezi lidmi a proč se vůbec potřebují. Ona je sama, spokojená a nic jí nechybí. A pokud je v ní přeci jen nějaká nespokojenost a problém, je pohřbený hodně, hodně hluboko v ní. Tak hluboko, že bude těžké najít k němu cestu.

Telefonáty s její matkou a vzpomínky na dětství byly svým způsobem mrazivé. To jak z nich postupně vycházelo najevo, čím si Eleanor prošla a jak to vlastně všechno je s její matkou a právě těmi vzpomínkami a telefonáty, brrr. Hrozně se mi líbilo, jak se podařilo paní autorce nadávkovat střípky minulosti do současného života postavy. Vždycky jsem se něco dozvěděla jakoby mimochodem, když hlavní postavě něco jen tak uklouzlo a zhusta to byly věci, ze kterých mi fakt zatrnulo. Takovou chuť dozvědět se, co že se to vlastně stalo a zároveň chuť raději nevědět, jsem už dlouho neměla.

Měnit se začala velmi nenápadně, spíš pod tlakem okolí a postupně. Odchylku od svých zajetých zvyků přijala ke svému překvapení docela dobře a sledovat její cestu a změnu bylo neskutečně dobré čtení. Paní autorce se podařilo vyhnout se klišé, která by člověk asi očekával v některých okamžicích Eleanořina příběhu. Postavy, které postupně přibývaly a objevovaly se kolem ní, jsme vlastně poznávaly společně. Eleanor je dosud spíš přehlížela a jednalo se jen o lidi z práce. Díky novému členu pracovního týmu se její okruh známých rozšíří a příběh přivede na scénu skupinu lidí s ne možná okouzlujícími a bombastickými osudy, ale o to víc lidští a opravdoví byli. Protože Eleanor o mezilidských vztazích ví tak málo, stává se jí, že dost často narazí, když se její představy střetnou s realitou.

Na jednu stranu byla kniha odpočinkovou záležitostí, ale skvěle propracovanou psychologií hlavní postavy a jejím osudem skýtala i jistou dávku napětí a mrazivosti. Ačkoliv paní autorka napsala příběh tak, že se dá do hrdinů bez problémů vcítit, nezanechává čtení žádné nepříjemné pocity. Spíš naději, že ze všeho je nějaká cesta ven, jen na to člověk nesmí zůstat sám.
Kniha se čte moc dobře, prakticky sama. Eleanor je zajímavá tím, jakým způsobem o sobě mluví a i když někdy zní jako člověk zcela bez emocí, má zajímavé vyjadřování a chvilkami je až poetická. Rozuzlení na konci mě docela překvapilo, i když jsem tak nějak tušila, že „je něco shnilého ve státě Dánském“. Zákoutí lidské psychiky jsou každopádně spletitá a příběhy založené na tomto stojí většinou za to – stejně jako tento.

Knihu moc doporučuji čtenářům, kteří si potrpí na zajímavé povahy a postavy, které nemají život jednoduchý. Nečekejte nic akčního, kouzlo příběhu spočívá především v osobě Eleanor a jejímu otvírání se světu a vyrovnávání se s něčím, co se jí kdysi, jako dítěti přihodilo.

Anotace:

Nikdy není pozdě změnit svůj život.
Svérázná, asociální Eleanor Oliphantová všechno zvládá sama. Vystudovala klasickou literaturu, ale pracuje jako účetní a je jí úplně jedno, co si o ní ostatní myslí. Po Glasgow chodí v kožené vestě a s taškou na kolečkách. Nemá žádné kamarády a víkendy tráví s lahví vodky, aby vytěsnila vzpomínky na otřesné dětství. Když ale naváže nečekané přátelství s kolegou Raymondem, začne jí docházet, že takhle to dál nejde a že musí vystoupit ze své ulity.