Píseň oceli

Autor: Michaela Merglová
Nakladatel: Epocha
Rok vydání: 2019
Počet stran: 600

Můj názor:

O paní autorce už jsem slyšela, ale zatím jsem od ní nečetla nic. Je to proto, že dosud byly k dispozici „pouze“ povídky. I když úspěšné, pořád to jsou povídky a to je pro mě málo. Nemám ráda, když se mi sympatický příběh hned bere. Využila jsem tedy možnosti požádat v nakladatelství Epocha o její prvotinu Píseň oceli – protože co si budem, úspěchy povídek vždy nalákají na román, slibuje to kvalitu a zkušenosti. A paní autorka mi dopřála svého světa skutečně velkorysou porci – kniha má úctyhodných  600 stran.

…

Co všechno musí člověk udělat, aby se stal hrdinou opěvovaným v písních?

Bývalému otroku Cuchenanovi stačilo „jen“ šťastnou náhodou natrefit na skupinu bojovníků z Dussu, které právě dával na frak drak. Cuchenan nezaváhal a poněkud nerozvážně na draka zaútočil nožem. Pak mu nezbylo než statečně prchat do bezpečí, protože jeho jediná zbraň vězela v dračím oku. Cestou se však na něj usmálo tolik potřebné hrdinské štěstí a dobré řízení osudu – našel si ho magický meč a drak šťastný nález zaplatil životem.

Co všechno musí člověk udělat, aby se stal slavným bardem?

Minangarovi stačilo jen vypravit se z domu na dalekou cestu na jih. Když dvorního barda vládce Dussu potkala nehoda, šťastným řízením osudu zaslechl zmíněný šlechtic hlas vycházející z Minangarova zlatého hrdla. No a protože místo dvorního barda je právě volné, dostal Minangar po čem toužil.

Co musí bard a hrdina udělat proto, aby vešli do legend?

Minangar a Cuchenan v tom mají jasno (nebo aspoň bard určitě). Jeden bude konat hrdinské činy a ten druhý o nich skládat písně. Tak se spolu vydávají na cesty za úkoly, kterými Cuchenana pověřil vládce Dussu. A že o nebezpečenství a dobrodružství nebude nouze, na to se klidně dá vsadit.

…

Styl vyprávění i struktura příběhu je hodně podobná Zaklínači. Není tu sice k mání žádný čarodějný bojovník. Za to ale kniha nabízí jednoho barda s harfou a neschopností odolat ženám a jednoho hrdinu s kouzelným mečem. Ochuzená jsem nebyla ani o různé nadpřirozené škůdce typu drak, troll, skřeti a podobně. I lidských škůdců se našlo dostatek, takže hrdina měl s čím bojovat a bard o čem skládat písně.

Ti dva – bard a hrdina – jsou téměř dokonalé protiklady. Zatím co Cuchanan je výkvětem rytířských ctností a neohroženým bojovníkem z chudých poměrů. Minangar ony ctnosti rád loupí pěkným ženám a statečnost mezi jeho hlavní přednosti ani trochu nepatří. 

Tyhle dvě povahy se však báječně doplňují a pokud jde o společné cesty a rozhovory, skýtají mnoho možností pro pobavení. Oba jsou dobře propracovaní a snadno se s nimi sžívá. Hlavně bard si ukradl většinu pozornosti pro sebe – odvděčil se za to vrchovatě, protože jeho zážitky, trable i způsob uvažování jsou jednoduše neodolatelně zábavné. Hrdina byl vážnější postavou, což už z titulu hrdiny musel být, ale když na věc přišlo, dokázal si sympatie získat snadno. 

Na podobně podařené a přirozené postavy člověk úplně často nenaráží, o to víc je ale rád, když se to povede. 

Tihle dva byli doplnění množstvím více čí méně důležitých charakterů a každému z nich byla věnovaná patřičná péče, i když měl v příběhu třeba štěk na pár stránek. Žádná z postav tak nepůsobila zbytečně a odfláknutě.

Paní autorka si mě hodně rychle získala stylem psaní a smyslem pro humor. Její vypravování je perfektně čtivé a návykové a humorné situace nepostrádají vtip, aniž by se musely přehnaně podbízet nebo byly trapné. 

Vypsanost a zkušenosti jsou hodně poznat. Musela jsem si dokonce znova ověřit, jestli jde skutečně o prvotinu, protože mi to prostě nepřipadá možné :) V textu je znát lehká ruka při psaní, krásná plynulost děje. Nikde nic neskřípe a rozhovory postav jsou prostě perfektní, přirozené a dost často zábavné. Paní autorce se podařilo stvořit fantasy příběh v duchu klasiky s hrdiny, padouchy, magií, bytostmi a fantasy zvířenou, který je strašně příjemné číst. 

Není potřeba se obávat žádných současných „trendů“, nevybafne na vás nic samoúčelného nebo násilně vecpaného do textu, protože se „to tak teď dělá.“ Zároveň to není ani historická vykopávka, u které by se současný čtenář nudil. 

Autorka dokázala, že větší rozsah zmákne úplně v pohodě a má co říct na celých šestseti stranách. Příběh je složený z kapitol, které drží pohromadě společnými postavami a lehce navazujícím dějem, ale zároveň by mohly stát i jako samostatné příběhy. Odpadá tak takový ten nespokojený pocit, když je potřeba od knihy odejít a zároveň nechybí ani chuť se ke čtení vrátit – toto se podařilo dokonce bez pověstného lákání na konci kapitol a úmyslného nedokončování, aby čtenář pokračoval. Autorka takových triků nemá zapotřebí.

Kniha patří k těm, které zanechají pocit čtenářské nasycenosti dobrým příběhem a chuť přečíst si knihu znovu, protože po dočtení takové knihy je prostě dobře na duši. Je docela špalík. Částečně je to způsobeno i o něco větším písmem, za což jsem ale ráda. Hodně dobře se to čte i unaveným očím.

Celkové hodnocení je hvězdné. Tohle se opravdu povedlo. 

Kniha by vám určitě neměla uniknout a jméno Michaela Merglová stojí za zapamatování. Já doufám, že příběhy téhle hrdinsko-bardské dvojice se dočkají i pokračování.

Za laskavé poskytnutí knihy ke zhodnocení moc děkuji nakladatelství Epocha. Knihu najdete například zde.

Anotace:

Každý příběh někde začíná. Tenhle shodou okolností mezi stehny jedné vdané paničky a končí, no končí tam, kam se může dostat jen fantazie jedné z nejtalentovanějších autorek české fantastiky.

Básník Minangar nemá v kapse ani vindru a doma v Údolí ho čekají leda tak modřiny od nakrknutého manžela, kterému chodil za ženou. Ani horal Cuchenan na tom není o moc lépe, po smrti mistra kováře, jemuž sloužil, se sbalil a odešel na jih za nejistou budoucností. Osud je ale svede dohromady, a tím začíná cesta za dobrodružstvím, na níž nechybějí draci, démoni z lesů, král zlodějů a samozřejmě spousta žen!

Vyrazte na cestu, která tu dlouho nebyla, cestu, která vás dovede mezi démony, draky, bardy a drakobijce. A taky zase mezi nohy nějaké té vdané paničky, ale tak už to mezi hrdiny chodí.