Zrcátko

Tvé Zrcátko tě zná lépe než ty sám. Udělá vše, abys byl šťastný. Ať chceš, nebo ne.

Autor: Karl Olsberg
Překlad: Jana Kellnerová
Nakladatel: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 447

Můj názor:

Víte, proč jsem chtěla tuhle knihu číst? Protože téma působí v dnešní době neodolatelně a zároveň ne úplně nereálně. Když vidím lidi okolo sebe cele soustředěné na chytrofouny, lákal mě ten příběh ještě o malinko víc. Z tématu se totiž dalo vytřískat opravdu hodně a nápad měl určitě potenciál k tomu, aby z něj alespoň trochu zatrnulo.

Při čtení jsem musela uznat jednu věc – ten příběh mě pohltil. 

Není psán nijak složitě, protože nepotřebuje nic takového, aby si udržel čtenáře u stránek. Stačilo bohatě jen to, co mi pan autor předkládal a před očima se postupně skládal obraz budoucího průšvihu. Celou dobu jsem tušila, kam to vlastně bude směřovat, ale jednotlivé kroky, které do cíle vedly, stálo za to si přečíst a pěkně vychutnat.

Pan autor dělí své vyprávění do kratších kapitol, ve kterých se pravidelně střídají hlavní postavy: 

Jednadvacetiletý Andy, který žije s matkou a trpí aspergerem. Svoje Zrcátko dostal k narozeninám, protože matka doufala, že by mu mohlo pomoci zvládnout kontakt s lidmi. Pomohlo…

Lucas, ne zrovna inteligentní muž ze sociálně slabšího prostředí si pořídí Zrcátko, aby udělal dojem na svoji bývalou dívku. Jeho život se ale se Zrcátkem od základu změní…

Jack, grázlík a drogový dealer, u něhož už od začátku bylo jasné, jakým asi způsobem Zrcátko bude využívat.

Carl zakladatel a spolumajitel firmy Walnut systems. Té firmy, která stojí za prvotním nápadem a vývojem Zrcátek…

Freya, novinářka a fotografka, která učiní jeden z nejúžasnějších a zároveň děsivých objevů, důležitých pro tento příběh…

Postavy sednou každému. Nejsou sice nijak zvlášť komplikované, jejich úloha v knize a směr uvažování jsou dané a moc se nevyvíjejí. Přes to se u nich nějaký posun v myšlení najde. V rámci příběhu plní svoji úlohu dobře. Pan autor se nebojí připravovat jim značné nepříjemnosti, ani je případně poškodit na zdraví. Nejedná se tedy o hrdiny, kteří by ze spárů situace vyklouzli nepochopitelně nezranitelní. Naopak, každé jejich jednání a důvěra v Zrcátko se jim přičte k tíži.

Všichni hlavní hrdinové mají své vlastní Zrcátko a jejich prostřednictvím jsem mohla sledovat, jak celý systém funguje. Jak se přístroj mění z užitečného pomocníka na něco úplně jiného. 

Ze začátku vypadá všechno doslova ideálně. Pořídíte si Zrcátko a tím, jak ho nosíte, se Zrcátko učí, jak vám nejlépe radit co je pro vás nejvhodnější - stará se, aby byl jeho majitel šťastný. 

Nesmělým lidem Zrcátko pomáhá osmělit se, pro autistu Andyho je doslova pokladem, pomáhá mu rozeznat pocity lidí, najít cestu do města a s dalšími věcmi, kterých by se sám neodvážil. Carlovu otci dokonce zachrání život včasným přivoláním lékaře. Pro slepé je doslova požehnáním. 

Jenže tohle dlouho nevydrží. Postupem času se zdá, jakoby Zrcátka začínala žít vlastním životem a při čtení vyvstane otázka, kdo je vlastně pánem a kdo pomocníkem – skoro se nebojím říct parazitem...

Na první pohled se téma nezdá nijak zvlášť originální a asi ani není. Knih, které si s něčím podobným hrají, jsem už četla více. Tahle je zajímavá především jednoduchostí psaní a tím, že se pan autor nesnažil zápletku přehnaně uzlit a přeplácat. Udělal ale jednu zásadní věc, kterou jsem, myslím, jinde neviděla. Dal „nepřítele“ do rukou přímo jednotlivým uživatelům a stvořil ho tak, že velmi připomíná současné mobily a sociální sítě. Ze Zrcátek se postupně stala nezbytnost, každý ho měl u sebe a využíval jeho možnosti na maximum a neustále. Co mi to jenom připomíná? :)

Ze začátku mi přišlo trochu nezvyklé, jak bylo všechno zr. 

Uživatel měl svoje Zrcátko, které s ním komunikovalo pomocí zrklipu a snímalo jeho stav pomocí náramku zrcit. Připojit se mohl na zrsíť a taky se dalo dokoupit další vybavení. Zrbrýle, dron zrpták, no prostě všechno zr. Když jsem si ale uvědomila, jak to nejspíš bylo v originále, došlo mi, že lépe to asi přeložit nešlo. Navíc díky tomu působí vše pochopitelně a ani pro čtenáře, který sci-fi neoblibuje, nebude problém se v pojmech orientovat. Podobnost se současnými přístroji není čistě náhodná :) a pomáhá lépe se do děje vžít a vše si lépe představit. Technických věcí kniha moc neobsahuje. Je to takové sci-fi light :).

Jediné, co by se snad dalo knize vytknout, je velká průhlednost. Od začátku je totiž úplně jasné, kam se bude příběh ubírat. Nakonec jsem ale přišla na to, že to nevadí, protože zážitky jednotlivých postav byly sepsány nápaditě a nechyběly ani lehké momenty překvapení, když se děj náhle začal stáčet k průšvihu. Pan autor píše tak, že je čtení velmi snadné a příjemné. Na text se dobře soustředí jednak proto, že není moc složitě psaný a umělecky načechraný a taky proto, že zaujme svým sdělením.

Celou dobu se v něm objevuje jakési varování před tím, kam až může slepá důvěra v techniku vést a v momentě, kdy zápletka vyvrcholí, budete jako čtenář překvapeni tím, že vlastně překvapeni vůbec nejste. Pozor! Hrozí akutní ztráta veškerých iluzí o lidech :).

Knihu ráda doporučím čtenářům, kteří zatím sbírají odvahu začíst se do sci-fi knih. Tahle může být skvělým odrazovým můstkem ke komplikovanějším dílům. Sice je řazena mezi thrillery, ale to mi k ní moc nesedí. Dokáže skvěle zaujmout a téma je více než aktuální, není těžké se do něj vžít a vše si představit. Myslím, že ani zkušení scifaři knihou nepohrdnou. Občas je dobré přečíst si něco lehčího v rámci žánru :).

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega. Knihu můžete pořídit u nakladatele tady nebo v síti knihkupectví Dobrovský zde.

Anotace:

Jako digitální odrazy nás samých, Zrcátka neustále vědí, co jejich majitelé chtějí, cítí a potřebují. Jemně řídí chování lidí a starají se, aby se každý cítil dobře. Když si novinářka Freya povšimne, že se její Zrcátko chová podivně, začíná se ptát, jakou moc tyto přístroje vlastně mají. Pak pozná autistu Andyho a odhalí, že se Zrcátka stále víc míchají do života svých majitelů – i proti jejich vůli.

 

Když se svými poznatky vystoupí na veřejnosti, má to nedozírné následky…