26. 6. 2018

Dlouhé, předlouhé a nekonečné řady



aneb zbytečné povzdechnutí nad nesmrtelností brouka...






Rozmohl se nám tu takový nešvar.
U některých autorů je to tedy zatím stále „švar“, ale přes to je to něco, co už mi pomalu začíná vadit. Dřív jsem to každopádně milovala. A co?
Série.
Pořádný tlustý a aspoň třídílný série.

Jenomže ono se to v poslední době zlomilo. 
Těch sérií už je nějak moc a samostatnou knihu aby člověk hledal s baterkou v ruce. Tedy hlavně u fantasy žánru. Pokaždé, když mě zaujme nějaká kniha, která je nová, je ze série. Fantasy už je prostě jen na série. V lepším případě dvou až tří dílné, což se ještě dá. Jsou tu ale případy (ukažme si prstem na Maasovou, například), kdy autor fakt neví, kdy s tím švihnout a píše a píše a píše… až to téma vycucá do sucha a úplně rozmělní. Není nic horšího než dočítat sérii jen proto, abych konečně znala konec a mohla s tím švihnout do kouta.

Čest výjimkám, které udrží sérii kvalitní nebo se včas šprajcnou na rozumných třech knihách.

Samozřejmě tu mám pár osamělých hrdinek, které zůstávají bez knižních bratří a sester a hrdě nesou svůj jednodílný příběh. (Pauza s baterkou v ruce před knihovnou…) Našla jsem jich v knihovně šest čistokrevných fantasek. 
Ideálem poslední doby se pro mě stává – pokud už to teda je série – maximálně tří dílná řada s každou knihou do sedmi set stran. Zjišťuji, že delší věci mě prostě v polovině přestanou bavit. Z několika důvodů:

  •         To čekání než vyjdou další díly.
  •         Stal se z toho plytký blábol.
  •          Autor se opakuje a vykrádá sám sebe.
  •         Není to tak dobrý, abych už neměla hrdinů plné zuby.


A v nejhorších případech sérii prostě utne nakladatel, protože to nesype. To se ale většinou stane u sérií, u kterých bych klidně vydržela :D

A komu se něco z toho stalo? No tak ku příkladu pan Martin a jeho nekonečná Hra o trůny, paní Gabaldon a šíleně natahovaná Cizinka, paní Hamilton a její Anita Blakeová, již zmíněná paní Maasová. A další výtečníci.

A jaký je závěr tohoto zbytečného skučení? Někdy méně znamená více, páni autoři.

P.S.: Vás, mých oblíbenců, kteří dodržujete slušné pravidlo tří dílů a píšete pořád skvěle, se článek netýká :)
P.P.S.: Maasovou jsem vybrala pouze náhodně, protože mi prostě padla do oka, ale grafomanka to je, to musíte uznat :)



11 komentářů:

Pinky v knihách řekl(a)...

Jo tak to mě poslední dobou taky celkem štve. Do tří dílů ještě pochopím, ale ty nekonečné série nezačínám ani číst. Snad jen detektivky, tam je to pokaždé jiný případ, tak mi to tak nevadí, jako příběh rozpitvaný na 12 dílů, přičemž 5 z nich stojí za starou belu a v podstatě jen zbytečně vyplňují "prázdno"

Nikolaoss řekl(a)...

Detektivky, přiznám se, žádné takové sériové neznám, ale je fakt, že když je pokaždé jiný případ nebo mrtvola, tak to asi bude jiné, chca nechca :) Přesně jak píšeš - od spousty knih mě odradí už jen to, že to bude stoletá série. Autor prohlásí, že napíše tři díly a pic, prodává se to a je z toho najednou dalších pět.

Aires řekl(a)...

Skvělý článek :) Tak to přesně znám :) Se sériemi jsou prostě problémy :) Nemám je kam dávat v knihovničce, pořád nedočkavě čekám na další díly a nejvíc mě naštve, když ji stopne nakladatel. Nejhorší ale je, že Cizinka, knihy od Maas a Anita Blake mě baví, takže se prostě musím smířit s tím, že jim nebude patřit jedna polička v knihovně ale asi rovnou tři...:D

Nikolaoss řekl(a)...

Díky za komentář a přečtení. Na ty prostorové problémy jsem úplně zapomněla :D Většinu těch nekonečných sérií mám naštěstí ve čtečce, takže v tomto celkem ušetřím prostoru. I když zrovna Anita je nechutně rozpínavá. Jednu polici už skoro obsadila a to ani nemám všechny díly :)

TheMellory řekl(a)...

Souhlasím s tebou, že sérií je poslední dobou všude plno a narazit na knihu, která nemá pokračování v podstatě ani nejde. :) Na druhou stranu některé knihy jsou čtivé i po xtém díle. (ano narážím na zmiňovanou Cizinku, kterou já osobně miluju a do téhle škatulky nudných protahovaných knih podle mě nepatří). :))
Nejhorší na sériích obecně je to nekonečné čekání do dalšího dílu. :)

phob řekl(a)...

A to jeste neprisly remejky, jako u filmu... :)

Nikolaoss řekl(a)...

Díky za komentáře a přečtení :)
TheMelorry: Cizinka je u mě takový případ spíš osobního znechucení ze zbytečně vyžraných knih, které se nedají ani držet v ruce a proto jsem ji zařadila mezi ty otravnější série. Kdyby aspoň byly jednotlivé díly hubenější a tím pádem lépe manipulovatelné, nejspíš bych ji četla dál :) Nevylučuji ovšem návrat do cizinčích vod v budoucnu :)

Phobe nestraš :D snad se to nestane masivní zábavou, ale převyprávění kde čeho docela frčí, hlavně pohádek. Ale je fakt, že takový šílenosti, jako u filmů, ještě nenastaly. Četla jsem někde, že chtějí předělávat Vránu. Z toho mě asi raní mrtvice.

Lucy Lillianne řekl(a)...

mluvis mi z duse a jak... taky jsem nedavno nadavala, ze mam fantasy rada, ale potrebuji proste kusovou knihu, prectu a dost, nebavi me porad skakat z jedne serie do druhe a cekat i roky, nez to skonci...

Nikolaoss řekl(a)...

To jo, člověk pak zjistí, že má rozečtených dvacet sérii, ale nic, co by si vzal na jeden nebo dva večery. Pak, když to chceš číst znova, tak zase stejný problém. Představa, že mám číst tahem třeba všechny Hry o trůny, tak to díky, ale dva měsíce u jednoho příběhu nevydržím. Takže to proložíš něčím jiným, jenže kusovek je nedostatek... a už se točí kolotoč dokola :D

Lory Humble řekl(a)...

Já bych řekla, že jsou série a série. Dneska je bohužel svět plný těch, co zmiňuješ v článku ty. Já jsem Skleněný trůn od Maasové milovala, ale: než vyšly všechny díly (jakože ještě ani nevyšly), už jsem z jejích knih tak nějak "vyrostla" a navíc máš pravdu v tom, že sama sebe vykrádá. Pak tu jsou třídílné série, které by mohly být jen dvoudílné - protože ten prostřední díl je jenom spojovačka, kde se nic neděje.
No a teď ten druhý díl sérií. Uvedu třeba Stevena Eriksona. Malazská kniha padlých má deset dílů - jenže je to ten typ série, kdy to nevadí. V každé se objeví něco jiného a to čtení jednoduše stojí za to. Bohužel takových už je dneska opravdu málo.

Nikolaoss řekl(a)...

Máš pravdu. Otírat se o pana Eriksona bych si nikdy nedovolila. Zrovna jeho knihy stojí za to. Stejně tak série Duna. Tam bych snesla prakticky jakýkoliv počet, raději větší :) A jsou i další dobré třeba Zaklínač. A troufám si říct, že z některých YA knih nevyrostu nikdy :)
Takových těch uměle natahovaných s vycpávkovými díly, těch je bohužel víc.