Na vodě jsem už nebyla od těch krásných časů co se jel Hron, takže když na mě Honzík vyrukoval s tím, abych mu dělala háčka při letošní Moravě, neváhala jsem :)
Jeli jsme ve složení tři lezci a tři zubaři, takže náramně veselá společnost.
První dva dny nám Morava uháněla jako splašená, díky tomu jsme ujeli první den 25 kilometrů. Druhý den sice jen 18, ale zase jsme si užili u jednoho z jezů, že Honzíku :D Pochopitelně, jak už to bývá, sjeli jsme naprosto všechno abychom se pak vyklopili na tom nejolejovatějším voleji.
Mimochodem tento báječný olejíčej jsme si dosyta vychutnali poslední den, kdy jsme museli pádlovat jako draci, jinak by nám totiž ufrnknul autobus. Na druhou stranu, ten poslední den jsme měli i adrenalinový slalom mezi stromy, které do vody složila povodeň. Vystupovat vprostřed řeky na strom a přetahovat přes něj loď, to se zadaří zkusit jen málokomu :)
Prostě voda byla jedním slovem báječná – kdo se ptal, už ty nejlepší historky slyšel. Třeba tu o trenýrkách … ale to zas někdy v hospodě :)
Jeli jsme ve složení tři lezci a tři zubaři, takže náramně veselá společnost.
První dva dny nám Morava uháněla jako splašená, díky tomu jsme ujeli první den 25 kilometrů. Druhý den sice jen 18, ale zase jsme si užili u jednoho z jezů, že Honzíku :D Pochopitelně, jak už to bývá, sjeli jsme naprosto všechno abychom se pak vyklopili na tom nejolejovatějším voleji.
Mimochodem tento báječný olejíčej jsme si dosyta vychutnali poslední den, kdy jsme museli pádlovat jako draci, jinak by nám totiž ufrnknul autobus. Na druhou stranu, ten poslední den jsme měli i adrenalinový slalom mezi stromy, které do vody složila povodeň. Vystupovat vprostřed řeky na strom a přetahovat přes něj loď, to se zadaří zkusit jen málokomu :)
Prostě voda byla jedním slovem báječná – kdo se ptal, už ty nejlepší historky slyšel. Třeba tu o trenýrkách … ale to zas někdy v hospodě :)
Žádné komentáře:
Okomentovat