...: Inferium II

Druhý díl z prostředí Inferia mi k přečtení nabídl sám autor Roman Bureš. Musím říci, že mi to velmi lichotí, protože je autorem, jehož styl mi skvěle sedí a zatím se mi nestalo, že by mě jeho knihy nebavily. Dokáže mě zaujmout nejen promyšleným příběhem a čtivým stylem, ale i přesahem, který v jeho knihách zatím nikdy nechyběl.

Když mi kniha dorazila domů, trochu mě zaskočilo, jak je buclatá. První díl zdaleka takový tlusťoch nebyl. U pana Bureše jsem ale neměla obavy, že by snad nedokázal naplnit tolik stránek zajímavým dějem. Fakt jsem se těšila, co mě v objemném svazku potká v Satanově infernální říši. A to jsem se mohla těšit i na návštěvu Ráje – tedy spíš Demokratické republiky Eden.

Anotace:

Válka proti vzbouřenému lidskému dobytku skončila, lidé jsou zpět v ohradách masokombinátů a život v Inferiu se vrací do starých kolejí. Rónan se po návratu z Pekla snaží zapomenout a opět žít. Jde mu to však ztěžka, neustále myslí na Amálku. Na židovskou holčičku, kterou sice vyrval ze spárů nacistů, ale záhy ji musel zanechat v Inferiu. Přítomnost nevinné duše v Pekle přitom vychyluje rovnováhu, a zatímco démoni po kontaktu s lidskou technologií modernizují, Satan slábne a chřadne. Je třeba znovu otevřít portál do světa lidí a vrátit Amálku domů. Avšak démoni netuší, že na tento okamžik čeká Azrael, vrchní velitel vojsk nebeské Demokratické republiky Eden, který se chystá s pluky andělů vtrhnout do Inferia a vzít si zpět vlast svých předků. Válka démonů s anděly se blíží! Kdo nakonec ovládne Peklo?

…

Anotace je naprosto výstižná, takže je zbytečné k tomu dlouze něco říkat. I tak to zase bude dlouhý článek. Půjdu rovnou ke svým dojmům. A že jich mám hodně!

Rozhodně je potřeba přečíst si první díl. Bez toho by se čtenář nejen připravil o skvělý zážitek, ale taky by mu ušlo ledacos podstatného. Kniha na první díl navazuje a osudy postav, které se potkaly už v prvním díle, plynule pokračují.

Druhý díl pekelného dobrodružství je pekelně tlustý a já chápu proč. Jestli si totiž autor užíval psaní aspoň z poloviny tak dobře, jako já čtení, musel se skvěle bavit. Fantasie pana Bureše je vyladěná do dobré formy a naštěstí má i odpovídající schopnost všechno řemeslně zpracovat do perfektního celku. Na každé straně dokáže něčím překvapit nebo pobavit. Kniha je narvaná senzačními nápady, díky kterým mě čtení o pekle baví. To, jak popisuje život démonů v Inferiu, je prostě pecka. Uhranula mě samozřejmá brutalita démonů, která si v ničem nezadá v přístupu lidí ke svému světu. Pro ně to není násilí, ale normální život, tak jako pro nás jiné věci. Život v pekle je tak podobný našemu, až je to trochu děsivé. Autor šikovně zachytil i současné trendy a tak v pekle bují konspirační teorie o dobytku, které se média snaží potlačovat. V knize jsou zahrnuty i nejnovější senzace světové hororové scény - strašně se mi líbil lov v zahradách Satanova paláce, kde si užili i moji oblíbení pejsánci z jistého populárního seriálu.

Autor má neodolatelně čtivý styl a na knize odvedl poctivé spisovatelské řemeslo. Dokáže se vyhnout všem druhům vaty, omáčky, vycpávek a zbytečných plků. To, co v jeho knihách zůstává, je čistý děj a fascinující svět, od kterého se hodně špatně odtrhává. Čtenáře si vtáhne úplně přirozeně a příběh se nikde nezadrhne na něčem nezajímavém nebo bezvýznamném. Nenajdete klišé, nenajdete nic, co by už bylo někde jinde. Nenajdete nic, o čem byste si řekli, že to do příběhu nepatří. Je tu zábavné sledovat nejen zvraty v ději a příběh samotný, ale i úplně obyčejný život v Inferiu i v Edenu.

V pekle začíná po válce s nácky technická revoluce, Satan se rozhodne zbrojit, protože co kdyby náhodou. Rozhodně se z války s dobytkem poučil. A protože nejlepší nemagické zbraně dokážou vymyslet lidi (což v jedničce bohatě dokázali) vytáhne si z háků v masokombinátu některé technicky nadané dobytky a pustí se do inovací. V komunikaci s dobytkem pomáhá holčička Amálka, která je toho času stále nevinnou duší uvězněnou v pekle.

Krom pekla jsem navštívila také domovinu andělů a nestačila jsem mrkat, jaké je nebe, ztvárněné představivostí pana Bureše. Jestli si myslíte, že se andělé chovají k lidem lépe než démoni, tak ano, ale i tak je ta realita ráje v knize poněkud jiná od toho, co by člověk asi čekal. Lidi se tu taky používají jako svým způsobem surovina, jen je nikdo nebaští. Úplně logicky to doplňuje způsob, jak se s lidmi zachází v pekle a princip odměny a trestu. Zaujala mě zdejší forma modernizace. To, jak lidi zde přicházejí k vynálezům, byla paráda. Kéž by to tak fungovalo i tady dole :D Samozřejmě bych se ocitla raději v ráji, ale vize pekla mi přišla jaksi spravedlivější. Krom toho jsem tak nějak víc fandila démonům.

Podstatou příběhu je střet těchto dvou kultur, které obě potřebují lidi, ale každá je využívá trochu jinak. Asi nečekané je, že za agresora jsou tentokrát ti, co by měli být hodní a trávit čas hraním na harfy a (třeba) aranžováním květin, místo přípravy invaze do pekla. Andělé obecně sice o žádné invaze nestojí, jenže pár výjimek se přeci jen najde. V Demokratické republice Eden bují propaganda úplně stejně, jako na Zemi a tak vlastně celá nebeská invaze připomíná cosi nepříjemně současného. I v tom, že Azrael má choutky, má silnou armádu, ale s technologiemi kupředu spíš nepokročil. Azrael je prostě velké okřídlené ego, které se na následky svých činů pro ostatní moc neohlíží. Hlavně tedy ne pro nižší kasty andělů. Není totiž anděl jako anděl.

Dění v Inferiu i Edenu je proloženo i děním na Zemi. Tady se totiž nachází Rónan, který bude ještě pro spoustu okamžiků v knize hodně důležitý.

Strašně se mi líbí, jak autor umí využít historické reálie našeho světa a začlenit je do děje. V příběhu najdete každou chvíli něco. Nějaký náznak, pošťouchnutí. Z filmů, ze života, z historie i současnosti. Často je to dost hrozné a autor upozorňuje na některé nepěkné věci. Občas to hraničí trochu i se škodolibostí. Potkala jsem tu některé největší grázly historie a musím říct, že mě hřálo u srdce číst o tom, jak si z nich démoni dělají grilovačku. Výhodou (talentem?) autora je, že tyhle věci včlení do děje pěkně hladce a nenápadně a o to lepší pocit je, jak se postupně v hlavě rozsvěcí, nač vlastně autor naráží a upozorňuje. Líbí se mi, jak mu všechno zapadá do sebe, doplňuje se a realita se prolíná s fantasy světem tak dobře, až se vymyšlená realita stává sama úplně reálnou.

Autorovi se přirovnání k našemu světu povedlo až neskutečně. Ještě lépe, než v prvním dílu. Jak v Edenu, tak v Inferiu. Nejen ve způsobu života, ale hlavně v zobrazení povah. Vychytralí a všehoschopní jedinci se objevují i mezi démony a anděly. I v andělském a démonském světě se najdou tací, kteří skočí na špek všemu, co se jim nakuká a lze s nimi snadno manipulovat nebo je uplatit. Toho využijí všehoschopní na své cestě k moci. Lidem se tak až nepříjemně podobají. Pan Bureš nešvary ukazuje sice nenápadně, ale nelze je ignorovat nebo nepochopit. Díky tomuto zobrazení je velmi zřetelné, že lidstvo umí šikovně využít svou inteligenci k tomu, aby ubližovalo samo sobě a ignorovalo všechno, co se mu zrovna nehodí do plánů. Na uvedených případech lze pozorovat uvažování některých lidí, silnější ubližují slabším a nahoru se drápou ti, kteří využili příležitosti nebo uzavřeli oboustranně výhodnou dohodu. Najdete tu (překvapivě v Edenu) rasismus, politikaření, uplácení, vydírání… Co vás jen napadne. Naštěstí se však najdou i některé pěkné věci a nesobecké, obětavé povahy. Takže čtete i o síle přátelství, cti a obětování se za slabší (překvapivě v Inferiu). Slovo dostanou i malí hrdinové na obou stranách konfliktu, kteří přispějí svou troškou, takže konečný výsledek není zásluha jen těch velkých. Kniha tak není jenom zábavnou fantasy, ale má i dost silný morální podtext. Člověk se při čtení pobaví, ale občas i zastydí nad životním stylem lidstva, které upřednostňuje konzum a osobní prospěch před vším ostatním. Já osobně mám ráda, když se kniha skvěle čte a krom dobrého příběhu mi umí dát ještě i něco, nad čím můžu přemýšlet.

Teď k tomu nejdůležitějšímu, co slibuje samotný název druhého dílu. Invaze nebeských armád do pekelného světa není nijak rozsáhlou bojovou operací. Většinu knihy zaberou přípravy, aby pak samotná bitva byla poměrně krátká. Na intenzitě jí to však nijak neubralo. Z nemilosrdné efektivity Satanových legií mrazilo v zádech (pořád mi připomínají 300). Útočníci narazili na odhodlání se bránit, se kterým nepočítali. (Co mi to jenom připomíná?) Proběhl jak střet dvou armád, tak boj na duševní úrovni mezi velmi silnými protivníky. Připomínalo to skoro válku hackerů, kteří bojovali o přístupovou bránu do svého světa. Jeden se chtěl probourat dovnitř, druhý mu v tom bránil ze všech sil. V tomhle boji, ač vážném a důležitém, se našly situace, kdy jsem se smála nahlas. Konečné řešení konfliktu bylo dobře vymyšlené. Pravda, úplně jsem to nečekala, ale neumím si představit lepší.

Pochybuje někdo o tom, že tuto knihu doporučím? Těžko. Tohle je příběh, od kterého dostanete úplně všechno a na konci zůstane skvělý pocit z toho, že jste to mohli číst, prožít, pochopit a zamyslet se nad tím.

Nechci nijak šťourat a vypadat nespokojeně, ale fakt by se mi líbilo ještě pokračování. Ač naživo (na mrtvo) bych se do Inferia dostat nechtěla, číst o něm je pecka. Takové světy se špatně opouštějí.

Každopádně si přečtu další knihu autora, ať bude vyprávět o čemkoli. Pan Bureš je autor, který nemůže zklamat. Pokaždé mi dá víc než „jen“ příběh. To je to, co chci od dobré fantasy a co mě baví.

Za knihu moc děkuji autorovi. A ještě víc mu děkuji za to, že tento příběh napsal.

Knihu seženete u nakladatelství Epocha zde.